ONLINE soud s vrahem z tramvaje č. 17: Za popravu kvůli 17 stovkám dostal 17 let

To je z dnešního online přenosu ze soudu s vrahem z tramvaje 17 všechno. Děkujeme za pozornost.

"Soud velmi výrazně hodnotil, že spolupracoval s policií a nikterak neblokoval vyšetřování - to soud skutečně velmi velmi výrazně bral v potaz. Současně ale jeho možnost resocializace je velmi snížená, ale pan znalec zde řekl, že jde zejména o věk a také jeho životní styl, kdy například parazitoval na matce. Je tady osobnostní charakteristika, která říká, že kdyby se nedostal do takové situace, tak by čin nespáchal. Proto tu nejsou podmínky pro výjimečný trest. Pokud jde o nedovolené ozbrojování, tak tam nejde dát trest souhrnný, ale soud se rozhodl pouze pro propadnutí věci s ohledem na ten druhý, delší trest. Soud zvolil věznici se zvýšenou ostrahou, protože nejsou podmínky pro mírnější typ věznice," uzavřel soudce.

Obžalovaný se radí s obhájkyní, jestli se bude odvolávat. Holman zakroutil hlavou, ale ponechají si lhůtu na rozmyšlenou, stejně jako státní zástupkyně. Ta novinářům na chodbě prozradila, že lítost odsouzeného považuje za upřímnou, odmítla ale říct, zda je s výší trestu spokojená.

"Byla mu nařízena protialkoholní léčba, kterou může vykonávat už ve věznici. Alkohol má na něj silně negativní vliv, i když čin pod jeho vlivem nespáchal. Co se týká náhrady škody manželovi - ten zde nedoložil bohužel majetkovou újmu týkající se pohřbu fakturou, proto ho soud bohužel musí odkázat k občanskoprávnímu řízení. Peníze za věci mu soud přiznává, pojišťovně rovněž. Soud přihlédl k trestní minulosti, krom záznamu v Benešově (černý odběr elektřiny, pozn. red.) jsou záznamy staršího data. Navíc nejde násilné trestné činy. Soud skutečně velmi pozitivně hodnotil jeho upřímnou lítost. Souhlasí s tím, že pro poškozené má význam dozvědět se, co se stalo."

"Obžalovaný není programovým zabiják, jednal nahodile. Uvedl, že pokud by se pohnula, otočila se na něj, tak by na ni nevystřelil. Nehledal v sobě tedy to odhodlání, aby ji ještě oloupil, nevěděl, jestli do vozu nenastoupí ještě na další zastávce někdo další. Bohužel v jeho prospěch hrálo, že tam nikdo nepřistoupil, takže se jeho čin okamžitě nezjistil. To že pan obžalovaný nemanipuloval s kartami platebními, to nijak nesnižuje jeho odpovědnost za to, že jí karty vzal, že je nezkoušel použít lze lehce vzít ve prospěch. Soud neměl tedy žádných pochybností v otázce vraždy, ale stejně tak v otázce nelegálního držení zbraně. Sám si vyrobil také tlumič, což je zakázaný předmět. Tvrdil, že zbraň nosil, protože nevěděl na koho narazí, narazil na poškozenou, která mu nic neudělala a on ji zabil, jemu se nic nestalo.

Žádná obrana, ale naprosto bestiální, bezcitný útok, bezohlednost a neúcta k lidskému životu.

Činem získal v podstatě pouhých 1700 korun. 1700 korun proti zmařenému lidskému životu."

"Bylo vyloučeno, že by jednal v pomatení smyslů nebo ataku bolesti, ovládací schopnosti byly snížené, ale rozpoznávací nebyly ničím sníženy, takže ani stav obžalovaného ani tíživá situace neměly vliv na to, jak se rozhodl. Poškozená, která s ním neměla nic společného, cestovala za bílého dne Prahou tramvají, aby se postarala o nemohoucí matku - to říká docela emotivně a zdůrazňuje to. Obhajoba zde zdůrazňovala, že neokradl poškozenou o šperku, k tomu je třeba říct, že obžalovnaý musel jednat velmi rychle. Trasu znal, musel by manipulovat s tělem stahovat jí prsteny, odepnout náušnice."

"Obžalovaný potvrdil, že u sebe neustále nosil zbraň s tlumičem. Náboj tam dal, až když ostatní vystoupili... takže v tom je vidět určitý kalkul, aby ho nikdo neviděl, takže i určitý rozmysl. Nabití trvalo asi 10 vteřin, což je dostatečný čas na to, aby se rozmyslel. Nedala mu žádný motiv, tím mu byla potřeba finančních prostředků. Uvádí, že neměl jistotu, že bude brigáda se synem realizována. Hrdost mu bránila žádat o peníze, mohl se pokusit se obrátit na svědkyni B., která ho nechala u sebe přenocovat, ona říká jednou, obžalovaný dvakrát."

