7°C
Kauza Kuřim po deseti letech: Barboru Škrlovou ve vězení mučili, chránila ji vražedkyně
Před 10 lety byla odhalena takzvaná kauza Kuřim, ve které byla hlavní aktérkou Barbora Škrlová, a šlo o brutální týrání dvou chlapců Jakuba a Ondřeje (tehdy 8 a 10). Škrlová je dnes zbavena svéprávnosti a žije pod novou identitou. Předseda Spolku Šalamoun John Bok (71) Blesku v prvním díle rozhovoru odhalil detaily z jejího života a také temné pozadí celého případu, jehož se podle něj stala obětí.
Jak Barboru poznamenal pobyt ve vězení?
Nepředstavitelně tam trpěla. Ve vazební věznici v Brně jsem musel zařídit, aby se mohla vůbec hygienicky vybavit. Když jsem za ní přišel, ve vlasech se jí úplně loupala kůže. Pak jsem zjistil, že si je myje jarem. Neměla šampon, rodina se na ni úplně vykašlala, takže jsem udělal skandál. Když pak nastoupila do výkonu trestu, spoluvězeňkyně ji začaly terorizovat. Stalo se i to, že jí na zádech pořezaly žiletkou.
Vybraly si ji, protože byla „jiná“?
Chovaly se k ní „prasecky", protože přejaly ten blábol, že to ona mučila oba chlapečky. Ne jejich matka s tetou, ale to Bára byla označena za tu největší stvůru. Museli jsme tam tedy jet a vězeňská služba jí stanovila ochranný program. Vzala si ji na starost paní, která byla odsouzená za vraždu, kterou podle nás nespáchala. Byla to shodou okolností také naše klientka a už je na svobodě. Držela nad Bárou ochrannou ruku a ostatní vězenkyně se jí bály, protože měla nálepku vražedkyně.
Váš spolek pak Barboře v roce 2012 zařídil předčasné propuštění a zaručil se za ni. V jakém stavu věznici opouštěla?
Ke konci se ve vězení díky zmíněné ochránkyni trošku zlepšila. Po propuštění začala hrát znovu na klavír a učit se i nějaká řemesla. Opravdu se začala resocializovat, ale pořád byla jako dítě. Když jsem k ní přišel, držela mě za ruku, říkala mi »strejčku« a takové věci. Ale pak se její osobnost začala znova destruovat, začala se zase propadat za ten svůj obranný val, jak to nazval psychiatr. Je pravda, že nám ve vězení říkali: „Měli jste ji tady nechat, tady se jí dařilo dobře“. Svým způsobem je to pravda. Díky té paní, co se o ni starala, se držela. Ale jak dlouho by to trvalo…
Rodina se o ni tedy nijak nezajímala?
Trochu maminka, která je lékařka, ta ale byla spíš pořád opilá, je to alkoholička. Moc jí nepomohla. Dala třeba svolení právníkovi k tomu, aby se pod cenou prodal byt, který Báře pořídil otec. Přitom Bára tehdy ještě nebyla zbavena svéprávnosti. Peníze šly na služby, které jí poskytoval, moc jí toho ale neposkytl. Zvažoval jsem, že na něj podám trestní oznámení, ale matka si to nepřála, protože v tom sehrála svou roli. Otec, ten na ni kašlal. Vlastně celá rodina se na ni vykašlala. Jediný, kdo se o ni trošku zajímal, byl bratr, který byl ale taky odsouzený (Jan Škrla dostal 7 let, pozn. red.), a hlavně chtěl zahladit svoje stopy.
Vyšetřování naznačovalo, že za celou kauzou by mohl být právě Bářin otec Josef Škrla, který beze stopy zmizel. Co si o tom myslíte?
Ona zmiňovala, že měl nějaké kšefty s Kazachstánem a tím zločincem, co tam velel. Byly to zbraňové systémy a já nevím co všechno. On se pohyboval prokazatelně tady po republice a Bára se s ním taky setkala v Dánsku, když ji unesli z Klokánku, nikdo ho ale nemohl sehnat (Škrla se nikdy k soudu nedostavil, pozn. red.). Já si myslím, že ho ve skutečnosti nikdy nikdo dopátrat nechtěl. On měl za sebou armádu mladých lidí, které sebral na ulici, ne že by byli bezprizorní, ale matky na ně kašlaly, tak dělali grázloviny. Měl vliv, už za „totáče“ byl s nimi schopný vyjet za hranice. Byla to taková sekta, říkali si Mravenci nebo tak nějak.
