Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Oblačno 8°C
Nejčtenější
na Blesk.cz

Ano, byl jsem zloděj! přiznal barvu Kajínek. Co dalšího provedl?

Autor: Bohumil Křeček - 
23. května 2017
06:20

Jsou zločiny, které Jiří Kajínek spáchal a za něž byl odsouzen. Jenže potom jsou tu činy, ke kterým se později přiznal, ale nikdy za ně sedět nešel. A pak je tu ona dvojnásobná vražda, za niž vyfasoval doživotí, ale kterou – tvrdí –nespáchal.

Poprvé byl odsouzen v roce 1982 za vloupání do chat a prodejny v okrese Chrudim, když mu bylo 21 let. Všechno prý začalo nevinně – po vesnické zábavě parta kamarádů neměla ve dvě ráno co dělat a někoho napadlo – Kajínek se později dušoval, že on to nebyl – vykrást samoobsluhu.

Následně si vytvořili zásoby ještě z několika obchodů a chat, a tak pořádali veselé mejdany – měli dost alkoholu, cigaret, sladkostí, masa. Nejdříve si policisté přišli pro Frantu, jak v knize Můj život bez mříží vzpomíná Kajínek. František se totiž pustil do dalších sólových akcí a při jedné si nedal pozor…

Kajínkovi prý došlo, že se policisté zaměří i na něj a třetího kamaráda, a rozhodli se proto všeho zbavit. Když si pro něj do školy přišli policisté, byl v klidu. Byl si jistý. Jenže třetí, spořivý kamarád se lupu nezbavil, a když si pro něj došla kriminálka a otevřela jeho auto, začal mluvit a mluvit a mluvit… Kajínek byl poslán na tři měsíce do vazby a poté byl odsouzen k ročnímu vězení. Natvrdo.

Poslali ho do Pouchova u Hradce Králové, kde dělal skladníka. Podle vlastních slov tam dal – protože měl vždycky rád pořádek a systém – všechno do pucu, vytvořil kartotéku a vše přerovnal. Když si po půlce požádal o podmíněné propuštění, dostal ho a byl volný.

VIDEO: Prezident Miloš Zeman pro Blesk: S Kajínkem se nesejdu, to bych byl populista!

Druhé vězení

Podruhé byl odsouzen v roce 1985, tři roky po prvním věznění. Tehdy dostal tip na byt v pražské Kodaňské ulici. Ke své smůle (prý kvůli tomu, že o patro výš hrála hlasitě muzika) ale při »odemykání« zámku planžetou nepostřehl, že z dalšího horního bytu vyšla stařenka.

Jak později vzpomínal, jejich pohledy se střetly právě tehdy, když vstupoval do bytu. A protože se v domě všichni znali, došlo jí to. Kajínek prý věděl, že nemá moc času, současně se ale nechtěl spokojit jen s rychle nalezeným platem drahých šperků, když jeho informátor mluvil o trezoru.

Našel ho, vybral ho (byla v něm vkladní knížka na 280 tisíc, na papírku napsané heslo, spousta šperků), jenže do domu už vstupoval výjezd Veřejné bezpečnosti, tehdejší policie. Kajínek prý ještě úmyslně poškodil dveře páčidlem – prý to byla podmínka informátora – a běžel se schovat o patro výš.

Když policisté vstoupili do bytu, rozhodl se dům opustit. Nevyšlo to, potkali se znovu u vypáčených dveří. Kajínek to později opakovaně líčil zhruba takto: Drželi mi u hlavy pistoli, řvali na mně, a když mě chtěli zmlátit obuškem, už jsem to nevydržel…

Jednomu vyrazil pistoli a praštil ho tak, až mu zlomil žebro, druhého s obuškem praštil do ruky tak, že mu ji zlomil. Při útěku pak ze schodů srazil i třetího policistu. Dal se na útěk, ale to už se ze všech stran sjížděly další houkající vozy…

A tak byl odsouzen nejen za vykradení tohoto a několika dalších bytů se škodou zhruba 600 tisíc korun, ale i za napadení veřejného činitele. Sazba tenkrát byla 2–8 let, on dostal 7 roků.

