Majitelka psího hrdiny Bárta: Co vzkázala kritikům záchranné akce?

Jaký jste měla pocit, když Vám zazvonil ve středu telefon a řekli Vám, že Bárt je venku a naživu?

Mně to přišlo jako žert, hodně ošklivý žert. Ale dali mi indicie, že ten pejsek měl obojek, dokonce na něm byla i známka, takže to už byl signál, že ví, o čem mluví. Řekli mi, že je naživu, to mě překvapilo asi nejvíc, že po 16 dnech ten pejsek ještě žil.

Co následovalo pak?

No v první chvíli jsem měla slzy v očích. Pak mě vyděsil stav, v jakým ten pejsek je, protože je hodně vyhublý. Teď mám pořád trošku hrůzu, že by mu to mohlo dělat problémy, ale nevypadá, že by z toho měl mít nějaký následky.

S tím souvisí i má další otázka – jak je na tom po zdravotní stránce? Fyzické i psychické?

Kromě toho ulomeného zubu mu nic není. Není nijak zvlášť dehydratovaný, krom tý váhy, který ztratil teda skoro třetinu, tak v podstatě nemá problémy. Brali mu krev, vzorky jsou víceméně v pořádku, má nějaký zvýšený hodnoty, ale je to takový stav, který může nastat tím hladověním a lehkou dehydratací. Psychicky to na něm není vůbec znát, chová se v podstatě pořád stejně, akorát má trošku problém s pohybem, ale to je asi jenom tím, že nemá to svalstvo, který by měl mít. 

Šťastná majitelka teriéra Bárta: Bylo mi trapně, že po něm už nepátrám! Oplakala jsem ho

Jak to teď celé s odstupem vnímáte?

Stále se tomu snažím uvěřit, užívám si ho, že jsme spolu. Dávám na něj pozor samozřejmě.

Jak se to vlastně stalo ten útěk?

Utrhl se z vodítka, uviděl lišku, která tam odpočívala někde v borůvkách.

Stalo se to už někdy v minulosti, že by Vám takhle vyrazil za něčím?

Ne, to ne. Samozřejmě je to lovecky vedený pes, beru ho na naháňky na prasata, ví, co je to liška. Zkoušeli jsme norovat, má i norovací zkoušky, ale vždycky to bylo takový, že nebyl s ničím problém. On není nějaký bezhlavý, všechno měl srovnaný v hlavě. Když viděl, že je to nad jeho síly, tak se vždycky vrátil. Tam (v té skále, pozn. red.) muselo asi skutečně dojít k nějakému závalu, že se nemohl fyzicky dostat ven z tý nory.

Jak máte Bárta dlouho?

To je taky zajímavý – už je mu šest let, ale já ho mám od jeho necelých dvou let. Našla jsem tehdy inzerát, že darují psa. Pejsek má průkaz původu a se mnou získal i lovecké zkoušky. Zkoušela jsem ho i uchovnit, ale to mi nevyšlo, protože je moc mohutný – a to oni nechtějí. Ale zkusím to znovu, protože ta jeho povaha je naprosto úžasná.

Bártovo nalezení očima hasiče: Hele, tady je pes! Propukli jsme v jásot

Co jste říkala na poměrně velkou kritiku k celému případu?

Na jednu stranu tady byli lidi, co chtěli obětovat pomalu svý děti, aby tam vlezly za ním. Pak tam byli lidi, kteří tam těch 14 dní opravdu byli, snažili se, vymýšleli kolikrát už nesmyslný věci z mýho pohledu. No a pak se samozřejmě ozval i někdo, komu vadí, že tam vůbec byli přizvaní hasiči. Byly to prostě extrémy, bych řekla. Tam není co řešit, je vidět, že takoví lidé nemají rádi zvířata nebo nemají zvířata, takže by to nepochopili.

A co byste vzkázala těm, kteří naopak pomáhali a trávili tu dobu u skály?

Já bych spíš poděkovala těm hasičům a samozřejmě kamarádům. Kdo tam byl pak, to mě vcelku nechci říct ‚nezajímalo‘, je to těžké popsat – kolikrát mě to fakt i rozčilovalo, že tam jsou cizí lidi, kteří se snaží o něco, co jsme usoudili, že už nemá smysl. Ale určitě bych všem chtěla poděkovat.