Cely pro doživotně odsouzené vězně v ČR
Trest odnětí svobody na doživotí si v České republice k 15. srpnu 2008 odpykávalo 32 pravomocně odsouzených, z toho tři ženy. Nejstarší z nich bude letos osmdesát let, nejmladšímu doživotnímu vězni je dvacet šest.
V takovéhle cele může člověk strávit zbytek života
Za poslední rok mezi sebou 'čeští dožínkáři' (jak se odsouzeným k doživotnímu trestu přezdívá vězeňským žargonem /pozn.red.) přivítali jen heparinového vraha Zdeňka Zelenku. Ale další adepti na tento druh ubytování jsou nyní stále ve hře.
Hrad Mírov: Věznice se zvýšenou ostrahou
Naše justice sleduje touto dobou několik natolik závažných kauz, že pachatelům této trestné činnosti udělení výjimečného doživotního trestu hrozí ve zvýšené míře. Vzpomeňme jen na případ vraždy pětiletého Honzíka Rokose jeho vlastní matkou a jejím přítelem - rozsudek by měl padnout začátkem září. Nebo případ znásilnění a vraždy malého Jakuba Šimánka slovenským pedofilem. Rozrostou se řady našich 'dožínkářů' taky o tyto bestie? Těžko předjímat. Exkurze do prostředí, které čeká možná i na ně, se však jistě hodí.
Valdická věznice (Kartouzy): žalář pro ty nejhorší kriminálníky.
Na kopečku v Africe, stojí stará věznice...
Doživotní vězni jsou rovnoměrně rozloženi mezi věznicemi ve Valdicích a na Mírově. Ti, co jsou v lepší diferenční skupině, tzn. I. nebo II. jsou na Mírově.
Cela pro doživotně odsouzené ve Valdicích
Cela pro doživotně odsouzené ve Valdicích
Ti 'zlobiví' dožínkáři, ze III. diferenční skupiny, jsou ve Valdicích. Ženy jsou pak zavřené ve specializovaném oddělení opavské věznice.
Mírov: cela pro doživotně odsouzené
Mírov: jiný druh cely pro doživotně odsouzeného
I u 'dožínkářů' máme vyjímky
Loni jednomu doživotně odsouzenému vězni zajistil výrok soudu privilegovanou pozici tím, že ho přeřadil do mírnějšího typu věznice s ostrahou. Je nyní jediným 'dožínkářem', který není ani na Mírově, ani ve Valdicích. Skončil v Rýnovicích na oddělení, které má, jazykem vězeňské služby, 'zesílené stavebně-technické zabezpečení'. Takže zas až taková výhra to asi nebude.
Po pár letech výměna 'bejváku' zajištěna
Nelze zcela vyloučit působení běžných lidských vztahů a z nich plynoucí možné 'profesionální slepoty' některých zaměstnanců vězeňství. Proto na odděleních pro doživotní vězně mohou dozorci sloužit nejdéle jeden, odborní zaměstnanci pak maximálně dva roky. Navázání užšího vztahu vězně se zaměstnancem se tak maximálně znesnadňuje.
Dlouhodobý pobyt odsouzených na jednom místě jim umožňuje nejen zmapovat si systém střežení, ale i například organizační řád eskort do zdravotnických zařízení. Tím se podle odborníků z vězeňské služby zvyšuje riziko možného útěku. Navíc to prý nepůsobí dobře ani na samotné vězně. A změna prostředí eliminuje příznaky propukající 'ponorkové nemoci'. Je proto účelné čas od času změnit dopad stereotypního prostředí přemístěním do jiné věznice.
*) Vnitřní diferenciace vězňů
Ve věznicích více než kde jinde funguje systém cukru a biče. Tedy odměn a trestů. Proto jsou trestanci bez výjimky zařazeni 'podle chování' do některé z diferenčních skupin. V první skupině, umožňující například rozšířené možnosti trávení volného času, nákupů věcí osobní potřeby či návštěv rodinných příslušníků, jsou zařazeni zpravidla zcela bezproblémoví vězni, opačný pól pak tvoří skupina třetí.