Taxivraždy u soudu ONLINE: Masakr si zapsal do deníku

Dobré ráno, vážení čtenáři. Vítáme vás u ONLINE přenosu ze soudu s Davidem V. tzv. taxivrahem, obžalovaným ze tří vražd pražských taxikářů.

Před soudní síní postávalo ještě před pár minutami jen pár novinářů, chodba se ale rychle zaplňuje. Jednání se koná v jedné z menších síni, je tedy otázkou, zda se dovnitř vejdou opravdu všichni.

Před soudní síní se schází i pozůstálí. Přišel obhájce Davida V.

Do soudní síně vstoupila soudkyně Veronika Čeplová. Líčení má už drobné zpoždění.

Veřejnost se mohla konečně přesunout do soudní síně. Soudkyně veřejnosti nepovolila sedět v první řadě.

Soudkyně nepovolila vstup části věřejnosti, údajně na žádost vězeňské eskorty. Podle našich informací jde o blízké jedné z obětí.

Obhájce si stěžuje, že nechce mít kameru nad hlavou. Soudkyně mu říká, že se vypne až státní zástupce přečte obžalobu. „A je na to spoleh?“ ptá se obhájce. „Na vás taky není spoleh, pane obhájce, já jsem od září žádala o vaše návrhy důkazů a přišlo mi to v pátek!“ vytkla mu soudkyně. „Na poslední chvíli jsem dnes ráno sehnala znalce.“

Soudkyně zahajuje soudní líčení, dochází hned k hádce!

Soudkyně: Pane obžalovaný, vy máte najednou druhého obhájce, z čeho ho budete platit? Vy jste žádal o bezplatného obhájce, toho vám může stát platit pouze jednoho.

Obžalovaný: Já doufám, že se najdou v rodině peníze.

Soudkyně: No vy jste pak podal žádost na bezplatného, protože již vaše matka nemá peníze, kdo ho tedy bude platit?

Obžalovaný: Stát.

Soudkyně: No stát to nebude!

Obžalovaný: Někde se peníze prostě najdou...

Čte se obžaloba. „Obžalovaný David V. je viněn z toho, že se nechal řidičem Petrem S. odvézt k obci Luka pod Medníkem, kde ho usmrtil pěti výstřely a okradl o nezjištěnou částku, mobilní telefon, tablet, pak ho odvezl zpátky do Prahy, kde vozidlo i s mrtvým zanechal. Dále 10. 4. se nechal odvézt Milanem P., kde u obce Uhříněves poškozeného řidiče v úmyslu ho usmrtit střelil dvakrát zbraní ráže 35 mm. Doklady od vozu, mobil, nezjištěnou částku, kartu Homecredit, průkazku řidiče taxislužby, mrtvolu nechal na místě činu a následně vozidlo odvezl do ulice Salmovská. 11. 4. se nechal vozidlem Renault Megan řízeném Danielem C. odvézt na místní komunikaci k Uhříněvsi, kde s předem připraveným plánem na něj zaútočil zbraní v úmyslu ho zavraždit, zasáhl ho jedním výstřelem ráže 35 mm. Byla ukradena nezjištěná částka, platební karta, klíče. Nechal zde mrtvolu Daniela C., vozidlo odvezl opět do ulice Salmovská. Obžalovaný není držitelem zbrojního průkazu!“

David V. si čte v tlustém sešitu. Soudce ho předvolává k mikrofonu. Obžalovaný je viditělně nervózní.

Soudkyně nechala vyvést některé známé obětí, kteří chtěli v soudní síni stát, což není umožněno. Veřejnost si stěžuje, že novináři v soudní síni zůstali a oni jako příbuzní nemohou. 

Obžalovaný ťuká rukama z boku do toho pultíku, klopí hlavu a vzdychá.

Soudkyně mluví o pěnzích, které má obžalovaný vyplatit příbuzným: Musím se vás zeptat, jestli v případě, že byste byl uznán viným, jak byste se k té povinnosti postavil.

Obžalovaný: Nemám na to peníze, takže bych v rámci věznice byl zařazen k práci a splácel bych to z toho.

Soudkyně: Je proti vám ještě nějaké jiné trest řízení?

Obžalovaný: Ne.

Soudkyně: Takže platí těch 20 záznamů?

Obžalovaný: Ano.

Soudkyně: Řekněte nám něco o sobě? Kdy jste pracoval? Proč jste nepracoval? Kdy jste bral drogy apod.? Žijete u matky, ta vás živí?

Obžalovaný: Ano. Já jsem vyučený instalatér, potom jsem se flákal, experimentoval s marihuanou atd. Pak jsem si našel práci ve firmě, tak jsem měl peníze, začal jsem brát tvrdší drogy, jako extáze, pervitin, heroin, u toho jsem nakonec skončil. Už jsem nezvládal chodit do práce, potřeboval jsem víc peněz na ten heroin - vyšplhalo se to až na 5-6 tisíc denně. Začal jsem krást, nejprve jen po krámech, pak ve velkým. Kradlo se do kufru, do krosen a vyjíždělo se s tím z krámu. Vypadal jsem už dost podezřele, takže jsem se zaměřil na menší krámy - ne už Tesco ale třeba Albert, kradl jsem drogerii. Asi dva roky jsem utrácel 3-5 tisíc na heroin denně. Pak přišly na svět subutexy, tak jsem na to přeskočil, je to levnější, je to jakoby od státu droga, ale to je jedno... V poslední době jsem na denní dávku potřeboval asi tisícovku denně. Bral jsem do toho i pervitin.

Soudkyně: Chodil jste ke stálým dealerům?

Obžalovaný: Ne, ty opiáty jsem kupoval volně na Václaváku nebo u Muzea. Ke konci jsem měl jednu svoji dealerku na pervitin.

Soudkyně: To je ta paní Lenka? Jak jste to s ní měl?

Obžalovaný: Já jsem jí zavolal z budky z Václaváku, Hlaváku, Ípáku, Míráku...ona mi říkala, že mam přijet a čekala vždycky na zastávce.

Soudkyně: Nikdy jste nešel k ní do bytu? Paní Lenka je předvolaná.

Obžalovaný: Ne nikdy, vždy na té zastávce nebo jsem ji i náhodně potkal.

Soudkyně: Stalo se někdy, že jste na tu drogu neměl a dal jste jim nějakou věc, těm dealerům?

Obžalovaný: Dal jsem jim třeba ukradený mobil, který jsem koupil předtím kradený za 200 korun. Když jsem si od Lenky chtěl koupit pervitin za 1000 a měl jsem jen 700, tak jsem jí řekl, že bych jí dal něco k tomu. Já jsem měl zálibu, že jsem prohledával popelnice, tam se najdou opravdu pěkný věci, i když to zní směšně - třeba kožená bunda.

Soudkyně: Spal jste vždycky doma?

Obžalovaný: Ano, vždycky. Netvrdím teda, že jsem vždycky spal, ale byl jsem doma.

Soudkyně: Kde jste si drogy aplikoval? 

Obžalovaný: Nepravidelně doma, ale různě, neměl jsem žádné místo.

Soudkyně: Když jsme u těch popelnic, co jste tam nacházel?

Obžalovaný: Obálky s penězi, mobily, DVD apod. Já jsem se většinou hrabal jenom v kontejnerech na plasty a na papír, na elektro, pak jsem to přeprodával feťákům, i když je to napůl funkční, tak feťák to koupí.

Soudkyně: Pokud jde o obžalobu, jak se k tomu stavíte?

Obžalovaný: Já bych chtěl říct, že to, z čeho jsem tady, jakoby jak se to řekne obviňován, musím říct, že jsem nevinen absolutně. Je to velký policejní omyl, pana Milana P., Petra S. a Daniela C. jsem nikdy neviděl! Taxíkem jsem jel naposledy v roce 2001. 

Soudkyně: Nejezdil jste, protože jste na to neměl?

Obžalovaný: Ano samozřejmě, kolikrát jsem neměl ani na cigára. O mně se tu tvrdí, že jsem jezdil s těma autama. To není možný, když jsem ty muže ani neviděl. V týhle době bych auto ani neodřídil. Sice se tu říká, že jsem byl chycen a dostal jsem pokutu, ale teď bych se rozjel s kodrcáním maximálně. K tomu, že jsem střílel, tomu se musím skutečně smát! Já jsem přiznal, že jsem měl zbraň, ale tu jsem měl asi týden, pak jsem ji zkoušel prodat feťákům, ale vždycky z ní vyskočila ta hlaveň, takže se jí každý zalekl. Jednou jsem si vzal maketu do diplomatky. Byl jsem po výslechu, vyfetovaná hlava, takže jsem si myslel, že jsem jako gangster, že jsem vyšetřován pro nějakej masakr, takže jsem si fakt z blbosti vzal plastovou maketu a chodil s ní 4 dny po Praze. Tuto maketu mi taky zabavila policejní hlídka. Tehdy s tou první zbraní jsem měl u sebe ještě tehdy kradenej počítač. Policie mi řekla, že buď si vemou počítač, nebo tu zbraň, tak jsem řekl zbraň.

Soudkyně: Potvrzení o zabavení jste dostal?

Obžalovaný: Ne, samozřejmě...

Soudkyně: Jak samozřejmě? Proč by ji ten policista jako chtěl?

Obžalovaný: No asi se mu líbila.

Soudkyně: Proč by chtěl policista nefunkční zbraň?

Obžalovaný: No, to já nevim.

Soudkyně: Co mi povíte o vašem bratrovi?

Obžalovaný: On je taková pijavice na mém hřbetu. Peníze, co jsem měl pro sebe, jsem musel strkat do bratra, takže jsem si nemohl užívat ani ty drogy. 

Soudkyně: Proč musel?

Obžalovaný: Protože je to můj brácha, a kdyby neměl prachy, tak by skončil v base a tu nenesl psychicky dobře, bych řekl. Náš vztah byl výborný, ale to způsobujou ty drogy takovou nějakou závist. On mi jakoby záviděl, že jsem schopnější shánět ty drogy. Byl na mě agresivní, že jsem přišel o dvě hodiny pozdějc, přitom já jsem nesl drogy pro oba a byl jsem úplně štastnej, tak jsem na něj pak taky štěkal.

Soudkyně: Matka to věděla, že berete drogy?

Obžalovaný: No před zraky matky jsme to nebrali, ale věděla o tom, já jsem si píchal injekčně x let... My jsem vlastně feťáci doma tři, takže co mohla dělat proti třem takovejm feťákům?

Soudkyně: Posílala vás na léčení?

Obžalovaný: No, bráchu jo, mně ne. Já jsem bydlel i s přítelkyní a pak různě. 

Soudkyně: A vy jste nechtěl skončit?

Obžalovaný: No já nevim, když opravdu nechcete, tak to nikdy nedokážete, já nevim, ale podívejte se, kam mě to dostalo.

Soudkyně: Noc 10. - 11. 4. - vy jste byl v mezidobí mezi vraždami taxikářů zachycen, jak lezete někde přes plot a vybíráte popelnice v areálu na Praze 2. 

Obžalovaný: Já jsem původně nelezl do popelnic. Já jsem si ve Francouzský ulici připravoval dávku pro sebe a pak i prodejní dávky, protože jsem si od Lenky koupil větší množství. 

Soudkyně: Kde jste na to velké množství vzal peníze?

Obžalovaný: No to se odvíjelo od toho, že jsem byl tři dny bez bratra, takže jsem to dokázal vydělat. Přeprodával jsem pervitin. A to jsem plánoval i ten večer, že to prodám na Václaváku. Dal jsem si lahvičku s rivotrilem, aplikoval jsem si subotex a z té zakoupené dávky nebo z těch předešlých, které jsem nedoprodal, tak jsem si dal znova dávku pervitinu na to unavené tělo, na té zídce jsem začal všechno vyndavat z kapes. Všechno jsem vyndaval z báglu, různý feťácký pytlovinky, svůj vercajk na aplikaci, pak jsem se hrabal v křoví a v hlíně.

Soudkyně: Proč jste se hrabal?

Obžalovaný: No to jsou ty ribotrily.

Soudkyně: To myslíte, že vám upadlo zlato?

Obžalovaný: Pak jsem si tam prohlížel peněženku, tu jsem si jistej, že jsem našel na Náměstí Míru, byly tam různé karty. Následně začalo teda pršet, tudíž jsem všechny věci začal dávat do toho báglu a měl jsem za to, že mi jedna z těch karet zapadla za tu zídku. Takže jsem tu začal obcházet ten areál, takže jsem byl přes hodinu v tom parku. No a když jsem to přelezl, tak jsem tam viděl tu popelnici. Tak tam byly různý věci z kanceláře, takže jsem odbočil a začal jsem se tam hrabat. Následně na to mě tam chytla ta kontrola, ten sekuriťák. 

Soudkyně: Vy jste ale říkal, že vám tam spadl kamínek ze zapalovače.

Obžalovaný: No to jsem si samozřejmě vymyslel, přece mu nebudu říkat, že mi tam spadla karta z cizí peněženky. 

Soudkyně: No tak když někomu říkáte, že tam jdete pro kamínek ze zapalovače, tak vás pošle do Bohnic.

Obžalovaný se směje: No tak já jsem to tak nebral.

Soudkyně: Vy jste říkal, že tam těch karet bylo několik Mastercard.

Obžalovaný: Ano několik, ale asi tam byly i ty Visy, ale to si nepamatuju.

Soudkyně: Takže vy jste si koupil pervitin u té Lenky, kolik bylo hodin?

Obžalovaný: Asi kolem jedenácté. 

Soudkyně: Jak to bylo s tou peněženkou?

Obžalovaný: Dva dny po smrti Milana P., jsem ji našel.

Soudkyně: To berete jako zpětně před jeho smrtí? 

Obžalovaný: Ano, zpětně.

Soudkyně: To jste nemohl vědět, že je mrtvý. 

Obžalovaný: Ano to beru zpětně. Tu peněženku jsem pak ztratil, když jsem opustil ten objekt tu noc. Pak už jsem ji nenašel, ale zase jsem ještě tu noc našel peněženku Milana P., chápete to?

Soudkyně: V té ztracené peněžence nebyly peníze?

Obžalovaný: Nebyly.

Soudkyně: Doklady osobní?

Obžalovaný: Nevim, jsem to nezkoumal.

Soudkyně: Kdy jste našel tu peněženku Milana p.?

Obžalovaný: No po tom 00:04, kdy jsem byl kontrolován, pak byl zadržen v Bille, kde mi ji vzali tu od toho Milana P.

Soudkyně: Jestli tam byly peníze, karty, doklady, nevíte?

Obžalovaný: V pět ráno jsem šel spát na Hlaváku, pak jsem se probudil a šel krást do Billy v jednu... Já jsem ten její obsah viděl až v té Bille, když mě policisté zadrželi, ptali se mě, kde má doklady, načež mi ten policista vytáhl peněženku a další peněženku a z týhle peněženky se vysypaly věci toho Milana P. 

Soudkyně: Co byste udělal, kdybyste se stihl podívat?

Obžalovaný: No když to řeknu na rovinu, tak bych si peníze přendal do svý a doklady bych buď zahodil, nebo hodil do schránky policajtům, to jsem dělal různě, byl jsem vyfetovanej.

Soudkyně: Oni vám to v té Bille zabavili, takže jste s tím neměl nic?

Obžalovaný: Pak už ne no.

Soudkyně: To je pravda, že se v té vaší komunitě prodávají i doklady?

Obžalovaný: No asi to i kupujou, Arabové třeba, ale já se tim nikdy nezabejval a neprodával. 

Soudkyně: Vy jste se potom s bratrem ocitl ve výkonu trestu a tam vznikaly nějaké rozhovory, z toho jsou odposlechy a vy dobře víte, že některé ty hovory jsou policií vyhodnocovány jako zájmové hovory, když jste o těch vraždách hovořil, odkud jste čerpal informace?

Obžalovaný: Z toho, co mi policisté nabulíkovali do hlavy, co jsem zažil na policejní stanici, co jsem kde slyšel, člověk prostě špekuloval, když to neudělal...

Soudkyně: Vy jste začal špekulovat, až když vás zadrželi?

Obžalovaný: No jak to myslíte? Já jsem byl přece podezřelej od samýho začátku, když vás zadrží za to, že u sebe máte občanku někoho mrtvýho, tak je vám jasný, že i když vás pustili, tak jste podezřelej

Soudkyně: Takže vy jste se domníval od toho zadržení v Bille....

Obžalovaný: ...že jsem v pěkný pr*eli.

Obhájce žádá o krátkou poradu s klientem.

Obžalovaný: Četl jsem to různě pak v novinách, časopisech.

Soudkyně: I tenhle časopis Krimi z léta? Vy jste říkal jednomu ze spoluvězňů, že jak se to na vás valí, tak že jste si říkal, že jste to udělat i mohl...

Obžalovaný: No to jsem myslel tak, že ze mě udělali vraha.

Soudkyně: Vrátím se k noci s tou Lenkou. Vy jste potom na ten Václavák nešel ty drogy prodat?

Obžalovaný: Protože v tu hodinu bych tam už nic neprodal, a navíc jsem si to už v tom parku nedodělal a ten pervitin jsem si v tom parku přidělal na větev, aby to policie neobjevila.

Soudkyně: V tomto stavu jste si začal připravovat pervitin, ale současně jste si uvědomil, že vás může chytit policie, tak jste si ho přidělal na větev.

Obžalovaný: No připravoval jsem si to baleníčko, to hrozně trvá, než si natrháte ty časopisy, připravíte atd. Tak jsem si ten perník přichystal na větev. 

Soudkyně: No proč jste si myslel, že vás zadrží policie?

Obžalovaný: No protože to bylo takový místo.

Soudkyně: Tak proč jste byl na takovým místě?

