Tom Odell exkluzivně pro Blesk: Praha je nádherná a já mohl být zahradníkem

V Praze jste už po několikáté, máte tu nějaká oblíbená místa?

Poprvé tady u vás jsem pil absint, což byla velká zábava. Docela jsme tenkrát popili. Nikdy jsem tu ale bohužel neměl příliš času, tak jsem vždy zašel aspoň na procházku. To se mi moc líbilo, Praha je nádherná! I hotel, kde teď bydlím, vypadá jako palác.

Kdysi jste v rozhovoru řekl, že jste o sobě nikdy nepřemýšlel jako o zpěvákovi. Dokázal byste si vzpomenout na ten moment, kdy jste si uvědomil, že chcete zpívat?

Bylo to jenom čistě proto, že jsem potřeboval, aby někdo zpíval písničky, které jsem psal. Nezamýšlel jsem to. Nikdy jsem nebyl jeden z těch teenagerů, co zpíval před zrcadlem s hřebenem místo mikrofonu. Bylo to prostě z nouze, protože jsem nemohl najít nikoho, kdo by ty mé písně zpíval. Tak jsem začal zpívat.

Výstaviště zaplnili hudební fanoušci: Metronome Festival jede v plném proudu

Takže to byla spíš náhoda?

Dalo by se to tak říct. Vždy jsem rád hrál na piano, ale to je vše. Pak když jsem začal zpívat, tak mě to fakt chytilo! Užívám si to.

Jakou profesi byste si tedy vybral?

Všem jsem vždy vyprávěl, že jsem toužil být floristou nebo zahradníkem. A myslím, že mi to zůstalo. Líbilo by se mi starat se o květiny a mít náročné pracovní dny.

Ale hudebníci mají taky přece náročnou práci…

Není to tak fyzické. Chtěl bych mít fyzicky náročnou práci a vracet se z ní unavený. My hudebníci jsme docela líní totiž.

Kdybyste byl ale líný, tak teď neoznámíte novou desku Jubilee Road, která vyjde letos 13. října. Jaká bude?

Jsem strašně nadšený. Napsal jsem ji v obýváku domu, kde jsem bydlel. Tak se jmenuje ta ulice, kde se nachází dům. Je inspirována mým návratem po dlouhém turné. Přijel jsem domů a velmi jsem se sžil s mým sousedstvím. Cítil jsem se velmi inspirován přáteli a možností vidět jejich životy na té ulici. Skrze ně vidím i svůj život jasněji. Jsem na ni velmi pyšný. Nahráli jsme ji s kapelou, bude venku v říjnu a už se nemůžu dočkat.

Kdysi jste řekl, že píšete písně pro vaše fanoušky, aby si poplakali. Bude toto album taky takové?

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem něco takového řekl (smích). Kéž bych to nikdy neřekl. Tato deska bude jiná, bude na ní mnohem více radosti. Bude pozitivnější určitě.

Na Massive Attack bez bankovek: Metronome festival chystá bezkontaktní novinku

Máte nějaký rituál, jak se před koncertem připravujete?

Rád relaxuju. Nerad dělám rozhovory (smích). Nejraději jsem na nějakém klidném místě, abych se uklidnil. Někdy i medituji, nebo si čtu. Prostě dělám cokoliv, co mě zklidní. Teprve pak můžu jít na pódium, to bývá vždy vzrušující. Takže je super mít klidnou chvíli.

Jak se vyrovnáváte s chybami během živého vystoupení, jestli se vám vůbec někdy stanou?

Samozřejmě že se to občas stane. Vystupuji už asi od svých 15 let, a to se rychle naučíte, že prostě musíte pokračovat. To je zlaté pravidlo! Nikdy nesmíte zastavit, teda pokud to jinak nejde.

Když jste přijel do Prahy poprvé, měl jste koncert v malém klubu a teď jste headlinerem na velkém festivalu. Chybí vám hraní v malých klubech? Kdysi jste totiž řekl, že byste nechtěl vyprodávat stadiony.

No stadiony teda zatím nevyprodávám. Pokaždé, když se sem vracím, tak je to větší a větší. Je to úžasné, proto se i vracíme. České publikum je naprosto entuziastické. Miluju tady hrát, právě díky skvělému publiku!

Jaká je nejlepší píseň, kterou jste kdy vydal a proč?

Nevím. Vnímám to spíš skrze elementy některých písniček, o kterých si myslím, že jsou skvělé. Navíc se to v čase mění. Když se na tuto otázku zeptáte skladatelů, vždy vám řeknou, že je to jejich poslední písnička, kterou napsali, a já jsem také hrdý na mé poslední album. Jsou to nejlepší kousky, co jsem kdy napsal. Je to o tom, co vkládám do hudby. Nikdy bych neposlal ven nic, o čem nejsem přesvědčený. Musím být naprosto spokojený.

Když mluvíme o knihách, podle vašeho Instagramu to vypadá, že jste velký milovník knih. Co teď čtete?

Čtu skvělý román a je fakt hodně zábavný. I když v posledních dvou týdnech jsem na něho neměl dost času. Jmenuje se Náš muž v Havaně (Our Man in Havana) od spisovatele Grahama Greena. Minulý rok jsem byl na Kubě, tak je fajn číst a vzpomínat. Koupil jsem si ji ještě předtím, než jsem tam jel, ale teprve teď jsem si k ní našel cestu.

Největší hvězdy bývají většinou skromné, říká šéfka hudebního festivalu Bára Šubrtová

Máte nějaké oblíbené české autory? Četl jste někdy něco českého?

Bohužel jsem zatím neměl příležitost. Slyšel jsem o slavném Kafkovi, ale zatím jsem ho nečetl, i když je na mém čtenářském seznamu. Myslím, že člověk musí být pro takovou literaturu v určité náladě.

Tak teď po návštěvě Česka se do toho můžete dát. Ale Kafka nebude tak zábavný…

To je mi jasné, člověk se na něho asi musí naladit.

Život hudebníka musí být opravdu vytížený. Jak balancujete práci s volným časem, abyste si našel chvíli pro čtení?

Vždy si najdu čas. Když musím propagovat novou desku, tak je to horší. Když jsem ale na turné, tak mám klidně celé dny jen pro sebe. Takže mám dost času číst a objevovat města. Toho času si velmi vážím, protože právě tohle mě vždy inspiruje k nové hudbě.

Poslední otázka. Kdyby si o vás vaši fanoušci měli zapamatovat jen jednu věc, jaká by to byla?

Nevím. To je těžké. Kdyby si o mně měli pamatovat jen jednu věc, tak chci, aby věděli, že pro ně mám spoustu obdivu a lásky.