Jiří Kajínek si užívá volné přírody: S Magdou se plavil na lodičce
Líbezná svoboda! Tu si v posledních dnech po téměř čtvrt století za mřížemi užívá ostře sledovaný omilostněný vězeň Jiří Kajínek (56). A není žádný div, že svůj čas věnuje hlavně svým nejmilejším. S partnerkou Magdou G. (64) si tak plnými doušky užívá procházky krásnou přírodou nebo výlety na lodičkách...
Jsou to už dva týdny od chvíle, co dostal neslavnější vězeň České republiky Jiří Kajínek (56) milost. První chvíle na svobodě tráví pochopitelně hlavně se svými nejbližšími. Těmi jsou partnerka Magda G. (64) a sestra Miluše (59).
Nedávno obě dámy seznámil, když se s Magdou vydal na Chrudimsko, kde jeho sestra žije. Po letech ve vězení teď velmi rád tráví čas ve volné přírodě blízko od místa, odkud pochází. Má to i další výhodu - nepřehlédnutelná celebrita si v ulicích města jen tak neoddychne.
Vzbuzuje v lidech všudypřítomný zájem a přesto, že mu lidé zatím vyjadřují hlavně podporu, je neustálý nápor fanoušků pro Kajínka vyčerpávající. Relax a chvilky klidu tak hledá na hladině jezírka a spolu s milovanou Magdou si rád zarybaří nebo se projede na lodičce.
TAKOVÁ SPODINA SI NEZASLOUŽÍ SVOBODU, TEN MĚL V BASE CHCÍPNOUT A OSLAVOVAT HO MŮŽOU JEN ÚPLNÍ PITOMCI, NEBO JEMU PODOBNÍ: Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. Doživotní trest za dvojnásobnou vraždu Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“, ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy