Recenze: Pane, vy jste režisér! je víc než přátelské setkání s legendárním režisérem komedií i pohádek

Autor: Ivan D. Hladík - 
18. 11. 2017
12:00

Příběhy složené z vět, které zlidověly. Světy plné vtipu, nadsázky, fantazie… Světy, do kterých nás prostřednictvím filmu vždy zval jeden z nejlepších českých režisérů Václav Vorlíček. Právě ty přibližuje ve svých vzpomínkách v nové knize Petra Macka. A je to nadmíru příjemné setkání.

Arabela, Dívka na koštěti, Tři oříšky anebo máte raději filmy jako Pane, vy jste vdova, Jak utopit dr. Mráčka a řadu dalších, které natočil Václav Vorlíček (87)? Jak připomíná vydavatel knihy, čerstvý držitel ceny prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za umělecký přínos české kinematografii rekapituluje svůj život i kariéru. Tvůrce nesmrtelných filmových hitů v knize novináře a publicisty Petra Macka vzpomíná na herecké hvězdy, které jeho snímky prošly, i peripetie a veselé historky spojené s jejich natáčením.

1970: Pane, vy jste vdova!1970: Pane, vy jste vdova! | 

Jací byli Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová a mnozí další, když se vypnuly kamery? Kdo ho nejvíc zlobil? S kým se nejvíce přátelil? Jaký svůj film má nejraději a který by rád vymazal? Král pohádek a komedií, mistr mezi filmovými režiséry Václav Vorlíček vám to poví. Titul s názvem Pane, vy jste režisér! však není „jen“ knihou. Je především neskutečně příjemným setkáním pro všechny, kdo milují starší české filmy, ještě pořád v sobě mají kus dítěte, chtějí nahlédnout do zákulisí příběhů, na kterých vyrůstali a především stojí o čas strávený s jednou ze zásadních osobností tuzemské kinematografie.

Podívejte se na reportáž ze křtu knihy:

Video Václav Vorlíček pokřtil svou biografii: Vzpomíná, jak ho zlobil Menšík! - David Turek, Aleš Brunclík

Petr Macek filmové příběhy a jejich atraktivní zákulisí přenesl na papír nejen pouhým přepisem slov režiséra Vorlíčka. Podařilo se mu zachovat autenticitu vyprávění, emoce a energii, která ve čtenáři vzbuzuje pocit osobní účasti při jejich povídání. Filmy a historky s nimi spojené přicházejí postupně tak, jak vznikaly. Od příchodu Vorlíčka na Barrandov, přes první a dnes už zapomenuté snímky, jakým byl třeba Případ Lupínek (1960), až k nestárnoucím hitům, za které stačí jmenovat Tři oříšky pro Popelku (1973). Synopse nelže – jsou zodpovězeny snad všechny otázky, které by čtenář rád položil. Od stránek knihy se nelze jen tak odpoutat, čtením jen narůstá zvědavost: „A co bylo dál…?“

1977: Co takhle dát si špenát?1977: Co takhle dát si špenát? | 

Dalším plusem je i poctivost Macka při skládání mozaiky vyprávění do kompletního obsahu. Jakmile režisér zmíní některého z kolegů ze světa za kamerou, čtenáři jsou poskytnuty doplňující informace o těchto lidech, kteří pro Vorlíčka něco znamenali, byť jejich jména nejsou notoricky známá. Třešničkou na dortu je pak obrazová příloha. Nechybí fotografie, které jsme nejspíš ještě neměli možnost vidět, ale třeba také ukázky ze scénářů. Na čtenáře při čtení dýchá příjemná atmosféra, která nekončí ani poslední stránkou. Titul dokazuje, jak důležité je potkávat v životě lidi, kteří si umějí hrát a dělat svět příjemnějším místem. A také to, že dobře napsané „paměti“ se obejdou bez nudy a patosu. Tak hezké počtení. Můžete si k němu třeba uvařit odvar z babského ucha.

Petr Macek, Václav Vorlíček

Pane, vy jste režisér!

Vydavatel: Ikar, 2017

Počet stran: 232

Hodnocení: 100 %

Doporučujeme

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud