7°C
Kajínek otevřeně: Odhalil detaily dvojnásobné vraždy! Dokonalý zločin podle omilostněného vraha
Na doživotí byl Jiří Kajínek (56) odsouzen za dvojnásobnou vraždu, on sám ale od začátku vyšetřování tvrdí, že je nevinný. Argumentuje nízkou odměnou za smrt podnikatele a jeho bodyguarda i způsobem provedení zločinu. V dokumentu Já, Kajínek nyní popsal, jak by vraždil on.
„Pokud bych měl takovou akci provést, tak bych si nemohl vzít ty nejnevhodnější zbraně, které byly podle policie použity. Tedy staré válečné či předválečné zbraně ráže 7.65 browning, jednořadé zásobníky. Tedy dvě zbraně na 14, maximálně 16 střel, když se dají dva náboje do komor,“ argumentuje omilostněný zločinec v dokumentu Já, Kajínek.
Ví, o čem mluví, protože ač se specializoval na krádeže a vloupání do bytů a domů (a zvláště pak trezorů), zbraně ho lákaly už od mládí. Jak tvrdí, miloval je a vždycky je měl. Nelegálně (jako trestaný neměl na zbrojní průkaz nárok), ale zato ve výjimečném množství i kvalitě – při zatčení v roce 1993 u něj našli arzenál za 600 tisíc korun.
„Pokud bych uvažoval o něčem podobném a měl bych to udělat já, tak bych si vzal samopal, který jsem v té době měl. Takže buď Uzi, nebo Sterling. Oba jsou v ráži 9.0 luger, k oběma jsem měl zásobníky na 30 či 60 ran, a k oběma jsem měl tlumiče hluku,“ popisuje Kajínek v dokumentu. Střely ze samopalu by prý bez problémů prošly sklem, dveřmi, střechou. „Tři dávky po třech čtyřech ranách a ti lidé nemají šanci přežít. Ta zbraň je tichá, účinná, na něco podobného naprosto ideální.“ Kromě samopalu by si vzal Kajínek ještě záložní »bouchačku«, pravděpodobně Berettu s dvouřadým zásobníkem.
„Zase devět milimetrů luger. Vlastně s touto jedinou zbraní by se osádka likvidovala jednodušeji než dvěma ráže 7.65 browning,“ zamyslí se. Podobně argumentoval už u hlavního líčení, soudce ale přišel s tím, že by pro něj bylo těžké zbavit se drahých »hraček«, které měl rád. „Kdybych měl jít udělat takovouto věc, vezmu si na to nejlepší zbraň a bylo by mi jedno, že stála 100 tisíc a já ji zahodím. Vydělával jsem peníze, které byly někde úplně jinde. Měl jsem falešnou identitu a žil jsem úplně normálně... No, dělal jsem to, co vždycky. Vydělával jsem peníze,“ pousměje se bývalý vyhlášený zloděj.
Co předcházelo vraždě
Zhruba dva týdny před činem začal Štefana Jandu kontaktovat jakýsi pan Lebeda. („Střízlík, nádražák s umaštěnými vlasy,“ popsal ho po pražské schůzce Janda své manželce.) Tentýž Lebeda měl Jandovi volat i v osudnou neděli a vylákat ho na schůzku. Podnikatel i jeho bodyguardi jeli neozbrojeni, od svého policisty věděli, že se na ně chystá zátah. (Zatčeni měli být už v pátek, akce byla odložena na pondělí.) Právě načasování vraždy tak vyvolává otázky: Byla to jen náhoda, nebo se někdo potřeboval Jandy zbavit dříve, než bude zatčen a začne mluvit?
A pokud platí druhá možnost, co tak zásadního věděl? Báli se ho další podnikatelé pohybující se na hraně zákona, případně za ní? Nebo je blíž pravdě verze, že se Jandy začali bát policisté, se kterými – řekněme – dobře vycházel? A jakou roli v případu hraje policista Kronďák, který měl být na místě činu („Mám tu svého policajta,“ měl říci podnikatel Janda svým bodyguardům) a který následně manželku zastřeleného podnikatele dovezl na místo činu?
Co se tehdy stalo
Podnikatel Štefan Janda a jeden z jeho bodyguardů Julian Pokoš byli zastřeleni v neděli 30. května 1993 v serpentinách u plzeňské věznice Bory. Druhý z ochránců Vojtěch Pokoš byl postřelen.
Verze podle soudu
Podle soudu měl podnikatel Antonín Vlasák obchodní spory se Štefanem Jandou a Kajínek mu měl domluvit, nakonec byl ale v serpentinách aktivnější…
.. ano, opravdu jsem a podle repelos dokonce chytrá