Recenze: Další Hlava 22 aneb dvakrát nevstoupíš do téže řeky
Legendární kniha, bestseller… Když Joseph Heller psal Hlavu 22, asi netušil, jak hluboko se v literárním světě zapíše. A když vyslyšel prosby čtenářů a napsal pokračování pod jménem Zavíráme, asi také nevěděl, co z toho vznikne.
Jinak by buď knihu nenapsal, nebo by ji zkrátil aspoň o polovinu. Autor se totiž snažil v pokračování příběhů hrdinů Yossariana a dalších ukázat, jak jsou 90. léta prohnilá, a přitom v něčem pořád stejně nesmyslná jako válka. Jenže tomu všemu něco chybí. Jmenuje se to příběh.
Pokud toužíte po stescích veteránů 2. světové války a milujete, když na jednu a tu samou situaci narazíte v knize aspoň čtyřikrát a vždy očima jiného aktéra, knihu zřejmě oceníte. Jenže to opakování místo nových informací začne přinášet pouze nebetyčnou nudu a touhu knihu zavřít.
Asi není fér odsoudit takhle šmahem výtvor autora, který Hlavou 22 dal vzniknout nesmrtelnému pojmu. Ale bohužel ze stránek Zavíráme je cítit pouze prázdné tlachání nad zkažeností světa a nekonečný příval jen několika se opakujících vzpomínek. A na to člověk nemusí číst knihu, stačí zajít do hospody.
Joseph Heller
Zavíráme
nakladatelství Plus, 2016
536 stran
Hodnocení: 35 %
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.