"Ale rozhodně to neomlouvá jeho společensky naprosto nepřijatelné jednání. Vyplývá z důkazů, že k aktu došlo mezi 10:00 a 10:35, po činu do vozu nikdo nenastoupil, řidička pak neprocházela oba vozy, pouze se pohledem přesvědčila, že v zadním nikdo nesedí. V té době už ale poškozená ležela na zemi, cestující pak už nastupovali až na té zpětné trase. Pokud jde o jednání pana obžalovaného tak to soud kvalifikoval ve shodě s obhájkyní jako zvlášť zavržení hodný zločin vraždy s rozmyslem... ale nikterak nebylo prokázáno, že by si předem poškozenou nějak předem vytipoval..."

Soudce odůvodnění odříkává zpatra, nečte ho z dokumentů, jak bývá obvyklé: "Obžalovaný sám demonstroval v soudní síni, jak to provedl, což koresponduje s následným popisem znalce. Možnost, že by někoho kryl, byla vyvrácena jednak samotným obžalovaným, a také znalcem z oboru psychologie. Nebyla to naučená verze. Vyjádřil lítost jak před znalci tak v soudní síni a znalci to považují za upřímné. Svědci se dopouštěli bohapustných spekulací, že trpí schizofrenií, to nemá v rámci dokazování žádnou váhu. Bylo to vlastní rozhodnutí pana obžalovaného, že se přihlásí, nikoli že by mu policie byla na stopě a on by kalkuloval s nižším trestem - a to považuji za výraznou polehčující okolnost, i to že poskytl policii veškerou součinnost a také vyjádřil lítost."

Soudce odůvodňuje rozsudek: "Soud neměl žádných pochybností neboť to byl právě obžalovaný, kdo se doznal. S doznáním korespondují důkazy, přinesl předmětnou pistoli s tlumičem a náboji, současně sám obžalovaný poskytl veškerou potřebnou součinnost a označil místo, kde k tomu došlo a také kde zahodil věci poškozené a kde občanský průkaz zahrabal (byl to průkaz matky poškozené, pozn. red.), korespondují s tím závěry znaleckých posudků, kdy znalec popsal, jak vedl vstřelový kanál. Bylo jednoznačně vyloučeno, že zde bylo cizí zavinění, k čemuž se tedy doznal sám obžalovaný."

Jan Holman je vinen

z obstarání a přechovávání zbraně bez oprávnění, výroby a přechovávání střeliva, vraždy, krádeže a pozměnění platebního prostředku. "Odsuzuje se k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výši 17 let do věznice se zvýšenou ostrahou!"

Po přestávce jsou opět všichni v soudní síni. Manžel oběti Antonín S. už nedorazil. Obžalovaný Jan Holman s napětím očekává rozsudek.

„Proto bych požádala soud, aby vzal v úvahu polehčující okolnosti,“ uzavřela obhajoba. Právo na vyjádření má i obžalovaný: „Já chci pouze.... je mi to hluboce líto, co jsem spáchal.... mrzí mě to velice vůči pozůstalým a bude to moje doživotní trauma. Tím, že jsem se doznal, jsem taky chtěl, aby se pozůstalí dozvěděli pravdu, jak to bylo,“ řekl Holman.

Soudní líčení je přerušeno do 14:45, kdy bude vynesen rozsudek.

„Troufám si tvrdit, že takto se nechová člověk, který promyšleně spáchá trestný čin. Jednalo se o náhlé nepochopitelné hnutí mysli, nikoli o promyšlený a plánovaný čin. Jeho ovládací schopnosti byly asi v polovině stupnice mezi zachovanými a vymizelými. Nelze soudit, že by si oběť nějak vybral, že by třeba měnil místa v tramvaji. Žádám, aby přihlédl soud k polehčujícím okolnostem: trpěl problémy, které si sám nezpůsobil - trpěl nesnesitelnými bolestmi, sám věc oznámil úřadům - policie věc odložila, protože se jí nepodařilo najít pachatele, kdyby to obžalovaný sám neoznámil, policii by se to s největší pravděpodobností nikdy nepodařilo vyřešit. S policií spolupracoval, nic nezamlčoval. Obžalovaný svého trestného činu upřímně lituje. Nebyl nikdy v minulosti trestán pro násilnou trestnou činnost, spáchání nepopírá, svého jednání lituje a je připraven přijmout odpovídajíci trest.“

