Tomáš jel třetího ledna do práce na kole, jako každý den. Bylo před sedmou hodinou ranní, když přijel k řece, ve které bylo zaklíněné auto. Dvě vozidla se tu srazila, jedno se otočilo na střechu a spadlo do řeky, kde se zabořilo do ledové vody a bahna. Uvnitř byl muž a jeho dcery, které otec lovil z vody a udržoval ve vzduchové kapse, která se utvořila u podlahy auta. Tomáš, ani jeho tři kolegové, kteří se na místě ocitli s ním, neváhali ani vteřinu.

„Jistě, že jsme neváhali. Byl to boj o čas, protože děti byly podchlazené a museli jsme je co nejrychleji z toho auta dostat. Vybavte si auto jenom kolama nahoře, zablokované dveře a v něm topící se lidi ve tmě. Naskákali jsme do vody a dělali, co mohli,“ popisuje zlomový okamžik Tomáš.

Ve čtyřech ale auto převrátit nezvládli. Naštěstí rychle přijela policie a čtyři z nich se vrhli do vody za nimi k autu. „Bylo nás osm a auto se nám konečně podařilo převrátit. Okénkem jsem se vtáhl do auta a vzal jsem to nejmenší dítě. Vytáhl ho z auta a dobrouzdal ke břehu, kde jsem ho předal policistovi, který ho předal lékařům v sanitce. Hned jsem rychle letěl pro druhé a nakonec jsem pomohl z auta otci. Za chvíli přiletěla i helikoptéra,“ říká k samotné záchraně.

I přes svoje hrdinství se sám být hrdinou necítí. „Každý by měl tak reagovat, je to přece lidská povinnost, čin normálního člověka.“ S odstupem času už si Tomáš může pouze oddychnout, že vše dopadlo dobře. Na radnici města Bovenkarspel dokonce převzal spolu se svými kolegy a policisty, kteří na místě také zasahovali, ocenění z rukou starosty. 

Fotogalerie
9 fotografií