Lukáš Nečesaný obviněný z vraždy kadeřnice: Bál jsem se, že mě chce policie zabít
Zneužití moci aneb Stát versus rodina Nečesaných je název knihy, která vznikla na základě vzpomínek studenta Lukáše Nečesaného (25) na zatím nejsložitější období v jeho životě. Křivé obvinění, vězení a dlouhý boj za pravdu, líčený v knize, stojí za přečtení.
„Zrůdnost má mnoho podob. Když je jejím strůjcem stát, pak je to zrůdnost, která svědčí o tom, že společnost je nemocná…“ píší v předmluvě John Bok a Václav Peričevič ze Společnosti pro právní stát.
Jak to bylo
K pochopení neuvěřitelného »přešlapu« představitelů státu – ať už v policejních uniformách, talárech soudců nebo státních zástupců – v kauze Nečesaný je třeba se vrátit do doby, kdy byl student Lukáš obžalován z pokusu loupežné vraždy. 21. února 2013 kdosi přepadl a téměř ubil k smrti kadeřnici v Hořicích.
Lukáš Nečesaný možná byl – když nepočítáme pachatele – jedním z posledních, kdo ji viděl v pořádku, protože se k ní šel kolem páté hodiny ostříhat. Odmítla ho s tím, že zavírá.
Mladík, jak tvrdí, odešel, a když se po dvou dnech dozvěděl, že policie hledá svědky přepadení, přihlásil se sám. Odevzdal vyšetřovatelům oblečení, které měl 21. února na sobě, včetně bot a odpověděl na všechny otázky.
Přepadená kadeřnice se probrala z kómatu 26. února a vyšetřovatelé, vedeni kapitánem Juštou z hradecké kriminálky, ji podrobili rekognici, tj. ukázali jí několik fotografií a chtěli, aby označila pachatele. Nepoznala nikoho a při rekognici č. 2, natáčené na video, Nečesaného dokonce rezolutně vyloučila, přestože jí Jušta viditelně vedl ruku směrem k jeho snímku.
Co hlava nebere
Zhruba dva týdny po přepadení kadeřnice zadržela zásahová jednotka Lukáše Nečesaného v 7:45 hod. v Hořicích před budovou gymnázia, kam chodil.
„Kousek ode mne se otevřely dveře dodávky, vyskočil z ní člověk v modrém oděvu, něco zařval a rozběhl se za mnou. Srazil mě obuškem a zavolal ostatní, tuším pět nebo šest členů jednotky. Všichni do mě začali kopat a mlátit mě obušky.“
Mladík se zmohl jen na výkřik – co to děláte? Vůbec netušil, že ho má v »práci« policie. V dodávce prý schytal další porci ran pěstí, hlavu mu obalili fólií a omezovali přísun vzduchu.
Nečesaný píše: „Se slzami v očích jsem stále opakoval, že jsem nic neudělal, ale bylo to k ničemu. Když si jeden z nich klekl na fólii, kterou jsem byl přikrytý, pomyslel jsem si, že mě snad chtějí zabít. To byl ten nejhorší okamžik, který jsem kdy zažil, a můžu být rád, že jsem se neudusil.“
Vězení
Po třech měsících vazby vynesl soudce Vacek rozsudek – šestnáct let za mřížemi. Senát vrchního soudu v Praze, vedený JUDr. Lněničkou, rozsudek zrušil a vrátil do Hradce Králové. Vacek původní rozsudek potvrdil a soudce Lněnička ho – po dalším odvolání Nečesaného – snížil o tři roky. A odsouzený jel na Mírov.
„Chování místních zaměstnanců vězeňské služby bylo velmi slušné a na úrovni… Zpočátku si mě dozorci jako nováčka všímali mnohem víc než kohokoliv jiného, byl jsem neustále pod dohledem. Na cele jsem byl s dalšími sedmnácti spoluvězni – prvotrestanými. Měli mezi sebou různé party, ale když došlo na problém, každý jel sám za sebe.“
Může to znít paradoxně, ale Nečesaný je Mírovu vděčen. „Byl jsem nadšený z toho, když kamarádka mé mamky poprosila svou dceru, aby mi napsala dopis. To, že se z ní později stala má životní láska a matka naší dcery Natálky, beru jako největší dar za všechno to peklo, kterým jsem si musel projít.“
Boj o syna
Zatímco byl Lukáš ve vězení, venku probíhal tvrdý boj o jeho osvobození. Vedl ho především jeho otec MUDr. Luděk Nečesaný, ředitel Krajské nemocnice v Liberci. V jednom z rozhovorů, který Nedělnímu Blesku poskytl, řekl: „Jako nový ředitel nemocnice jsem se v letech 2010–2011 s některými lidmi nedohodl, někteří museli odejít. Už tehdy se začala šetřit anonymní udání na moji adresu, ale všechna byla odložena. Teprve po zvratu v Lukášově kauze, když ho Nejvyšší soud v květnu 2015 osvobodil, bylo moje vyšetřování obnoveno a policie nám obstavila majetek a zablokovala účty.“
Luděk Nečesaný nasadil do úsilí o očištění Lukáše všechno – čas, energii a spoustu peněz. Až se mu podařilo dostat k Nejvyššímu soudu v Brně. Ten – už podruhé – letos v dubnu pustil Nečesaného na svobodu s tím, že jeho případ vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové, kde ho ale projedná od začátku jiný senát i soudce.
Nic nekončí
Kniha je pouze jedním z kroků, kterým hodlá rodina Lukáše Nečesaného poukázat na to, jací lidé a v jakých postaveních mohou v Česku zastupovat, a tedy i představovat stát.
„To, co se stalo mně, se může kdykoliv stát každému. A pokud by moje rodina neměla díky tátovi takové prostředky, jaké má, hlavně peníze na právníky, byl bych ve vězení možná celých třináct let,“ říká Lukáš Nečesaný.
Podle slov jeho otce kauza zdaleka nekončí. Spousta lidí bude muset čelit nepříjemným otázkám z úst elitních právníků, kteří si Lukášovu věc vzali za svou.
Rozhovor s Lukášem Nečesaným.
Kdo poslal tebe, rodina lhářů, podvodníků a vrahů Nečesaných, neb opici ze spolku šalamoun, tupý Perič a cholerický Bok?