Obžalovaný: To nebylo zase tak hrozný místo, bylo napůl bezpečný. Tak jsem to tak udělal, co je na tom k nepochopení?

Soudkyně: No já se ptám, mě pervitin na větvi je docela příjemnej, ale ptám se, jak to teda bylo dál. 

Obžalovaný: No nechal jsem ho na větvi a zapomněl jsem na něj.

Soudkyně: Potom jste přelezl zídku, kde na vás bezpečnostní agentura zavolala policii, šel jste potom na hlavní nádraží, kde jste spal a šel do Billy. Pak vás zadrželi v Bille a pustili, pak jste šel zpátky pro pervitin na větvi.

Obžalovaný: Ano, mi policajti připomněli, že jsem tam byl.

Soudkyně: Prodal jste ho pak?

Obžalovaný: Ne, já jsem ho pak porozdával a vyfetoval ho...

Soudkyně: Na té Praze 2 nikdo od vás nebydlí?

Obžalovaný: Ne, pak jsem se od policie dozvěděl, že tam bydlela babička v Lužický ulici, tu jsem neviděl od 4 let. 

Soudkyně: Vy bydlíte v Praze 6, takže tam kolem toho Václaváku je váš operační radius...

Obžalovaný: No vyloženě do toho parku jsem chodil vždycky, když jsem koupil drogy od Lenky.

Soudkyně: Vy jste se potom také zlobil na bratra, který v souvisloti s vraždama taxikářům uvedl něco, co vy jste nechtěl.

Obžalovaný: Že v inkriminovanou dobu - to nevěřim ani, že on tohle slovo zná - u mě viděl zbraň s bubínkem.

Soudkyně: To není pravda proč?

Obžalovaný: Protože nezná to slovo.

Soudkyně: To tam mohli dát policisté...

Obžalovaný: A protože jsem žádnou zbraň neměl. On mohl vidět tu, o které jsem mluvil, tu co nešla ani prodat, on tam říká víc nesmyslů, když jsme u toho...

Soudkyně: Například?

Obžalovaný: Že jsem mu měl po tom zadržení v té Bille říkat, že jsem tady v tom křoví našel peněženku, já jsem mu říkal, mohl jsem jí najít i tady v tom křoví.

Soudkyně: Vždyť jste říkal, že jste ji našel na Míráku.

Obžalovaný: No protože na to jsem si vzpomněl až potom.

Soudkyně: A že to bylo dva dny předtím, to platí?

Obžalovaný: Ano, to platí. To jsem vydedukoval z toho, že mi policajti připomněli člověka, nějakej Schmidt nebo tak něco...tak jsem si uvědomil, že v tu dobu jsem ji už měl u sebe, vzpomněl jsem si, že jsem mu ji ukazoval u kostela ve Štěpánské.

Ptá se jeden z přísedících: Kde jste tu peněženku měl?

Obžalovaný: V kapse, pak jsem ji doma vyndal a prohlížel jsem si ji až u tý zídky.

Státní zástupce: Na jakých místech jste prováděl ty krádeže?

Obžalovaný: Albert v Řepích, v Krči, Palladium drogerie dole, na Pědinu do Billy, na Kobylisy do Alberta do obou a ještě Jesenická, tam jsem jezdil taky, pak mě tam chytli a už jsem tam nejezdil...když mě chytnou, tak tam jdu samozřejmě po 14 dnech znova, ale do tý Jesenice ne.

Státní zástupce: Kolikrát jste tam byl půl roku před zadržením?

Obžalovaný: 20-30x

Státní zástupce: Byl jste tam chycen?

Obžalovaný: Ano, jednou a naposledy, byl jsem tam chycen. Procházím kasou s kradeným zbožím ke dveřím, vyběhl za mnou, chytil mě za šálu tak, že mě škrtil. Furt mě škrtil, tak jsem ho začal mlátit, vycítil jsem, že bych se mohl vyvlíknout a že bych se vyhnul vězení.

Státní zástupce: Byl jste tam sám?

Obžalovaný: S bratrem. Bratr pak toho Ukrajince asi kopnul, on to byl opravdu nějakej magor, jak mě škrtil, dostali jsme pak za to prospěšné práce.

Státní zástupce: Jak jste tam jezdil?

Obžalovaný: Vystoupil jsem na konečný, tam je ten krám. Pak jsem nasedl na autobus a jel zpátky do Prahy. Vůbec to tam neznám, ani okolí.

Státní zástupce: Jak jste věděl, že tam ten obchod je? 

Obžalovaný: Jezdil jsem tam jako malej s dědou, už jsem byl parchant, tak jsem si říkal, že by se tam dalo dobře krást.

Státní zástupce: Řekl jste někdy něco o tom, jaký máte vztah k taxikářům?

Obžalovaný: No vy narážíte na to, že v těch odposleších je, že ty taxikáře nenávidim, ale to jsem řekl, jak se to na mě valilo všechno, že najdu peníze a je to zrovna taxikáře, já k nim jinak nemam žádnej vztah.

Státní zástupce: K tomu pervitinu osudné noci, musel jste to vážit?

Obžalovaný: Ne, to je pro ty špíny na tom Václaváku, to jsem dělal od oka... Prodáváte to za 200, a přitom to má hodnotu 20 korun. 

Státní zástupce: Jaké byly světelné podmínky?

Obžalovaný: Já mam za to, že když jsem tam šel, tak nebyla ještě úplná tma, ale mně se to pak zkreslilo tim, že tam nade mnou svítila lampa, ale lezl jsem tam, když se hodně stmívalo asi.

Státní zástupce: Měl jste nějaké zavazadlo?

Obžalovaný: Já byl na těch rivotrilech, byl jsem vyčerpanej, myslím, že jsem měl batoh, ale nosil jsem i igelitky, jak se zmiňuje ta Lenka, ale já si myslim, že jsem je měl den předtim, ale možná jo. Přelez jsem s báglem, jestli jsem měl igelitky, tak jsem je nechal dole, že se vrátim, stejně to byl bordel - na drogách je to pro vás jednou poklad, jednou bordel, to je mor....

Státní zástupce: Když policejní hlídka přijela na to místo, chtěli po vás nějaký doklad?

Obžalovaný: Legitimoval jsem se rodným listem.

Státní zástupce: Musel jste vyndat nějaké věci?

Obžalovaný: No ptali se na zbraň, tak jsem vyndal nožík, dejme tomu, pak se mě ptali na jehly, tak jsem řekl, že mám svůj vercajk, tak jsem začal vyndavat zmateně ty pytlíky, začal takovej ten zmatek, kterej dělám vždycky, když mě chytnou policajti, padaly ze mě i peníze atd.

Státní zástupce: Kolik to bylo?

Obžalovaný: No víc jak 1200 jsem mít nemohl, protože to bych si jinak koupil od Lenky pervitin třeba za tři tisíce a zbláznil bych se z toho.

Státní zástupce: Jak jste se cítil, když jste si dal rivotril a zároveň pervitin?

Obžalovaný: No berou lidi ten rivot, aby dokázali krást atd., já jsem to bral, že jsem měl všechno za sebou, byl jsem zajištěnej, měl jsem drogy, takže jsem si mohl odpočinout, dělatm co mě baví, chodit po Praze, hrabat se v popelnicích atd.

Soudkyně: Pamatujete si, kterým směrem jste vyšel z areálu?

Obžalovaný: Jak mě policajti propustili, tak jsem si nepamatoval tu lampičku, byla mosazná, bojoval jsem o ni, myslel jsem si, že si ji dám do pokoje, takže jsem vycházel zase k tý Francouzský. 

Soudkyně: Takže ta zídka je směrem k Francouzské ulici?

Obžalovaný: Ano. Ještě jsem se vracel pro tu lampičku, dali mi ji.

Soudkyně: Vy jste říkal, že jste denně spal u matky, proč jste na sobě nosil dvoje oblečení?

Obžalovaný: Tak to dvoje oblečení, tak jak bych vám to řek, asi tak, jak to bylo, že jo...

Soudkyně: Takže desátého jste co?

Obžalovaný: Byl jsem asi doma, kolem 9 vypadnul z baráku, pak jsem byl u Lenky 2x odpoledne a pak večer, přes den jsem už i prodával.

Soudkyně: Kolik jste vydělal?

Obžalovaný: Asi 2500.

David V. popisuje, že za drogy dostal nějaké oblečení, ale nevěděl, co s ním, tak si ho vzal na sebe - celkem měl troje kalhoty.

Soudkyně: To vám nebylo horko v dubnu ve třech džínách?

Obžalovaný: Bylo docela chladno, ale bylo mi to těsný, že jo...

Soudkyně: Říkáte, že 10. 4. jste byl u Lenky 2x, já se s váma hádat nebudu, kolik jste u ní utratil?

Obžalovaný: Za 1500 a pak za litr.

Soudkyně: Kde jste na to nakradl?

Obžalovaný: Jak jako?

Soudkyně: No měl jste 1500 a do práce nechodíte, takže jste musel krást. Kde?

Obžalovaný: No to já si nepamatuju vůbec a koupil jsem za 500, ta tisícovka pak byla, že jsem to přeprodal.