Třetí a čtvrté vězení

Potřetí byl odsouzen v roce 1990. Policisté ho podezírali z několika vloupání, on se ale rozhodl bránit. Odzbrojil je, ukradl jim auto a svým způsobem je zesměšnil. Takže když jej pak němečtí kolegové předali české spravedlnosti, soud mu vyměřil jedenáctiletý žalář za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. S tímhle trestem se ale Kajínek nikdy nesmířil, opakovaně se snažil o revizi rozsudku a při první příležitosti se vydal za ministrem spravedlnosti.

Počtvrté byl Jiří Kajínek odsouzen za to, že – podle soudu – jako nájemný vrah zabil v roce 1993 v Plzni podnikatele Štefana Jandu (✝27) a jeho bodyguarda Juliana Pokoše (✝27). Klíčovým svědkem se stal bratr osobního strážce Vojtěch, který byl v autě také. To on Kajínka označil za chladnokrevného zabijáka. Jenže bylo to tak?

„V případu existuje řada rozporů, které vyšetřovatelé nikdy nevysvětlili. Jak mohl být Julian Pokoš zastřelen z pravé strany neprostřeleným a přitom zavřeným okénkem?“ ptal se například ve své reportáži Josef Klíma. A pokračoval: „Další nezodpovězenou a přitom klíčovou otázkou zůstalo, proč střelec nechal Vojtěcha Pokoše žít, přestože do něj střílel velmi zblízka.“ A to ze zhruba dvaceti centimetrů.

„Kdyby ho chtěl zabít, střílel by na hlavu, a ne do bederní krajiny,“ konstatoval v reportáži Josefa Klímy bývalý policista Jaroslav Kreuzer. A Kajínek k tomu poznamenával: „Pokud přijmeme teorii, že jsem Jandu třikrát střelil do hlavy, jednoho ze strážců do hlavy, proč bych střílel druhého čtyřikrát do zadku z dvaceti centimetrů. Spíš to všechno zapadá do toho, že Vojtěch Pokoš byl schválně postřelen proto, aby mohl být použitelný.“

První akce

Kajínka poprvé odsoudili v roce 1982, ve svých pamětech ale přiznává, že zločinu podlehl mnohem dříve. „Ty moje věci jsem dělal už předtím. Nikomu jsem to neříkal. Taky mě proto nemohl nikdo zavřít. Pokud děláte věci sám, musí vás buď někdo udat, nebo chytit při činu. Jinak to nejde. Ale jakmile uděláte cokoli s někým jiným, už hrozí, že právě na těch lidech to celé shoří,“ píše v knize Můj život bez mříží.

Otvírání zámků se začal věnovat, když mu bylo kolem sedmnácti let. V hospodě u karet – prý mu bylo stěží 15 let – se doslechl o planžetě. A tak si časem nakoupil desítky zámků a přicházel na to, jak je bez klíčů otevřít. A když tomu přišel na kloub, rozhodl se své znalosti »zúročit «, zvlášť když v Praze, v tom velkém světě, viděl, jakou moc peníze mají.

VIDEO: Sestra Jiřího Kajínka o udělení milosti

A tohle jsem také udělal:

◆ Vykrádal jsem byty a domy

◆ Vloupával jsem se do aut

◆ Okradl jsem otce své kamarádky, když jsem mu vybral trezor schovaný v garáži pod dlažbou

Kde všude Kajínek nacházel peníze a cennosti

◆ Pod koberci

◆ Ve dvojitých zásuvkách ve skříních

◆ V kabátech

◆ V lustrech

◆ V konzolích na závěsy

◆ Pod křesly

◆ V motorech lednic

◆ Zamražené ve špenátu

◆ Schované ve spacích pytlech

◆ V hrnečcích ve skříních

◆ V baleních mouky apod.

VŠE O JIŘÍM KAJÍNKOVI A JEHO PROPUŠTĚNÍ ZDE>>

Video se připravuje ...
Další videa
Osoby v pátrání