Psycholog o sebevraždě Julinky (†13): Co prožívala, než se rozhodla to ukončit

Julinka si do svého deníčku, který její maminka objevila po její sebevraždě, zapisovala, jak ji spolužáci týrají. Nešlo jen o nadávky a výsměch, byla jejich terčem i při fyzických napadeních a nebylo snad nic, za co by ji neuráželi. Její maminka o problémech věděla, protože si byly s dcerou velice blízké. Snažila se je i několikrát řešit s Juliiným třídním učitelem a dokonce mu nabídla, že domluví příchod odborníka. To však zůstalo bez odezvy a ani nedoporučil, aby dívka přešla do jiné třídy. 

Julie se sama rozhodla pro zoufalé řešení a spáchala sebevraždu. Jako motiv označila policie dívčiny psychické problémy, ale její maminka bojovala za to, aby někdo převzal za neřešenou situaci ve škole zodpovědnost. Inspekce nezjistila pochybení na straně školy, pouze se vyjádřila, že opatření přijatá školou nebyla plně účinná. 

Klesla jsem na dno. To trápení ukončím! Napsala Julie (†13) v den sebevraždy. Její maminka po 2 letech promluvila

Až psychoterapeut Michal Kolář, největší odborník na šikanu, na základě obsahu e-mailů mezi Danou a třídním učitelem a Juliina deníku určil, že se jednoznačně jednalo o šikanu, která byla evidentně jedním z důvodů její sebevraždy.

Jak pro Blesk přiznal i dětský psycholog Miloslav Čedík, co se týká připravenosti učitelů na podobné případy, je problém v nastavení systému českého školství. „Problémem je připravenost čelit fenoménu šikany. Je nutné dlouhodobé vzdělávání, aby byl učitel po příchodu do třídy schopen vůbec identifikovat, kdo je agresor, kdo oběť a jak pracovat se zbytkem, takzvanou mlčící většinou, tedy dětmi, které sice ví, co se děje, ale nezakročí, aby se terčem šikany nestaly ony,“ tvrdí s tím, že ideálním řešením by bylo poskytovat pedagogům akreditované kurzy vzdělávání v tomto oboru. 

Maminka oběšené Julinky (†13) promluvila: Na pohřbu plakali i spolužáci, přitom ji k tomu dohnali!

Postup při řešení šikany je totiž jasný, učitel musí okamžitě zakročit. „V případě zjištění šikany je nutná okamžitá interakce. Je nutné přenastavit vztahy ve třídě, konfrontovat agresora a jeho rodiče s problematickou situací a hlavně určit adekvátní trest,“ vyjadřuje se o krocích, které lze proti šikaně učinit.

S šikanovanými dětmi se musí jednat opatrně a takové případy se nedají plošně házet do jednoho pytle. Vždy záleží na psychické odolnosti a vnitřním nastavení jednotlivce, který je šikaně vystaven. „Dlouhodobá agrese znehodnotí člověku všechny prožitky. Dosavadní svět, který byl okolo nich v zářivých barvách, se mění a barvy blednou, dokud nezůstane pouze černá a šedá. Mladý člověk nemá nadhled, chybí mu životní zkušenost, že každý problém má řešení a vyhodnocuje situaci na pozadí těch černých barev.“

Jan Cimický o dívkách usmrcených v Mlékojedech: Co by je mohlo vést k případné sebevraždě?

Čedík není detailně obeznámen s tímto konkrétním případem, ale obecně se dá říct, že i pokud se šikana řeší, jak to bylo v případě Julie, která o věci mluvila s maminkou a ta dále komunikovala se školou, vždy záleží na formě zákroku. „Věci v tomto případě nejspíše nevedly k odstranění zátěže, kterou dívka trpěla, nedošlo k intervenci a nebyly stanoveny sankce. Šikana nestrpí odklad a i když dojde k vyslání jakéhosi volání o pomoc, může být tento signál vyslán třeba jen jednou,“ uzavírá psycholog.

Na to, co si dětský psycholog myslí o případu Míši Muzikářové, se můžete podívat ve videu: