Tehdy byl Jiří Kajínek na útěku po přerušení výkon trestu za dobré chování. Seděl za loupežné přepadení policejního vozu, které podle vlastních slov nespáchal. Přesně před 24 lety 30. května 1993 měl v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory zastřelit podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše. Pokošův bratr Vojtěch přežil nájemnou vraždu se zraněním. Od počátku se Kajínek hájí, že v tu dobu ani v Plzni nebyl, natož aby spáchal dvojnásobnou vraždu. A ohání se celou řadou argumentů.
Vyšetřování případu vraždy je trnem v oku mnoha lidí. Policie totiž neprovedla ani rekonstrukci na místě činu, ani rekognici, při které by tehdy obviněný Kajínek byl konfrontován s korunním svědkem. Navíc nebyla nalezena ani vražedná zbraň.
Policejní spis je neúplný – chybí zde některé materiály, stránky jsou přečíslované. „Chybí diktafon zavražděného z místa vraždy, na který si svá jednání zaznamenával,“ píše se na webu JiříKajínek.cz.
Za vraha označili Kajínka tři svědci. Jaroslav Ďurči, Alexandr Hegedüs a Vojtěch Pokoš. Jenže první dva svou výpověď stáhli s tím, že ji učinili pod nátlakem policie. Vojtěch Pokoš, bratr zavražděného Juliána, Kajínka jako vraha údajně označil až půl roku po vraždě, když mu policie ukázala jeho fotografii. Přitom se měli znát ze společných pobytů ve vězení.
Pokoš byl v té době navíc stíhán za další trestné činy. „Jediné svědectví, na základě kterého jsem byl odsouzen na doživotí, bylo Vojtěcha Pokoše. Člověk, který sám je stíhán za loupež, hrozí mu dvanáct let, přijde k soudu. Je zřejmé, že když řekne pravdu, bude sedět. Pak zpětně se dozvím, že za ním přišla policie a řekla, že pokud řekne, že je Kajínek nevinný, dostane trest za loupež. Pokud řekne, že to Kajínek byl, tak ho hned propustí. Tak on na mě ukáže. Pak ho třikrát plzeňský soud zprostí obžaloby,“ řekl Kajínek deníku MF Dnes.
Nad tím vším se vznáší odsouzení bez přímých důkazů. Kajínek dostal doživotí, přestože chyběly otisky prstů, pachová stopa, vzorky DNA a již zmiňovaná chybějící rekonstrukce, rekognice i vražedná zbraň.
Korunní svědek – Vojtěch Pokoš – navíc odmítl před soudem vypovídat a potvrdit své svědectví. Další dva svědci výpověď stáhli...
Kajínek navíc argumentuje poněkud zvláštní shodou náhod. „Pro něj to byl obchod s policií. Kdyby neoznačil mě, tak šel na dvanáct let do vězení za loupež, kterou v té době policie vyšetřovala. Ale protože označil mě, tak si sednout nešel. Podstatný je, že Vojtěch Pokoš byl střelen tak, aby nezemřel. Jak jinak si chcete vysvětlit to, že je někdo střelený čtyřikrát do ruky, do nohy a do zadku? On říká, že byl střelený do kyčle, ale abychom si rozuměli česky – byl střelený do prdele. Ze vzdálenosti kratší, než je délka hlavně. Takže někdo přišel, přiložil mu pistoli k prdeli a vystřelil. Nebo si spletl jeho hlavu s jeho zadkem? A proč to udělal? Ten, kdo ho střelil, ho střelil takhle úmyslně. A na tom trvám.“
Kajínek dle vlastních slov nejenže neměl motiv trojici mužů zabít, dokonce je ani neznal. „Vymysleli, že jsem šel za sto tisíc zabít tři lidi. Kdo mě znal, věděl, že jsem v té době jezdil v Mercedesu a jen zbraně jsem měl za šest set tisíc,“ prohlásil Kajínek.
„Při domovní prohlídce se u něj našly víc než dva miliony pod kobercem, měl starožitnosti i výborné střelné zbraně. Přitom vraždy Jandy a Pokoše spáchal někdo s pistolemi z roku 1927, nikdy se nenašly,“ uvedl bývalý major plzeňské kriminálky Jiří Kreuzer.
Štefan Janda navíc rozhodně nebyl bezúhonný člověk – podnikat měl z velké části v ilegálních činnostech jako například pašování zboží, výpalené, vydírání, prodej kradeného zboží a tak dál. Údajně ho v tom policie kryla. Právě to by snadno mohlo být motivem k odstranění nepohodlného člověka.
Policie měla navíc připravený zátah na Jandu a Pokoše – měli být za vydírání podnikatele Vlasáka zatčeni. Vrchní plzeňský komisař Kadeřábek ale připravenou akci odvolal a přesunul na pondělí. „Je pátek – a pátek je taková malá sobota. Odpoledne se už nedělá,“ řekl údajně. Janda byl zavražděn v neděli.
Nájemnou vraždu si u Kajínka měl objednat podnikatel Antonín Vlasák, kterého Janda už delší dobu vydíral. Vlasák si totiž postěžoval svému známému Alexandru Hegedüsemu se svým trápením. Ten opáčil, že zná někoho, kdo by se o věc mohl postarat. Tím měl být Kajínek.
Po vraždě byl Vlasák zadržen. Hegedüs nejprve na policii vypovídal, že on byl prostředníkem mezi Vlasákem a Kajínkem, později ale výpověď stáhl s tím, že vypovídal pod nátlakem. Byl nakonec odsouzen pouze za neoznámení trestného činu.
Ani Vlasák nakonec za objednání vraždy odsouzen nebyl. I nadále tak chybí nájemce celé vraždy!
Kajínek celé roky žádal o obnovení procesu, jeho advokáti předkládali nové důkazy, nová svědectví i psychologické posudky, které hovořily v jeho prospěch. Marně. Důkazy i svědectví byly označeny za nevěrohodné a případ nebyl nikdy znovu otevřen.
8°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.