Soudkyně: Vy jste si psal deník?

Obžalovaný: Ano, někdy jsem si k tomu sednul a psal jsem si třeba dva dny dozadu.

Soudkyně: Co jste si tam psal?

Obžalovaný: Kde jsem spal, co jsem kde ukrad, co jsem si dal.

Ptá se opět jeden z přísedících: Vy jste říkal, že když heroin, tak 5-6 tisíc, co jste kradl?

Obžalovaný: Budete se divit, ale nakrad jsem denně i 30 tisíc. Čokolády, drogerie, všechno možný...prodával jsem to Vietnamcům v restauracích na Staromáku a Václaváku, tam přijdete a odeberou cokoli.

Státní zástupce: Co jste udělal s hotovostí, co vám ten den zbyla?

Obžalovaný: Buď jsem ještě něco koupil, ale asi jsem to poztrácel, já jsem tu noc poztrácel úplně všechno. Měl jsem jenom tu peněženku toho Milana P.

Státní zástupce: A ty peníze jste měl na volno?

Obžalovaný: No já když jsem zfetovanej, tak to mam prostě na volno.

Obhájce: Pokud se jedná o tu hlídku, která vás kontrolovala u té zídky - prohledávali vás?

Obžalovaný: Dalo by se říct tak na půl, já jsem vyndaval sám, co mám v kapsách, ani mě nešacovali, ani jsem neotáčel kapsy, ptali se jenom 'máte něco u sebe ještě?' a já říkal 'ne, nemam' a proplácal jsem se.

Obhájce: Kolik tabletek rivotrilu jste měl?

Obžalovaný: Byl jsem nevyspalej, takže asi 8-10 najednou, u té zídky jsem si dal no, a to mě zlomilo...

Obhájce: Kolik jste vážil?

Obžalovaný: Asi 60,5 kila

Obhájce: Věnoval jste se nějakému sportu?

Obžalovaný: No rychlochůzi bych tak řekl, běhu...

Obhájce: Jakým způsobem u vás probíhají abstinenční stavy, a tedy jak snášíte opakované výkony trestu?

Obžalovaný: No poprvý jsem vyabstinoval sám, dobrovolně, věděl jsem, do čeho jdu...mám na abstinování psychiku dobrou, takže bych neřek, že jsem agresivní. Prostě jsem si řekl, že zítra to zkusim znovu. 

Obhájce: Jak se to u vás projevuje, se spíše ptám?

Obžalovaný: Únava a nespavost.

Obhájce: Od toho vašeho zadržení v Bille do doby, kdy bylo sděleno obvinění, kolikrát jste byl vyslýchán na policii v této věci?

Obžalovaný: Bohužel jsem si to nikam nezapisoval, ale bylo to tak zhruba 7x.

Obhájce: Na jakém oddělení?

Obžalovaný: Na kongresovce přímo.

Obhájce: Jak výslechy probíhaly?

Obžalovaný: No prostě, kde jsem vzal peněženku, myslim, že jsem byl u policie od prvního dne hlavní podezřelej, takže na mě byl nátlak psychický i fyzický.

Obhájce: Byl jste dotazován na konkrétní osoby?

Obžalovaný: Ne, ptali se, jestli znám toho nebo toho, tak pátrali po mojí minulosti. 

Obhájce: Takže si u vás zjišťovali nějaká operativní zjištění?

Obžalovaný: Co to je?

Soudkyně: Já taky nevim.

Obhájce: Ta otázka směřuje k tomu, jestli ta policie ověřovala u něj to, co zjistila. 

Obžalovaný: Ne, to ne.

Soudkyně: Takže vás vyslýchali v Kongresové?

Obžalovaný: No a párkrát taky na Borech.

Soudkyně: Ještě jste říkal panu obhájci, že jste byl na rivotrilech a bral jste taky pervitin... vy jste řekl, že každý den jste si dal 15 tablet, ten den 8-10 tablet naráz a řekl jste „to mě zlomilo“. Co to je? My vás máme zaznamenaného, že jste byl docela příčetný.

Obžalovaný: No chodíte, vnímáte to, no ale pak usnete a nevíte, kde jste chodil...máte prostě okno.

Výslech obžalovaného skončil. Na řadu přicházejí znalci z oboru psychologie a toxikologie, jde patrně o ty, které si obhajoba povolala dodatečně. Obžalovaný sedí v klidu na lavici, neustále si ale sahá na obličej.

„Nebylo zjištěno žádné psychologické onemocnění, žádný defekt. Obžalovaný je středně vyspělý, pochází z nevyvážených rodinných poměrů. V zátěži impulsivní a agresivní jednání, je snadněji emočně dráždivý. Uživatel drog. Možnosti resocializace jsou podprůměrné. Příznivé skutečnosti pro resocializaci jsou jeho věk a mentální, lhaní je trvalejší rys jeho osobnosti,“ čte znalec.

„Pokud jde o tu drogovou závislost, jak ji hodnotíte?“ zajímá soudkyni.

„Pan posuzovaný uváděl v různé době různé informace,“ vysvtěluje doktor Procházka. „Došel jsem k závěru, že pan posuzovaný byl závislý v předmětné době na subutexu, potom také jsem dospěl k závěru, že zneužíval pervitin. Otázkou je, jestli zneužíval rivotril, protože v té otázce se ty informace, které poskytl, lišily velmi.“

„Vy jste také pracoval s tím deníkem, s těmi zápisky, to jste považoval za věrohodný odraz nějaké skutečnosti nebo že to je nadnesené?“ ptá se soudkyně.

„Na laické úrovni, protože ten důkaz nemůžu hodnotit, jsem ta sdělení považoval za věrohodná, protože tam popisoval, kdy co koupil a prodal. V těchto záznamenech není nic o rivotrilu, ani tam není zkratka, kterou by člověk očekával. Pervitin označoval písmenem P.,“ uvedl znalec.

„Jaký má průběh braní rivotrilu?“ zajímá soudkyni.

„Reakce organismu může být různorodá, působí tak, jak v minulosti působil rohypnol.“

„Na mě teda nepůsobilo ani pět rohypnolů nijak, stejně jsem neusnula...,“ podotkla soudkyně s úsměvem.

„No to právě působí různě. Rivotril obvykle působí tlumeně, při vyšší dávce psychostimulačně. Je ze stejné skupiny jako diazepam, učinkuje biochemicky podobně jako alkohol v dlouhodobém užívání.“

Soudkyně: Říkal, že bral denně 15 rivotrilů, míchal to s pervitinem a bral ještě subutex, jak to na něj mohlo působit?

Znalec: Já to nemohu posoudit, protože nevěřím tomu, že takové množství vzal. Nikdy jsme o tom takto nemluvili.

Obžalovaný se směje a kroutí hlavou.

Znalec: Často se s tím setkávám, že lidé uvádějí různé dávky a pak přijdou k soudu a řeknou nějakou velkou dávku, aby vypadali, že byli během činu mimo. Mohl ho ale užívat, protože rivotril berou toxikomané k pervitinu, protože tlumí nepříjemné účinky pervitinu. Oni když berou pervitin třeba tři čtyři dni, tak už mohou být velmi rozjitření, unavení atd., proto si berou rivotril.

Znalec dále potvrzuje, že rivotril způsobuje výpadky paměti, podobně jako alkohol.

Soudkyně si čte v posudku: Že byl závislý na subutexu a nebyl na pervitinu. Jak jste na to přišli?

Znalec: Je pravda, že v tomto se někteří znalci liší, podle mě je správné diagnostikovat závislost tehdy, když se zjistí, že tato vyvolává nepřiměřenou reakci organismu, nikoli fyziologickou. Ten pervitin on neužíval soustavně, po jeho užití měl sníženou chuť k jídlu a bránil mu v přiměřeném spánku a neměl abstinenční potíže po vysazení.

Soudkyně: Takže tím jste si ověřili, že nebyl závislý a u subutexu to bylo jinak?

Znalec: Tam byly abstinenční příznaky a bral ho pravidelně.

Řeší se vliv subutexu na jednání obžalovaného.

Znalec: Jestliže je člověk závislý na opiátech a je intoxikovaný, tak to upevňuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Při absťáku to může mít vliv, takže při kontaktu s dealerem ho okrade a uteče například. Příklad loupež v bance - to by nemohl dělat v absťáku, ale zdrogovaný ano. To lze vztáhnout i na loupežnou vraždu.

Soudkyně okřikla obžalovaného, ať se narovná a sedne si normálně. „Nejsme v restauraci,“ řekla. David V. měl nohu přes nohu a byl na lavici rozvalený.

Soudkyně: Vy jste nedoporučili ochranné léčení, proč?

Znalec: To je založeno na psychoterapii a vyžaduje pevnou vůli pacienta spolupracovat. Člověk, který je disociální, toho není schopen, jde o dobrovolnost.

Soudkyně: Jak hodnotíte resocializace na stupnici 1-10?

