Kajínek prozradil detaily útěku z Mírova: Udavači, komplicové, 2 roky plánování

„Byli si absolutně jistí, že nemám žádnou šanci. A já jim dokázal, že šance je vždycky,“ říká k tomu dnes Kajínek. Útěkem – jak tvrdí – chtěl upozornit na svůj případ. A to se mu povedlo dokonale. 29. října 2000 tak začal psát úplně novou kapitolu svého života. Z neznámého vězně, který byl poslán za mříže za dvojnásobnou vraždu podnikatele a jeho bodyguarda, se stal ten nejznámější.

Omilostněný Jiří Kajínek (56): Mám zásadní informace k případu!

„Vůbec jsem nevěřil, že by mne mohli odsoudit za něco, co jsem neudělal. Jen na základě svědectví jednoho Pokoše, na kterém bylo vidět, že je k tomu dotlačený. A oni mi dali doživotí, a jak se mne báli, ani mne nenechali v Plzni a hned ten den mne vezli na Mírov, to pro ně byla pevnost. Měli strach, že jim z těch Borů hned ten den uteču, což svědčí o tom, jak jsou bachaři prdlí. Není to o tom, že se rozhodnete a utečete, musíte si to připravit,“ chrlí ze sebe Jiří Kajínek.

Dlužno dodat, že obavy Vězeňské služby ČR byly celkem oprávněné. Kajínek, odsouzený dříve především za krádeže, totiž v minulosti utekl hned z několika věznic, nebo se o to alespoň pokusil.

Ostatně, další úprk začal plánovat už během převozu z Plzně na Mírov v roce 1998. „Myslel jsem si, že přijedu na Mírov, domluvím se s ostatními doživotními vězni, zorganizuju to a všichni najednou utečeme. Takhle jednoduché mi to přišlo. Podle plánu oni měli pobíhat v lesích kolem věznice a já budu v klidu »doma«,“ prozrazuje nyní.

Kajínek si zkoušel únikovou hru! Zúročil jsem zkušenosti z Mírova, říká bývalý vězeň

Realita

„Ale jakmile jsem je viděl, došlo mi, že to bude problém. Takže když jsem to připravil, oni mne hned udali. Tak jsem to připravil znovu a oni mne znovu udali. Já prostě nechápu, na co tam ti lidé čekají. Ano, oni vraždili, vědí, za co tam jsou, a třeba s tím jsou smíření. Já bych se s tím ale smířit nemohl.“

Doživotní vězni tehdy byli ubytovaní v patře nad nádvořím, po provalení prvního plánu na útěk pro ně ale byla během deseti měsíců vybudována – přestavbou z kina a knihovny – nová sekce. Umístění 17 metrů nad hradbami se zdálo víc než dostatečnou překážkou. Pro jednoho muže ale nebyla.

Pečlivě – to je ostatně jedna z předností Jiřího Kajínka – si vyhodnotil všechny možnosti a rozhodl se podniknout zdánlivě nemožnou misi. Přeřezal mříže (pilku si vytvořil z hřebenu a krátkého pilového listu na kov), po vlastnoručně vyrobeném laně, na jehož konci byla kotva, „sjel“ na ochoz a pak se spustil z ochozu dolů. A byl na svobodě.

Lano si vyrobil z tenounkého, ale současně pevného provázku, který vězni používali při výrobě žaluzií. „Byli tam toho obrovské špulky, a tak jsem si tento materiál od vězňů kupoval. Jeden čas ani nevěděli, že je to pro mne. Namotali na karton třicet nebo padesát metrů a já to od nich koupil.“

Nenapravitelná vraždící bestie, nebo obětní beránek? Kdo je Jiří Kajínek, chce objasnit autentický dokument

Akce

Při námitce, že se vězni museli zajímat, k čemu to chce, se jen pousměje. „Vězně zajímá jedině tabák a kafe, nic jiného. Za to dostanete všechno.“ Provázky smotával do lana a chystal se na svůj den D. I když – neměl být jen jeho.

Reportérům Blesku před pár dny v obsáhlém rozhovoru prozradil: „Dvěma lidem jsem nabízel, ať se mnou utečou. Jeden nechtěl s tím, že ho soud ve Štrasburku osvobodí, což jsem považoval za nesmysl. A druhý do toho chtěl jít se mnou, ale toho ke mně nepustili.“

Na cele u něj mohl být jen za vraždu taxikáře a čerpadláře na doživotí odsouzený Martin Vlasák. „Tvrdil mi, jak je nevinný a chce utéct, ale těsně před akcí couvl.“ Jiří Kajínek ale od svého plánu neustoupil. Riskl to a během pár desítek vteřin byl na svobodě. I když ne nadlouho. Po 40 dnech ho v Praze zadržela zásahová jednotka.

Desítky policistů druhý den po útěku prohledávaly nejbližší okolí věznice, v té době už byl Kajínek v Praze. Do akce byli zapojeni i psovodi... Putoval zpátky do vězení, odkud vyšel až letos 23. května. To když mu Miloš Zeman udělil milost.

Z čeho žije omilostněný vězeň Jiří Kajínek (56)? Točí dokument o svém životě!

Jak se dostal ven

Kajínek přeřezal prut mříží. Ze vzpěry postele vyrobil kotvu, kterou uvázal na konec lana stvořeného z provázků používaných při výrobě žaluzií. Spustil se na ochoz hradeb a poté slaňoval dolů.

Jeho útěk na strážní věži zaznamenali prakticky okamžitě – v 18:20. Strážný vše nahlásil operačnímu středisku a teprve poté začal střílet. Datum 29. října si Kajínek zvolil proto, že se ten den měnil čas.

Nebyl první

Dlouhé roky se psalo, že Jiří Kajínek přepsal dějiny českého vězeňství, když se mu podařilo uniknout z nejstřeženějšího žaláře v zemi. Nedělnímu Blesku se ale letos na jaře přihlásil Jiří Staněk (67), který společně s dalšími dvěma muži uprchl už v roce 1976.

Zločin a trest

Podle soudu Jiří Kajínek 30. května 1993 v Plzni zastřelil podnikatele Štefana Jandu a bodyguarda Juliana Pokoše, jeho bratra Vojtěcha Pokoše »jen« postřelil. Právě Vojtěch Pokoš u soudu prohlásil, že vraždil Kajínek. Ten ale vinu od začátku popírá s tím, že ten den v Plzni vůbec nebyl (kde byl, si už ale zpětně nedokázal vybavit). K doživotnímu trestu byl odsouzen 23. května 1998.

Odsouzení a odvolání

Za útěk vězně byl na osm měsíců podmíněně odsouzen jediný dozorce, který podle soudu nedostatečně zkontroloval cely. Druhý souzený pracovník Vězeňské služby ČR byl osvobozen. Ředitel věznice Milan Kohoutek byl odvolán.

VIDEO: Kajínek vypráví, jak utekl z Mírova.

VIDEO: Co prozradil Jiří Kajínek o dokumentu, který o svém životě chystá?