Recenze: Co je slyšet v Hluku padajících věcí? Kolumbijští pašeráci a atentáty

Bylo to ve své podstatě geniálně jednoduché. Kolumbijci začali na poptávku Američanů pěstovat na svých zastrčených políčkách v údolí hor něco jiného – bez velkého humbuku kolem. Šlo o konopí či kokainovník, nebo také rudodřev koku. V malých nenápadných letadlech se pak drogy ve velkém pašovaly z Jižní Ameriky mimo dosah radarů do Spojených států. Trvalo řadu let, než po roce 1973 pašerákům přistřihl křídla americký Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami.

Na pozadí části kolumbijské historie plné teroru, který hon na drogové barony později rozpoutá, se odehrává poklidný život univerzitního učitele Antonia Yammara. Ten však změní setkání s nenápadným, ale velmi charismatickým a záhadným Ricardem Laverdem, se kterým si Antonio párkrát zahraje v oblíbeném klubu kulečník.

Po útoku, při kterém Ricardo zemře a Antonio je postřelen (rok 1996), začíná učitel středního věku pátrat po minulosti svého kamaráda. Tu mu objasní až Ricardova dcera Maja, s níž ho spojuje společně prožité trauma doby. Asi nejlépe ho vystihuje následující vyprávění Maji Fritts:

„Maminka se taky bála, jak by ne, možná víc než já. A pak to pokračovalo, další atentáty, další bomby. Bomba v obchoďáku DAS a stovka mrtvých. Bomba v nákupním centru iks a patnáct mrtvých. Pak v nákupním centru ypsilon a další hromada mrtvol. Dosti zvláštní doba, že? Člověk netušil, kdy dojde na něho. Dělal si starosti, když nepřicházel někdo, kdo měl přijít. Musel jste vědět, kde je nejbližší telefonní budka...“

Až téměř do konce knihy budete čekat na vysvětlení, jaký význam má vlastně „hluk padajících věcí“ – je to zvuk státního převratu? Konce starých pořádků? Nebo zvuk, který vydává měnící se lidský osud...?

Juan Gabriel Vásquez

Hluk padajících věcí

nakladatelství Paseka, 2015

232 stran

hodnocení: 85 %

Román kolumbijského prozaika J. G. Vásqueze poodhalí i trochu národní historie, včetně pašování drog. | Paseka