Vláda schválila přistoupení ke smlouvě letos v únoru, aby se přihlásila k principům rozpočtové odpovědnosti. Kritici přistoupení z řad občanských demokratů ale namítají, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii připraví ČR o část její suverenity a hospodaření v ČR nezlepší.
Fiskální pakt je mezinárodní smlouva, kterou v roce 2012 podepsalo 25 členských států EU. Platí od 1. ledna 2013 a členské země EU mohou k paktu přistupovat kdykoli. Smluvními stranami jsou nyní všechny členské státy EU s výjimkou České republiky a Velké Británie, jejíž voliči přede dvěma lety rozhodli, že Británie unii opustí.
Smlouva podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) nezakládá ani neposiluje pravomoci unie nebo Evropské komise vůči Česku. Neovlivňuje podle ní ani rozhodnutí české strany o vstupu do eurozóny a nijak k němu dodatečně nezavazuje. Jako argument pro přistoupení k paktu ministryně uváděla i to, že Česko se bude moci účastnit jednání eurozóny o jejím budoucím uspořádání.
Senát už přistoupení ke smlouvě schválil před třemi lety, a to ústavní většinou; Sněmovna v předvolebním složení tak ale neučinila. Nyní vláda předložila fiskální pakt tak, aby ke schválení ratifikace stačila v Parlamentu prostá nadpoloviční většina.
Státy eurozóny a signatáři mimo eurozónu, kteří oznámili úmysl být ustanoveními vázáni, musí zavést do vnitrostátního práva pravidlo vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru. Tím se rozumí roční saldo hospodaření vládního sektoru očištěné o vliv hospodářského cyklu a jednorázových a přechodných opatření (tzv. strukturální saldo) ne horší než minus 0,5 procenta HDP.