Vážení čtenáři, vítáme vás u online přenosu z druhého dne soudního jednání v případu Lukáše Nečesaného. Nový senát ve středu prošel celý soudní spis a zopakoval ty nejdůležitější aspekty celé kauzy. Na závěr vyslechl obžalovaného. Připomeňte si, co se dělo v soudní síni:

ONLINE Nečesaný znovu na lavici obžalovaných: DEN I.

Do soudní budovy už dorazili zástupci Spolku Šalamoun, který Nečesaného podporuje.

Podívejte se na videoreportáž ze soudního jednání:

Jednání by mělo začít v 9:15. O čtvrt hodiny později by měla být vyslechnuta napadená kadeřnice Ludmila B.

Lukáš Nečesaný už dorazil v doprovodu rodiny do soudní budovy. Zamířili rovnou do kantýny k poradě s obhájci.

Soudní jednání začalo s pětiminutovým zpožděním. Napadená kadeřnice dorazila před několika minutami.

Před zahájením výslechu oběti přečte soudce Mjartan poslední svazek spisu. Ten obsahuje informaci o tom, že na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu o změně trestního senátu byl případ přidělen právě soudci Mjartanovi a jeho přísedícím.

Státní zástupkyně žádá přečtení dopisu, který poslala babička Lukáše Nečesaného napadené kadeřnici. Než ho ve spise najde, čte soudce seznam jmen, které žádají jednotlivé strany vyslechnout.

Babička Nečesaného v dopise opakuje, že její vnuk je nevinný, protože byl v době útoku s nimi doma. Po kadeřnici žádá omluvu. Uvádí, že chápe, že se mohla splést vlivem zranění nebo lhát pod tlakem policie. Dále píše, že pokud se kadeřnice neomluví, podá na ni trestní oznámení.

"Dle mého názoru tento dopis se snaží o ovlivnění poškozené a mohly by se zde shledávat i vazební důvody," říká státní zástupkyně.

Před soud předstupuje Ludmila B. Probíhá poučení, svědkyně uvádí, že bude vypovídat.

Kadeřnice mluví velmi potichu. Na jejím zdravotním stavu se nic nezměnilo.

Svědkyně popisuje, co se osudný den odehrálo. Začala prý uklízet, došla si pro věci a zhasla. Najednou slyšela dveře a když přišla do čekárny, uviděla mladíka kolem 20 let, který se na ni usmíval. "Měl ruce za zády, nevěděla jsem proč. Pak vytáhl poleno, držel ho oběma rukama a začal mě mlátit do hlavy. A to je čistá pravda," uvádí poškozená.

Soudce se doptává, kde přesně kadeřnice stála, co slyšela.

"Až po čase jsem ho poznala, byl to tady obžalovaný," uvádí poškozená. "Poznala jsem ho podle úsměvu, každý člověk má svůj úsměv, a když se usmíval, tak jsem ho poznala," dodala.

Podle ní útočník nic neřekl a neměl brýle. "Já jsem se ho zeptala, co chceš. On řekl ostříhat a hned mě začal být do hlavy," řekla. Kadeřnice ukazuje, kam ji pachatel praštil a jak to provedl. Dostala prý tři rány, pak už si nic nepamatuje.

Svědkyně si nepamatuje, že by se bránila. Neví, jak mohlo dojít k ulomení nehtů.

Soudce se snaží zjistit, kolik přesně bylo kadeřnici odcizeno. Šlo o částku kolem 10 tisíc korun, přesně to neví.

Kadeřnice si je jistá, že ji pachatel uhodil rozpůleným polenem. Rozhodně prý nešlo o klacek. Přesvědčená je i o tom, že poleno bylo březové.

Soudce upozorňuje na to, že časové údaje uváděla kadeřnice ve svých předchozích výpovědích rozporně. Jednou to bylo po páté hodině, pak v 16:55. Kadeřnice to přesně neví, protože na hodiny se nedívala, ale teď si stojí za tím, že to bylo před pátou.

Řeší se dopis, který kadeřnice dostala od babičky Lukáše Nečesaného. Soudce se ptá, jak s ním naložila. "Nevěděli jsme, co máme dělat, tak jsme zavolali policii. Přijeli dva ke mně do práce a řekli mi, ať to pošleme na státní zastupitelství," uvádí kadeřnice.

"Je to neuvěřitelné, já jsem nikoho nenapadla a nevím, za co se mám omlouvat," dodala.

Soudce Ludmile B. vysvětluje, že Nejvyšší soud upozornil na rozpory v jejích výpovědích. Kadeřnice toto rozhodnutí nečetla. K rozporům podle ní dochází proto, že si na jednotlivé události vzpomene vždy až po čase.

Kadeřnice uvedla, že se na televizi nikdy nedívala, ale pak jí v práci řekli, že Nečesaného propustili z vězení, tak byla zvědavá a rozhodla se podívat. Pak ho poznala podle úsměvu.