Znalec: Označil jsem to jako podprůměrné, je to toxikoman a bohatý recidivista, má tam 20 zápisů. Nemá kvalitní sociální zázemí a dlouhou dobu nikde řádně nepracoval. Mezi příznivé faktory patří jeho slušný intelekt, jedná se o inteligentního člověka, a jeho mládí.

Znalec: Byl xkrát ve výkonu trestu, kde se předpokládá, že se neberou drogy - není to pravda, při návštěvě věznice se zjišťuje, že se vesele berou. 

Soudkyně: Jak u něj probíhá ta abstinence?

Znalec: On si uvědomuje, že by se léčit měl, ta informace se k němu dostala, jeho vůle k tomu není chorobně narušena. Přesto tu vůli nemá. 

Soudkyně: Je možné, že by si někdo pod vlivem drog nepamatoval, že někoho zabil?

Znalec: V tomto případě si to nedovedu představit, že by to z paměti bylo vytěsněno, protože tam se jedná o přípravu a plánování.,

Soudkyně mluví o odposleších: On s druhým spoluvězněm se dostává do okamžiku, kdy sám připouští, že v tom taxíku seděl.

Znalec: To nevím tedy.

Soudkyně: On říká, „já jsem v tom taxíku i mohl sedět“, jak to chápete?

Znalec: Ti lidé, co sedí ve vězení, prostě vaří z vody a vymýšlí si i nemožné.

Soudkyně: Taky se třeba vytahují?

Znalec: To ano, to bych řekl, že je typické. Chlubí se trestnou činností, které se ani nedopustili.

Ptá se přísedící: Jaké jsou účinky subutexu, má vliv na řízení?

Znalec: Pod vlivem subutexu řídí auto lépe, než při absťáku. Mohu ještě k tomu taxíku, paní předsedkyně?Toxikomané jezdí v taxíku, protože to těm taxikářům taky prodávají!

Státní zástupce: Obžalovaný tu řekl, že měl 15 rivotrilů denně, ten den 10 a k tomu pervitin. Byl by schopen řídit?

Znalec: To je těžké říct, nevím, jak byly silné, navíc o něm nemluvil.

Obžalovaný: Byly dvoumiligramové.

Znalec: No tak kdyby si vzal 30 mg rivotrilu tak by nebyl schopen řídit.

Soudkyně: Ani přelézat zídku? 

Znalec: Nebyl.

Soudkyně: A cíleného jednání? Že by sischovával pervitin na strom?

Znalec: Nebyl. Kdyby pozřel 30 mg rivotrilu tak by nebyl schopen koordinované motorické aktivity, potácel by se.

Soudkyně: Kdyby mu řekl, postav se tady, vyndej všechno z kapes, jak by působil?

Znalec: To by bylo poznat, nebyl by schopen vyhovět, je to stav podobný velmi těžké opilosti.

Státní zástupce: U tohoto léku existuje nějaká smrtelná dávka?

Znalec: U zdravého člověka smrtelná dávka neexistuje, nejde tím například spáchat sebevraždu. 

Státní zástupce: Ta doba intoxikace trvá jakou dobu?

Znalec: 8-10 hodin, za tuto dobu se odbourá polovina užité dávky.

Státní zástupce: Ohledně resocializace - vy jste ho označil za neresocializovatelného.

Znalec: Na stupnici 1-10 přičemž 10 je nejlepší, tak je to dvojka. 

Obhájce se znova ptá, jak přišel na to, že obžalovaný není závislý na pervitinu.

Znalec: Už jsem to říkal paní soudkyni, takže odkazuju na tu výpověď.

Obhájce: Když tu řekl, že ho bral obden, tak to nic nemění.

Znalec: Takto mi to neřekl, ale ani tak by to nemuselo nic znamenat. Záleží, jak na drogu reaguje, on měl abstinenční příznaky na subutex, ale ne na pervitin.

Obhájce: Jak na sebe působí rivotril a pervitin?

Znalec: Mohu mluvit pouze obecně, nemohu to vztahovat na pana posuzovaného. Když člověk zneužívá pravidelně pervitin nebo alespoň velmi často, tzn. více dnů je pod vlivem pervitinu než bez vlivu, tak může pervitin vyvolávat vedle subjektivně příjemných pocitů i pocity nepříjemné jako nadměrná zrychlenost, roztržitost, úzkost, velká únava, poruchy spánku závažné, šalebné vjemy a vztahovačnost. Těch se chce zbavit, tak si vezme rivotril, aby se uklidnil, usnul, odpočinul, najedl se a mohl potom dál zneužívat pervitin a páchat trestnou činnost.

Doposud mluvil pouze jeden ze dvou obhájců obžalovaného Davida V. Druhý stále mlčí a rozhlíží se po okolí.

Soudkyně: Rivotril si obstarávají jako doplněk k pervitinu nebo jako samostatnou drogu?

Znalec: Obojí. Mnohokrát jsem slyšel, že heroinista řekne, že rivotril je takové svinstvo, že by ho do pusy nevzal. Rivotril zvyšuje účinky opiátů.

Obhájce: Jaký je rozdíl mezi pervitinem a opiáty?

Znalec: Subutex má podobném někdy větší účinky než heroin. Je to lék. Ta substituce se ale musí dobře vést, aby z heroinu nepřešel na subutex. Pervitin je syntetická droga, kterou lze vyrobit v bytě. Původně to byl taky lék pro nacistické vojáky. 

Obhájce: Mohl byste vyjádřit k účinkům, projevům?

Znalec: Může to být značně individuální. Opiát způsobí uklidnění, euforii, bezstarostnost. Pokud je na něm závislý, tak se především utlumí abstinenční příznaky. Pervitin je povzbudivá droga, ta obvykle způsobuje zvýšení aktivity. U osob, které nejsou závislé, může způsobovat spíš uklidnění, zvyšuje se sebevědomí a odhodlání k jedná, z kterého by jinak člověk měl strach.

Obhájce: Jakým způsobem účinkují dohromady?

Znalec: Obtížné odpovědět, protože je to individuální.

Soudkyně: Mohli bychom se zeptat, proč obžalovaný vzal takové množství, takové jste normálně nebral?

Obžalovaný: Ne, už jsem byl v takovém stavu, že jsem se už nehlídal, aby mě to nakoplo a dostal jsem se domů.

Soudkyně: Pokud by pan obžalovaný to vzal takhle nárazově, platí, že by nemohl přelézt tu zídku atd.?

Znalec: Ano, platí.

Obhájce: Pokud se aplikuje ten rivotril, v jakém časovém horizontu do té aplikace začíná působit na ten organismus, aby měl vliv.

Znalec: Do dvou hodin, i při této masivní dávce.

Soudkyně: Pokud by měl pervitin a subutex?

Znalec: To by bylo zase subjektivní, kdyby si vzal subutex, byl by normální, protože je závislý. Po pervitinu by byl povzbuzený a na to rivotril by měl zpoždění asi jedné hodiny.

Obhájce: Pan David V. byl o půlnoci kontrolován hlídkou a byl schopen reagovat na nějaké jejich podněty. Lze tento stav vyhodnotit k souvztažnosti, že by se necelou hodinu předtím měl dopustit vraždy?

Znalec: Tady jsem na hranici své kompetentnosti

Soudkyně: Já si odpovídám ano, proč ne.

Obžalovaný: Jak bych měl reagovat na rivotril, když bych po jedné dvou tabletách užíval 15 tablet denně tři dny... v ten den pak těch 15 přes den a pak ještě najednou těch 10?

Soudkyně: Počkejte takže 15 plus ještě 10?

Obžalovaný: Ano a ještě jsem to podporoval pervitinem.

Znalec říká, že mu to nikdy neřekl, čemuž obžalovaný oponuje, že řekl.

Obžalovaný: Je možné, abych přelejzal zídku? Dal jsem si hodinu předtím nitrožilně 200 mg pervitinu.

Znalec: S touto dávkou rivotrilu by si nedokázal nitrožilně aplikovat pervitin, spíš by dokázal přelézt tu zeď než si nitrožilně aplikovat pervitin, ale ani to by spíš nedokázal, a to by na něm bylo spíše vidět.

Soudkyně: Měl by nekoordinované pohyby?

Znalec: Ano i mluvu, snažil by se výrazně vyslovovat.

Soudkyně se znovu ptá na deník obžalovaného. Znalec tvrdí, že ho příliš nezkoumal a nechtěl se ho na to vyptávat, protože nevěděl, co obžalovaný ví, nebo neví. Navíc nechtěl narušit dobrý kontakt, který spolu měli během vyšetřování. 

Výslech znalce z oboru toxikomanie se stále točí kolem působení tří uvedených drog na člověka.

Soudkyně: Když máme popsáno, jak ho konfrontovala stráž a policie, lezl přes zídku atd., byl by v tomto stavu schopen řídit auto?

Znalec: Ano, byl.

Obhájce: Z čeho vyvozujete, že to, že přelezl zídku, znamená, že byl schopen řídit?

Znalec: Z mých praktických zkušeností, jak třeba vypovídali lidé, kteří řídili zdrogovaní apod.