Jak se Barbora dostala k sestrám Mauerovým?
Ony ji ovládaly díky tomu, že měly kontrolu nad bytem, kde žila. Právě její tatínek je o to požádal. Ale to její týrání začalo už mnohem dřív, než do toho ty zrůdné sestry vstoupily.
Jak to myslíte?
Já tomu říkám předkuřimská fáze, s tou ti kluci neměli nic společného. Podle mých zjištění tam figurovala Bára, nějaký trpaslík a pak taková brněnská elita politicko-umělecká. Scházeli se v různých bytech a užívali si. Připomíná to trochu film Sladký život, v něm je scéna, jak ta lepší společnost sleduje dva lidi, kteří spolu souloží. A ta zvrácenost může jít ještě dál. Bára opakovaně popisovala různé věci a nemluvila jenom o sobě… Řadu skutečností, které vyprávěla, jsem si ověřil, to nejsou fantazie. Zajímavé také je, že kriminalista, který tuhle kauzu rozkrýval, byl z té věci potom stažen a pak úplně zmizel. Nedá se nijak zkontaktovat.
Naznačujete, že byla tou skupinou sexuálně zneužívaná?
Lékaři bylo tehdy konstatováno, že je panna, ale sexuálně můžete zneužívat lidi i jinak.
Jaký byl podle vás její podíl na týrání chlapců?
Jedinkrát topila jednoho z těch kluků v lavoru. Přiznala to, ale byla k tomu zneužita a donucena. Ona mi přesně popsala, jak ji zastrašovali a trestali. Oba ti kluci svědčili v její prospěch, ale ten soud to nezajímalo, protože byli malí. Jeden z těch kluků musel na donucení tety a matky Báru a toho druhého chlapce zahrabávat zaživa. Vykopali mělké hroby, tam si museli lehnout a on na ně házel hlínu. Navíc byla jako ti kluci také držena v klecích, vzájemně se museli počůrávat a byli soustavně biti. Týrali ji také v tom centru Paprsek. Například jí dali na uši sluchátka, na oči pásku a v temném pokoji se pod trestem učila zpaměti řeckou báseň, které nerozuměla. To jí dělala ta Nanci (Hana Bašová dostala 6 let, pozn. red.).
Její zmizení z brněnského Klokánku, do kterého byla zařazena spolu s chlapci ještě pod identitou Aničky, jste označil za únos, nikoli útěk. Proč?
Když z Klokánku odcházela teta těch chlapců, která byla pro Báru klíčová, protože jí Bára věřila, ukázala Báře pod schody okýnko asi metr vysoko a řekla jí, že až půjdou všichni spát, že tudy musí vylézt ven. Tam pak na ni čekal její bratr, který ji odvezl na nějakou horskou chatu do Jeseníků.
A pak se z Aničky stal norský chlapec Adam…
Nejdřív ji odvezli do Dánska, kde se u nějaké pratetičky setkala se svým otcem a změnili jí identitu na Adama, blonďatého kluka s modrýma očima. Do Norska ji pak kvůli vízům museli propašovat pěšky. Tam žila v rodině českých herců (Martin Fahrner s manželkou). Normálně tam chodila do školy, ale učitelka si všimla stop násilí, které měla na těle. Norsko je v tomhle trochu šílené, ale v tomhle zafungovalo dobře. Tak ji od těch manželů odebrali a dali do dětského domova. Odtud ji oni ale zase unesli. Později je dopadli a Báru deportovali do Česka, kde ji obvinili.
Barbora Škrlová je tedy podle vás oběť celé kauzy?
Ona je několikanásobnou obětí. Dle mých zjištění byla součástí té výše zmíněné tzv. předkuřimské kauzy, těch zvěrstev, která na ní páchali ti lidé, což bylo rozkryto, ale zůstalo nepotrestáno. Pak ve zločinu pokračovaly sestry Mauerovy v Kuřimi. No a nakonec se na ní podepsal stát, který ji odsoudil, udělal z ní vlastně manipulátorku, na což ale ona neměla. Následkem toho skončila ve vězení, kde ji zdestruovali. Nedokážu si představit, co by s ní bylo, kdyby ty dvě paní, co se o ni starají, onemocněly nebo se jim něco stalo.