Soudce se ptá na rekognici in natura (oběť má mezi skupinou figurantů poznat pachatele). Tam totiž Nečesaného neoznačila. Kadeřnice uvádí, že špatně viděla. "Když jsme odjížděli, tak jsem si v autě uvědomila, že jsem asi označila někoho jiného. Byl mu podobný," řekla.

Kadeřnice si nevzpomíná, co měl pachatel na sobě. "Já jsem kadeřnice, na oblečení nekoukám," řekla.

Soudce konfrontuje kadeřnici s její výpovědí, kterou učinila ještě v nemocnici. Tam tvrdila, že jí útočník praštil klackem o velikosti asi 30 cm, měřil 160-170 cm (Nečesaný měří 185 cm), bylo mu asi 17 let. Nic prý neřekl a hned ji začal mlátit, když zametala. Byla přesvědčená, že by ho hned poznala.

Rozpor se současnou výpovědí Ludmila B. vysvětluje stresem. Má prý špatný odhad. "Klacek a poleno, je to samé," řekla. Na začátku své dnešní výpovědi však na otázku soudce řekla, že o klacek nešlo.

Soudce čte další z výpovědí, kterou kadeřnice učinila na počátku března, tedy několik dní po útoku. I tehdy uvedla, že je přesvědčená, že by pachatele mezi jinými poznala. Byl to prý hezký, usměvavý hoch. O penězích, ani ničem jiném s ní nemluvil.

Soudce s kadeřnicí probírá její další výpověď, kterou v minulosti podala. Uvádí, že neví, jestli už stihla v provozovně uklidit. Útočník byl podle ní větší než ona. Batoh prý neměl. Zeptala se ho, co chce, on řekl "ostříhat" a začal ji hned mlátit. Kadeřnice i tentokrát uvedla, že mezi posledním zákazníkem a pachatelem nikdo jiný nepřišel.

V této předchozí výpovědi kadeřnice uvedla, že již měla v provozovně uklizeno a vylitou vodu z kbelíku.

Řešila se také osoba syna kadeřnice Ženi, který ji v kadeřnictví našel. Vydal se tam po zavíračce prý proto, že šel do hospody a potřeboval na záchod. Padla také otázka, proč s ním chtěla kadeřnice po probuzení v nemocnici mluvit jako první a osamotě. Tehdy to zdůvodnila tím, že si myslela, že je v jičínské nemocnici a chtěla převézt do Hradce Králové.

Obhájci se o něčem s Nečesaným radili, soudce je napomenul. "Já to nečtu pro sebe, pane doktore," řekl obhájci Chudobovi.

Soudce se ptá, proč v této výpovědi kadeřnice posunula čas útoku před pátou hodinu. Kadeřnice neví, není to pro ni důležité. Stejně odpovídá i na dotaz ohledně rozporu ve velikosti útočné zbraně.

Čte se další výpověď, tentokrát z listopadu 2013.

V této výpovědi svědkyně znovu vysvětlovala rekognici. Popřela, že by k té prvotní, která proběhla na základě fotografií, tehdy podepsala protokol. Také tvrdila, že nikdy neřekla, že byla napadena klackem.

Svědkyně se má k výpovědi vyjádřit. "Nebránila jsem se, to si pamatuju," uvedla. V předchozí výpovědi také uvedla, že měl pachatel bundu. To nyní potvrzuje, nepamatuje si ale, jakou měla barvu, ani zda byla světlá, nebo tmavá.

Soudce nyní nařídil manželovi napadené kadeřnice, aby opustil soudní síň, protože mu opakovaně zvonil telefon. Odchází v doprovodu eskorty.

Soudce čte další z řady předchozích výpovědí Ludmily B. Jde o její loňské svědectví, kdy označila za pachatele Nečesaného.

Svědkyně potvrzuje, že tato její výpověď byla pravdivá. Soudce vyhlašuje krátkou přestávku, budou následovat dotazy státní zástupkyně a obhajoby.

Soudce vyhlásil přestávku. V jednání se bude pokračovat ve 13 hodin.

Státní zástupkyně se vyjádřila k dopisu, který dostala napadená kadeřnice od babičky Lukáše Nečesaného:

Soudní jednání pokračuje.

Státní zástupkyně se ptá, kde měla poškozená uloženou ukradenou peněženku. „Měla jsem ji v šuplíku,“ uvedla poškozená.

Obhajoba se dotazuje, zda platí, že poškozená nesledovala televizi. „Ano,“ potvrzuje Ludmila B. Tisk prý do provozovny neodebírala. Zákazníci se s ní o tom bavili. „Ukazovali vám noviny s fotkami?“ ptá se obhájce Chudoba. „S fotkami ne, ale noviny ano,“ uvádí.

Obhájce se ptá, jestli mluvila poškozená po propuštění Nečesaného s nějakými novináři. „Nepamatuju se,“ reaguje Ludmila B. Chudoba uvádí médium a jméno novináře. „Mluvila jsem s ním, ale nevim kdy,“ odpovídá. Obhájce uvádí, že to bylo několik dní po propuštění Lukáše Nečesaného. Poškozená si prý ale vůbec nevzpomíná, o čem s novinářem mluvila.