Obhájce: Vy jste uzavřel, že obžalovaný trpí disociální poruchou, jak se projevuje?

Znalec: Projevuje se v protispolečenském jednání, což vidíme v jeho trestním rejstříku.

Předstupuje klinický psycholog, aby se vyjádřil k předchozí otázce.

Znalec: Nezodpovědnost, neodmyšlené jednání, bezohlednost, vyšší emoční dráždivost, vnitřně méně stabilní. 

Obhájce: Může se projevit, že je v té době ve výkonu trestu?

Znalec: Nedomnívám se.

Soudkyně: To jste zjišťovali testovou metodou?

Znalec: Ano.

Výslech znalců je u konce, soudkyně vyhlásila pauzu na oběd.

Soudní líčení pokračuje Mgr. Sekerovou, znalkyní z Kriminalistického ústavu. „Na obličejích zavražděných byly charakteristické zplodiny, bez přítomnosti GSR - povýstřelových zplodin, tady to bylo olovo, barium, vápník - je to součást zápalkové slože. Výtěr z nábojnice - pro nás je vždycky zásadní to, co je v té nábojnici, protože to by se pak mělo vyskytovat na těch stěrech u obžalovaného - na panu Davidu V. se nenašlo nic. Pouze na kapse se našly ty částice bez toho vápníku.“

„Tady asi došlo při letu k odštěpení vápníku, ale současně se tyto částice vyskytují v běžném životě třeba od brzdných destiček třeba u automechaniků, takže by to mohlo pocházet z té střelby, ale nemuselo. Mohlo by to být autobaterie, brzdné destičky nebo zábavní pyrotechniky,“ tvrdí znalkyně.

„Čili s tím by se musel někdo dostat do styku, aby to měl v kapse?“ Ptá se soudkyně. Odpověď znalkyně je kladná.

Soudkyně: V běžném životě to tedy nenajdeme?

Znalkyně: Ne, pokud přímo nepracujete s těmi věcmi, nestřílíte pyrotechniku atd.

Soudkyně: Jak dlouho vydrží ty stopy?

Znalkyně: Na rukou, na těle se můžete omýt, otřít apod., takže se ten počet částic snižuje. Na tom oblečení to pochopitelně trvá déle, byla to zadní kapsa kalhot asi uvnitř a vně.

Soudkyně: Kdybychom uvažovali teoreticky, že na té kapse je to od toho výstřelu, tak ten vápník by tam chyběl, že by se rozpadl u toho výstřelu nebo může chybět otěrem.

Znalkyně: Obojí.

Přísedící: Vápník se vyskytuje často nebo je to zvláštnost?

Znalkyně: Tak časté to není. Viděla jsem to pouze jednou, co jsem koukala, ale je to dotaz spíš na balistiky. Třeba s antimonem to vyrábí třeba 30 firem, s tím vápníkem asi jen jedna firma - nábojnice SW. Z toho posudku nakonec vyplývá, že těch výrobců je i víc.

Státní zástupce nemá otázky.

Obhájce: Je nějaká teoretická možnost, kdyby k tomu výstřelu došlo v uzavřeném prostoru, že by ta sada byla na obětech, na interiéru, ale nebyla na pachateli?

Znalkyně: V uzavřeném prostoru by na něm být měla, ale záleží, kdy ty vzorky byly odebrány - časově asi po čtyřech hodinách to mizí.

Obhájce: Pokud by pach střílel a pak by řídil automobil, mohly by se přenést z toho pachatele ty stopy na volant?

Znalkyně: Ano mohly, kamkoli by sáhnul. Pak by jich měl na rukou míň.

Obhájce: Pokud se jedná o opakovanou střelbu, jak významně se to projeví?

Znalkyně: Záleží, jak dlouho tam člověk zůstane, už když vystřelíte jednou, tak ta koncentrace je poměrně vysoká.

Vůbec poprvé se ptá druhý obhájce: Na jakých oděvních součástkách se objevují ty stopy?

Znalkyně: Záleží na typu zbraně, ale samozřejmě na rukávech nejvíce, když máte krátké tričko, tak to je na rukou.

Soudkyně: A pak kam si to přenesete tou rukou?

Znalkyně: Ano.

Přísedící se znalkyně ptá, zda vápník mizí rychleji než olovo a barium. Znalkyně tvrdí, že neví, protože se tím nezabývali. „Ten vápník se prostě může odloučit a lítat někde ve vzduchu, když je tam třeba antimon, tak ten se spojí tu s olovem tu s bariem. Ten vápník asi nějak bokem může odletět,“ vysvětluje znalkyně.

Nikdo nemá další dotazy, znalkyně odchází.

Zapisovatelka jde zjistit, zda je již přítomen znalec z oboru kynologie.

Do síně přícházejí dva znalci z oboru kynologie - jde o policisty. Vyhodnocovali pachové stopy a porovnávali to se dvěma osobami.

Soudkyně: Chci se zeptat na oblíbenou otázku, a to je přenos pachových stop. Za jakou dobu ta stopa odvětrá?

Znalec: Těžko lze jen tak říct, záleží na teplotě, povětrnostních podmínkách, pohybu dalších osob. Nelze vytyčit přesný časový úsek.

Soudkyně: Je nějaká činnost, kdy je ta pachová stopa silnější? 

Znalec: Když bude ta osoba zpocená, po nějaké námaze, tak tam bude nechávat větší procento těch pachových částic, dále intenzita kontaktem s tím místem nebo předmětem.

Soudkyně: Teoretická možnost přenosu, když si půjčím cizí oblečení?

Znalec: Tak by tam ta pachová stopa mohla být.

Soudkyně: A když se zpotím?

Znalec: Tam bude záležet, jak silná byla stopa té osoby první, jak dlouho měla ten oblek na sobě, můžeme se dostat i do fáze, že tam bude už jenom ta moje stopa.

Soudkyně: Vylučovali jste možnost kontaminace, že byl porušen nějaký ten řád převážení?

Znalec: Tam v podstatě je přepravována stopa v bezpečnostním sáčku, takže tam je to vyloučeno, my bychom to jinak nepřevzali.

Soudkyně: Některé stopy jsou ještě zálohované. Vy jste porovnávali pana obžalovaného i jeho bratra. Kolikrát se mohou ty konzervy otevřít? 

Znalec: To nelze říct, teprve když ji otevřeme, tak zjistíme, že je. 

Soudkyně: Jak to poznáte?

Znalec: Podle reakce toho psa, že buď dává najevo zájem, nebo ne. Může být kontaminovaná už tím prvním psem nebo psovodem, takže proto se nechávají ještě origánální konzervy.

Státní zástupce: Můžete vysvětlit proces překrývání pachových stop? V tom taxíku byla poměrně velká frenkvence střídajících se lidí, můžete to vysvětlit.

Znalec: To je to, že já vezmu tento předmět (patrně pouzdro na brejle, pozn. red.), pak přijdete vy, na to se dostane váš pach a každá další vrstva ho překrývá, takže ten pes už pak na to nemusí reagovat. 

Státní zástupce: Je to i u těl?

Znalec: Ano, to je na předmětech i na tělech. Pachatel třeba někam vleče oběť, tak na místech předpokládaného kontaktu to najdeme. Ale k zajištění té stopy musí dojít velmi rychle po tom napadení.

Státní zástupce: Chápu to dobře, že relevantní pro tu detekci je ten pach nejvíc navrchu?

Znalec: Teoreticky se to nabízí, ale nemusí to tak být vždycky. Ten pes dostane načichat jeden pach a pak to porovnává s tou stopou. 

Obhájce: Jak dochází k zajištění?

Znalec: Sejme se na místě činu, pak se uloží do klasické hermeticky uzavřené sterilní zavařovací sklenice. Udělá se popis na víčku a vloží do policejního bezpečnostního sáčku. Tak se převeze na naše pracoviště. Ještě se k tomu vypracuje protokol o zajištění na místě činu. A to samé se týká pachového vzorku osob. Je dbáno na to, aby osoba, která snímá pach z podezřelého, nebyla přítomna při snímání na místě činu.

Obhájce: V našem případě byl u některých vzorků přítomen kpt. Biskup, to jste nějak řešili?

Znalec: Vzhledem k tomu, že to bylo 2014, tak si to nepamatuju.

Obhájce: Jakým způsobem zjistíme, jakou pachovou stopu jste porovnávali v rámci toho vyšetřování?

Znalec: To je uvedeno v té zprávě graficky i textově, včetně toho, jaký pes to prováděl.

Obhájce: Žádám proto, aby bylo předestřeno, protože obžalovanému Davidu V. byly pachové stopy odebírány celkem čtyřikrát.

Obhájce si stěžuje na to, že v dokumentech nejsou vyplněna čísla stop a další náležitosti, takže není jasné, kterou stopu porovnávali. Soudkyně říká, že to dala doplnit a teď to dohledává.

Obhájce se ptá soudkyně, zda může také přistoupit. „Můžete, to jsme jak v Americe, přistupte,“ směje se soudkyně.

