Výstava o Chartě 77 u Hradu začala spory: Básně prý musely pryč!
Kdo chtěl za totality poslouchat zakázanou hudbu, šel na to různě. Básník Ivan Magor Jirous (†67) kvůli tomu vystrojil vlastní svatbu. Jeho příběh použili Eugen a Zuzana Brikcius jako inspiraci pro svou výstavu o Chartě 77, která letos slaví 40. výročí.
„Ivan Magor říkal pravdu i v nepravdivém období, žil svobodně i v nesvobodě,“ zahájila důrazně Zuzana Brikcius výstavu v Salmovském paláci u Pražského hradu.
Pro slova kritiky nešla daleko. Přiznala, že přípravy provázely spory, když generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt z expozice původně vyřadil básně jejího manžela, nositele Ceny Jaroslava Seiferta za literaturu. „Nakonec jsem je uhájila,“ řekla Blesku.
Fajt její tvrzení ale odmítal. „Nikdy nebylo záměrem jakkoliv omezovat tvůrčí záměry autorského týmu,“ bránila se v odpovědi Blesku mluvčí Národní galerie Tereza Ježková. A jaké básně se údajně nelíbily? Například v originálu latinská, kterou přeložil Pavel Šrut.
Konala se svatba ve Staré Říši
Aneb Gloria Magoria
Svatbu koná
On a ona
Jeho vina? Její vina?
Už si nikdo nevzpomíná
Viz Magor
(autor Eugen Brikcius, překlad z latiny Pavel Šrut)
Příběh o Chartě ilustrují autoři na básníku Ivanu Magorovi Jirousovi tak, jako by ono společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv vstávalo a padalo právě s Magorovým životem. Na počátku byla svatba. „Svoji svatbu použil jako záminku pro hudební festival, aby se tam mohli sejít zakázaní hudebníci, kteří by se jinak nedostali k tomu hrát pro větší seskupení lidí. Přijela policie, všechny rozehnala, pozatýkala a následovaly soudy,“ uvedla Zuzana Brikcius. Na konci bylo Jirousovo amnestování.
Poslechněte si zakázanou hudbu
Expozice nabízí také výtvarná díla Jiřího Koláře, Otakara Slavíka nebo Olgy Karlíkové. Vedle Jirouse zde vystupují do popředí příběhy Václava Havla, Jana Patočky i Jaroslava Seiferta. Součástí expozice je rovněž část Charta 77 ve fotografii vypovídající o atmosféře, která mezi signatáři panovala. V Salmovském paláci uvidí návštěvníci fotografie Jiřího Bednáře, Jaroslava Brabce, Michaela Duse, Bohdana Holomíčka, Jana Kašpara, Jaroslava Kukala, Ivana Kyncla, Ondřeje Němce, Viktora Stoilova, Oldřicha Škáchy nebo Heleny Wilsonové, kteří zachycovali dobovou atmosféru a dění v neoficiální kultuře.
Návštěvník má možnost poslechnout si autentickou hudbu, která byla za totality zakázaná. Rovněž má jedinečnou příležitost seznámit se s tím, jak Státní bezpečnost sledovala lidi, kteří nebyli oddáni komunistickému režimu. „I tyto sledovací fotky přibližující dobu mají dokumentární hodnotu,“ podotkl historik Petr Blažek.
O příběhu Charty 77 a jejích signatářů Zuzana Brikcius říká: „Byli to lidé, kteří neměli ničím chráněná záda. Často ještě nebyli ani vzdělaní. Byli to lidé, kterým hrozilo vězení, a když se vrátili, neměli nic a museli opustit Československo.“
Veřejnost může expozici z dobových fotografií, včetně těch, které pořídila při sledování chartistů StB, artefaktů a výtvarných děl, zhlédnout ode dneška až do 19. ledna 2019. Snížené vstupné je 80 Kč, běžné 150 Kč a rodinné 200 Kč.
Takhle nějak to dělali komouši - výročí různých vítězství, úspěchů atd., atd. Snad už lidem svitne, jakýže si to vycinkali podvod a kdo jej řídil