Obhájce předkládá článek, který server iDnes.cz po setkání novináře s kadeřnicí vydal. Soudce povoluje jeho přečtení. „Byly to dvě tři vteřiny a začal mě bít. Takový kluk, gymnazista. Tu tvář už si dnes nevybavím,“ cituje novinář Ludmilu B. v článku.

Obhájce dočetl obsáhlý článek, uvádí, že redaktor s poškozenou mluvil 23. května, tedy po propuštění Nečesaného. „Já už si to nepamatuju,“ říká poškozená. Soudce se znovu ptá, zda to řekla. „Třeba jsem to řekla, já už si to nepamatuju. Já jsem se bála někoho označit,“ říká.

Obhájce jí znovu opakuje, že uvedla, že Nečesaného poznala v den propuštění v televizi podle úsměvu. „Takže si nepamatujete, že jste tři dny poté toto řekla?“ ptá se Chudoba. „Nene, nepamatuji,“ říká svědkyně.

Obhájce se dostává k vyšetření, které svědkyně podstoupila v ústavu v Klecanech, kde znalci zkoumali její paměť. Ludmila B. popisuje, že jí znalci ukazovali různé obrázky, včetně obličejů, které měla pak poznávat.

O samotném napadení potom mluvila s trojicí psychologů. Na většinu otázek k tomu úkonu ale poškozená odpovídá, že si to nepamatuje.

Řeší se otázka rekognice in natura (mezi figuranty měla přes jednostranné sklo označit pachatele, Nečesaného tehdy nepoznala. Dnes to vysvětluje tím, že špatně viděla, pozn. red.). Poškozená tvrdí, že policistům o problému se zrakem řekla. Obhájce se ptá, proč rekognice přesto pokračovala. „Nabídli mi brýle, ale cizí by mi nepomohly,“ řekla.

Obhájce uvádí, že kadeřnice řekla lékařům při vyšetření, že dodnes za ní chodí zákazníci a ukazují ji noviny s fotografií útočníka. Přitom u soudu tvrdí, že po dva roky noviny ani televizi nesledovala. „Já si to nepamatuju,“ řekla kadeřnice.

Druhý obhájce Nečesaného, dotkor Dítě, se ptá na počet dioptrií. V době útoku prý měla kadeřnice 1,5 dioptrie na čtení, na dálku žádné. V současnosti si myslí, že na dálku vidí normálně.

Obhájce se ptá, jestli nechává vlasy zametené do druhého dne. „Někdy ano,“ řekla. Obhájce se ptá na den útoku. „To jsem jen setřela a ty vlasy jsem si řekla, že nechám na ráno,“ uvedla.

Obhájce se ptá, jestli vylívala vodu. „To si nepamatuju,“ reaguje. „Utírala jste mokrým hadrem, jste řekla,“ pokračuje obhájce.

„Ten byl mokrý možná od druhého dne, já nevím, jestli tam byla voda,“ odpovídá svědkyně.

Obhájce ukazuje poškozené fotografie z rekontrukce, která s ní proběhla. Ukazuje jí poleno, které se při rekontrukci používalo (skutečná zbraň se nenašla, pozn. red.), a ptá se, zda vypadalo takto a bylo s kůrou. „Ano, bylo s kůrou,“ potvrzuje kadeřnice.

Obhájce se ptá, co poškozené řekl její syn o tom, jak ji nalezl. Po krátkém nepochopení kadeřnice uvádí, že jí řekl, že nemohl otevřít druhé dveře, protože za nimi ležela poškozená.

Soudce napomíná veřejnost v soudní síni, aby se ztišila.

Obhájce se dostává k výpovědi poškozené, kdy popsala, že za ní týden před změnou její výpovědi byli policisté. Obhájce se ptá, zda je tam sama zavolala. „Ano, zavolala,“ říká Ludmila B.

Obhájce: Řekla jste jim, že jste poznala tady obžalovaného?

Svědkyně: Ano.

Obhájce: Proč jste tedy v předchozí výpovědi u hlavního líčení tvrdila, že jste policistům o tom, že jste pana Nečesaného poznala, nic neřekla?

Svědkyně mlčí.

Obhájce: Proč jste zde u hlavního líčení tedy minule mluvila nepravdu?

Svědkyně po dlouhém mlčení odpovídá, že neví.

Slovo dostává Lukáš Nečesaný. „Paní svědkyně, já bych vám jen chtěl říct, že jsem to skutečně neudělal. Přísahám na svou roční dceru. Z celého srdce bych si přál, abyste si vzpomněla,“ říká Nečesaný.

„Já věřím svým očím, co jsem viděla,“ reaguje kadeřnice. Tím její výslech končí.

Soudce si ujasňuje, na kterých svědcích obhajoba trvá. Jde o syna poškozené, Janu T., která měla mít poměr s vyšetřovatelem, a několik policistů. Soudce přerušuje jednání do 21. září.