Obžalovaný sedí nakloněný dopředu, lokty na kolenou a kouká do země, ruce sepjaté.

Soudkyně nechává zapsat do protokolu. „Ze srovnávacího diagramu nelze zjistit, kdy pachový vzorek, který my evidujeme pod číslem xy, byl osobě Davida V. sejmut.“

Obhájce upozorňuje, že na některých protokolech není vyplněno vůbec nic, což soudkyně též dodává do spisu. Kynolog, který zatím nemluvil, má celou věc vysvětlit. Znalec znatelně zrudnul, ale směje se. Státní zástupce nad vším kroutí hlavou.

Předstupuje znalec Gerneš a vysvětluje, proč není protokol vyplněný. Podle jeho slov k tomu nedošlo z důvodu, že pachové stopy z obžalovaného snímal přímo Gerneš. Tento protokol vzal jenom proto, aby mu to David V. podepsal. Gerneš prováděl stěr z Davida V. a sám pak prováděl i tu zkoušku, aby se eliminovalo nebezpečí převozu. Číslíčka se vyplňují jenom, když to veze někdo jiný než psovodi.

Soudkyně prosí pro klid duše, aby doposlali jejich protokoly z počítače. „Má to oporu v předpisech?“ Zajímá obhájce. „My musíme pracovat v souladu předpisem číslo 9 pokynu ředitele pořádkové služby policejního prezidia,“ odvětil znalec.

„Tam bychom se dozvěděli, že to tedy nebylo závadné?“ Ptá se soudkyně. „V podstatě to nikam nepředával, takže si za to odpovídá, jinak to jde cestou, jak jsem říkal,“ odvětil Gerneš. „Takže mi odfaxujte všechno, co k tomuto případu máte,“ uzavřela soudkyně. 

Pozornost se vrací k výslechu znalců.

Obhájce: Můžete mi vysvětlit důvod, proč byly brány ty pachové vzorky celkem 4x? A jestli je to obvyklé?

Znalec: To já nezkoumám ty důvody, já mam za úkol to porovnat. To by bylo na místě se zeptat vyšetřujícího orgánu. Samozřejmě může se stát, když je obsáhlejší případ, kdy je hodně stop, tak nemusí ty dva vzorky stačit. Abychom měli k dispozici co nejlepší materiál. Bylo asi 45 stop, proto se zřejmě snímaly ty osoby víckrát. Ten vzorek se odvětrává, ideální je samozřejmě na jednu stopu jeden porovnávací vzorek, ale tady jich bylo 45.

Obhájce tvrdí, že v odborné literatuře nikde nenašel, že by pachový otisk byl individuální.

Znalec: Byly pokusy na jednovaječných dvojčatech a i ty dokázali psi odlišit.

Obhájce: Jak si vysvětlujete, že bylo několik případů, kde pachové stopy se spojily s osobami, ale pak bylo prokázáno, že ta osoba na tom místě činu být nemohla?

Soudkyně: Otázka zní jinak, může dojít k přenosu?

Znalec: Ano, může, ta individuálnost pachové stopy je prokázána 45 lety zkoumání.

Obhájce: To bylo děláno laboratorně?

Znalec: Ne, vyhodnocoval je pes, ale na vzorku několika psů a četnosti roků.

Obhájce: Já jsem četl v odborné literatuře, že bez vás nejsou ti psi schopni pracovat?

Znalec: Ne, jdou na vodičce (mechanismus držení psa, aby při povelu vpřed šel dva metry před psovodem, pozn. red.)

Soudkyně: Pan obhájce chce říct, že byste mohl zatahat u té konzervy, která by se vám hodila.

Znalec: To by to ten pes pak čekal pokaždé. Navíc se každý rok koná zkouška, kde psovod neví vůbec, jaké konzervy jsou mu předloženy, takže by nevěděl, u čeho má zatahat.

Soudkyně: Já vím, že ty konzervy jsou zakryté, protože obhajoba vydedukovala, že ten pes umí číst. Jsou zakryté, že?

Znalec: Ano.

Obhájci dál napadají, že nejsou protokoly vyplněny kompletně.

Obžalovaný na znalce nemá dotazy. „Já nevím, co bych k těm pachovkám řekl, já jsem v těch autech nebyl,“ prohlásil.

„Obžalovaný pojďte k mikrofonu, já bych se vás chtěla doptat na některé věci,“ prohlásila soudkyně. 

Soudkyně: Vy jste nenašel jednu peněženku, ale dokonce dvě?

Obžalovaný: Ano.

Soudkyně: Často takhle nacházíte peněženky?

Obžalovaný: Docela jo.

Soudkyně: To máte štěstí. Jednu jste ztratil, pak jste našel druhou. Je možný, že jste měl i dvě v jednu chvíli?

Obžalovaný: To asi jo.

Soudkyně: Teď ta peněženka mrtvého taxikáře. Vy jste ji neměl teda ještě v čase 00:04?

Obžalovaný: Ano.

Soudkyně: Nic jste nevyndaval?

Obžalovaný: Ne, nic.

Soudkyně: Další věc je ten deník, proč je tady vykolorované ‚masakr taxi policie!!‘ v dubnu?

Obžalovaný: No, protože pro mě byl masakr policejní výslech, tak jsem si to tam zpětně dopsal.

Soudkyně: Říkali jste si s bratrem nějaké informace?

Obžalovaný: Samozřejmě jsme věděli, že nás sledujou. Řekl jsem jim, že mě fotili v tom jednom autě.

Soudkyně: To byl ten vyšetřovací pokus.

Obžalovaný: Tak jsem mu říkal, že tam byly rozházený peníze... Tak jsem si přidal, že tam bylo 200 korun, že tam byl nějaký tablet, mobil.

Soudkyně: Proč jste mu to říkal?

Obžalovaný: Já nevim.

Soudkyně: A odkud jste to věděl?

Obžalovaný: To jsem věděl z médií, že byl někde odhozenej tablet a mobil u toho taxiku. 

Soudkyně: Proč jste mu to ale říkal, když jste tam nebyl. 

Obžalovaný: Nebyl to asi bratr, ale spoluvězeň.

Soudkyně: A vy jste říkal tomu spoluvězni, že už i věříte tomu, že jste tam seděl, pane obžalovaný, a že vás tam ten pachatel nalákal?

Soudkyně volá eskortu, aby přivedla vězně, který Davida V. udal.

Soudkyně: Proč se bratr obával, že jste to spáchal?

Obžalovaný: On to taky zveličuje, přišlo mu to celý na hlavu. Měl z toho taky strach, v dnešní době když po vás jde kriminálka, tak se ty důkazy třeba i vyráběj.

Soudkyně: No pane obžalovaný v tomto bych byla opatrná, vy jste někdy seděl neprávem?

Obžalovaný: No neseděl.

Soudní síň propuká bujarým smíchem.

Přísedící: Co znamená v tom deníku slovo noční, když víme, že jste nikdy nepracoval?

Obžalovaný: To znamená, že jsem tu noc nespal.

Eskorta přivádí Josefa G. – vězně, který seděl s Petrem V., bratrem obžalovaného.

Svědek: Trvám na své výpovědi.

Soudkyně: Pamatujete si, co jste tehdy řekl?

Svědek: Petr V. (bratr obžalovaného, pozn. red.) mi řekl, že se stala špatná věc, že jeho bratr polkl sklenici od léků a udělal špatnou věc.

Soudkyně: Jako pod vlivem těch léků?

Svědek: Ano.

Soudkyně: Ta špatná věc byla jaká?

Svědek: No byly to ty vraždy taxikářů

Soudkyně: Kolik jich bylo?

Svědek: No tři.

Soudkyně: Říkal vám nějaké podrobnosti?

Svědek: Že tam byl taky u toho.

Soudkyně: U kolika?

Svědek: U všech.

Soudkyně: Že tam byl tablet a mobil, že se to stalo u nějakejch stromů.

Svědek: Jedna vražda byla v Praze a to druhý mělo bejt taky tam.

Soudkyně: On říkal, že u toho byl? 

Svědek: Obecně, že u toho byl.

Soudkyně: Takže se nedá říct, jestli u všech.

Svědek: Ne, měl obavy, za jak dlouho zmizí povýstřelový stopy a daktilka, a ptal se mě na to.

Soudkyně: Vzhledem k sobě?

Svědek: Ano.

Soudkyně: A za co vy sedíte?

Svědek: Za podvod.

Soudkyně: A proč se vás tedy ptal na pachové stopy?

Svědek: No on byl u výslechu a byl úplně vyřízenej, že mu hrozí doživotí a že ho zavřou do Valdic, a dokonce říkal, že když bude mít splodiny a že když to bude mít, tak řekne, že dozorci chodí střílet, že se to na něj přeneslo od nich. 

Soudkyně: No tak to je dobrý nápad.

Všichni v soudní síni se opět smějí, včetně obžalovaného, který se chytá za hlavu.

Soudkyně: Říkal, že by opustil Českou republiku?

Svědek: Jo, říkal, že jak ho pustí, tak emigruje, aby ho nemohli trestat.

Soudkyně: Říkal vám to jednou?

Svědek: Víckrát.

Soudkyně: Vyplývalo vám z toho, kdo byl tím hlavním článkem? Kdo střílel?

Svědek: Mně to přišlo, že Petr, že tu zbraň měl v ruce.

Soudkyně: No ale začínalo to, že „bratr spolykal prášky a spáchal nějakou hroznou věc“ a pak vám z toho zase vyplývalo, že to udělal on?

Svědek: No tak nějak.

Soudkyně: Mluvilo se také o dokladech?

Svědek: Jo, že to byl řidičák a občanka, myslím.

Soudkyně: Jak dlouho už jste byl ve výkonu trestu?

Svědek: 3/4 roku.

Soudkyně: Za jak dlouho jste někomu řekl?

Svědek: Já jsem nejprve psal pani doktorce Bradáčový, protože jsem nevěděl komu. Ta mi napsala, že se mám obrátit na městské zastupitelství.

Soudkyně: Vy jste tedy odsouzený na 3 roky a žádal jste o propuštění na půlku, pustili vás?

Svědek: Ne.

Soudkyně: Vy se tam nechováte dobře?

Svědek: To ne, ale neměl jsem 1. diferenčku.

Státní zástupce: Říkal vám Petr V., jak byli zabiti?

Svědek: Zastřeleni.

Státní zástupce: Říkal, kam byli zastřeleni?

Svědek: Do hlavy a snad i na hrudník, že stříleli.

Státní zástupce: Jaké auto?

Svědek: Černý superb.

Státní zástupce: Popisoval vám, jak to spáchal?

Svědek: Zastřelením, ale konkrétně to nevím.

Státní zástupce: Zmiňoval něco o tom, že by od těch poškozených měl nějaké věci jiné?

Svědek: Že tam v těch autech byl tablet a mobilní telefon.

Státní zástupce: Jak často jste s nim přicházel do styku?

Svědek: Byli jsme na jedný chodbě a pak na cimře.

Státní zástupce: Jaké měl postavení?

Svědek: No nad ním držel ochranou ruku takovej ten kápo na chodbě.

Státní zástupce: Jak se jmenoval?

Svědek: Nevim příjmení, ale říkalo se mu Žába.

Státní zástupce: Ubližoval mu tam někdo tomu Petru V.?

Svědek: Ne vůbec, díky tomu Žábovi, naopak měl privilegia.

Státní zástupce: A že by z něj měli strach?

Svědek: No z Petra samotnýho asi ne, ale ten Žába...

Státní zástupce: S těma vraždama to říkal jenom vám?

Svědek: Ta chodba si o tom povídala, tomu Žábovi to řekl asi taky. Von se dokonce i těch jinejch vězňů ptal, jak se z toho dostat.

Soudkyně: Jako například od koho?

Svědek: No třeba tomu... já nevim, jak se jmenoval, ale nosil plínky. No a pak to věděl Žába a asi Petr nějakej, ten přišel z Kynšperku. Ten tam za tim Petrem V. kolikrát přišel a von mu říkal, já jsem v takovým průseru, ty vole, já snad musim zdrhnout, nebo budu sedět ve Valdicích. 

Soudkyně: A chodba to teda nebrala jako vytahování?

Svědek: Ne.

Soudkyně: Vy jste se ho nezeptal, proč to udělal?

Svědek: Možná proběhla řeč... Von totiž fetoval, víte?

Soudkyně: No to víme... Takže ten motiv byl, že byli sjetý?

Svědek: Ano.

Soudkyně: A nebylo to teda, že by je chtěli okrást?

Svědek: Ne, to neřikali.

Státní zástupce: Věřil jste tomu?

Svědek: Jo, v noci sebou házel, ráno když se probudil, tak hned k nim šel a probíral to. Několikrát mi řekl, že tam byl s bráchou, že je někde i vyfocenej v autě.

Obhájce: Kde probíhaly ty rozhovory?

Svědek: Na cimře.

Obhájce: V jakém období?

Svědek: Nechápu.

Obhájce: Léto, zima?

Svědek: Léto až podzim, než ho pustili na půlku.

Obhájce: Vy jste tam byl přeřazen kdy?

Svědek: Červen 2015.

Obhájce: Kdy jste se s ním potkal?

Svědek: Hned ten den na nástupním oddělení.

Obhájce: Znali jste se?

Svědek: Ne.

Obhájce: Vznikl mezi vámi nějaký vztah, vazba?

Svědek: Ne, já si vztahy nedělám.

Obhájce: Vy jste ho něčím zásoboval?

Svědek: No když jsem měl cigaretu, tak jsem mu dal.

Obhájce: Byl tam ještě někdo další, když vám to říkal?

Svědek: On nechtěl mluvit před dalšíma. Většinou šel k Žábovi, a když přijel na nervy z toho výslechu, tak se mnou mluvil.

Obhájce: Jak jste zjistil, že to ví ten pan Žába?

Svědek: No ten druhej Petr přišel k nám a říkal mu, no ty vole, ty půjdeš do Valdic, nebo když jsem se díval na televizi, tak jsem slyšel, že se o tom baví.

Obhájce: Svěřoval se vám ještě s nějakou jinou trestnou činností, která potkala rodinu Davida a Petra V.?

Svědek: Něco že jeho maminka zpronevěřila peníze. To jste ji prej zastupoval.

Obhájce: Řekl vám k tomu něco víc, k tomu případu, jak jsem měl zastupovat tu maminku. 

Svědek: No byla to nějaká Kooperativa a zmizely tam peníze, prostě mi říkal, že vás znaj už dlouho a že je tam dost peněz na to, abyste ho z toho vysekal.

Obhájce: Víte, kolik tam mělo být peněz?

Svědek: No to nevim.

Obhájce: Věřil jste mu to?

Svědek: Nevim, věřil no. Ukazoval mi i dopis tady od bratra na Borech, kde bratr ho tam žádá, nesmíme se nechat zlomit, ať tě nezlomí.

Obhájce: Poradil jste mu něco? Jako co má dělat? 

Svědek: No to jsem mu řek, zapírej. Jako víte co, to je těžký. Když tam začne běhat, vyšilovat, ten člověk byl hotovej. Že mu brali otisky prstů a ty povýstřelový splodiny a dokonce mi říkal, jak to dělaj. 

Obhájce: Bral Petr V. nějaké drogy ve vězení, nějaké léky?

Svědek: No to nevim, jako léky tam jsou, ale jestli to bral. On byl přes den s klukama a pak přišel třeba až kolem půlnoci, já už jsem spal, to by ale ukázaly ty testy na moč.

Obhájce: Proč jste byl převeden na Pankrác?

Svědek: Mám vážné zdravotní problémy.

Druhý obhájce se ptá na tři otázky, které už všechny zazněly. Soudkyně ho napomíná: „Už jsme tu skoro přes čas, dávejte větší pozor!“

Obhájce: Kolikrát jste byl na policii?

Svědek: Dvakrát na kongresovce.

Obhájce: Vy jste říkal, že jste tu diferenciačku nedostal, a teď ji máte?

Svědek: No, teď mi ji snad dají.

Obhájce: Já tomu nerozumím a to znamená, že vás pustí?

Svědek: Ne, to ne, ale máte pak výhody, že třeba večerku do půlnoci.

Soudkyně: Mluvil pan Petr V. nějak o svém bratrovi?

Svědek: No jenom, že udělal tu špatnou věc, a taky, že mu zlomil ruku.

Soudkyně chtěla jednání pro dnešek ukončit, ale nakonec ještě čte výpověď manželky Petra S. (jedna z obětí vraha, pozn. red.) svědkyně Anastázie, která se zhroutila a v žádném případě není schopna v této věci vypovídat.

„Od listopadu 2013 pracoval jako taxikář, měl vozidlo Honda. Vyjížděl na 8. a vracel se nejpozději ve 23 hodin. Jen výjimečně přes noc, ale vždycky dal vědět. Naposledy s ním mluvila dopoledne, měli menší rozepři o peníze. Naposledy ho viděla ráno, když šel do práce – měl mobil a tablety Huawei a Samsung, kasír tašku. Delší dobu se mi neozýval, tak jsem myslela, že je na mě naštvanej, volali jsme si každé tři hodiny. Kolem šesté jsem volala na dispečink, podle GPS měl být někde u Jílového u Prahy. Majitelé taxislužby se tam sami jeli podívat, nakonec to dali policistům, ti tam našli tablet, ale auto nikde. Pak našli auto a v něm manžela, že je mrtvý jsem se dozvěděla od jeho kolegy. Co si pamatuji, tak se nenašly klíče od bytu, auto, kasírtaška a doklady,“ přečetla soudkyně ze spisu.

„Jednání se přerušuje do zítra do 9 hodin,“ dodala soudkyně.

Toto je pro dnešek vše, vážení čtenáři. Zítra v devět hodin se opět vrátíme s ONLINE přenosem ze soudní síně. Děkujeme za pozornost.