Závěrečnou řeč pronáší obhajoba: „Obžalovaný byl na tom tak špatně, že dokonce uvažoval o sebevraždě. Poté, co strávil den a noc na ulici a netušil, jak situaci řešit, se ocitl sám s poškozenou v tramvaji, nemohl tušit, že ostatní vystoupí. Pak pod tlakem své situace vyndal zbraň a vystřelil. Velmi rychle si uvědomil, co provedl. Jeho jednání nevykazuje znaky, že by šlo o čin s rozmyslem. Poškozená měla na sobě nějaké cennosti, ale obžalovaný se ani nepokusil se jich zmocnit. Tašku poškozené prakticky vůbec neprohlížel a hned ji odhodil. Kabelku neprohledával, vzal si jen peníze.“

„Mezi momentem, kdy vyndal zbraň a vystřelil, uplynul okamžik, byť krátký, kdy se mohl obžalovaný rozhodnout jinak, šlo proto o čin s rozmyslem. Obviněný nevystřelil na poškozenou v rámci fyzického konfliktu, šlo o krátkodobou úvahu o tom, jakým způsobem by se mohl zbavit poškozené a zmocnit se její kabelky, i když nešlo o předchozí dlouhodobé plánování, tak šlo o vraždu s rozmyslem. Vyšší sazba, protože šlo o úmysl získat majetkový prospěch. Jednání nemohlo být motivováno ničím jiným než získat majetkový prospěch, navrhuji uložení nepodmíněného trestu částečně souhrnného, částečně samostatného - v souvislosti s vraždou trest výjimečný v dolní třetině zákonné sazby. V souvislosti s nedovoleným ozbrojováním bych upustila od uložení trestu,“ uzavřela obžaloba. Konkrétní výši trestu ale neuvedla. Výše výjimečného trestu se pohybuje mezi 20 a 30 lety.

„Znalci uvedli, že nelze vyloučit, že si mohl obviněný vyhlížet oběť a připravovat si situaci, je rizikovou osobou z hlediska protispolečenského jednání a zůstane jí i dále. Jeho resocializace je téměř vyloučená a hrozí riziko opakování. Důležité jsou i kamerové záznamy a prověrky na místě. Navrhuji kvalifikovat to jako nedovolené ozbrojování a zločin vraždy v souběhu s přečinem neoprávněné pozměnění platebního prostředku. Obviněný kritického dne nasedl do tramvaje číslo 17, sedl si za poškozenou Danuši S. a s úmyslem zmocnit se její kabelky na ni vystřelil a utekl.“

„Svědci se vyjádřili k osobě obviněného jako o agresivním alkoholikovi, někteří viděli i zbraň, kterou měl ve skříni, agresivita se podle nich zvyšovala s konzumací alkoholu,“ vysvětluje státní zástupkyně. Holman nedává znát žádné emoce, neustále kouká před sebe. „Za jeden z klíčových důkazů považuji znalecký posudek soudního lékařství, ze kterého vyplývají úrazové změny a příčina smrti. Smrt se nedala žádnou pomocí odvrátit a nastala v jednotkách minut. Dalším důkazem je balistika, která uvádí, že šlo o olověnou střelu, výstřel byl veden horizontálně z velmi malé vzdálenosti. Dalším důkazem je psychologický posudek, podle kterého netrpí a netrpěl duševní poruchou ve smyslu psychózy. Je emočně nevyvážený, afektivní, impulsivní, sebestředný s poruchovým chováním v opilosti. Chování v posuzované době se jeví jako vědomé a účelné, primárním motivem byl zisk.“

„Stěžejní je také přiznání obžalovaného k samotnému motivu, uvedl, že si oběť vybral zcela náhodně, byl bez peněz, neměl na cestu, nemohl chodit. Sedl si za poškozenou, vyndal zbraň s tlumičem a nabil, což trvalo asi 10 vteřin a střelil ji někam do zátylku, pak jí sebral tašky a utekl. Popsal, jak se věcí zbavil. Věci, které ukryl, pak byly policií nalezeny tam, kde řekl. Pak měl na jídlo a ubytování. Zaplatil si ubytovnu, zbraň vyčistil. Motivem jednání byly tedy jednoznačně peníze, což i uvedl,“ pokračuje státní zástupkyně.

První je na řadě se závěrečnou řečí státní zástupkyně: „Navrhuji obžalovaného Jana Holmana uznat vinným. K tomuto závěru jsem vedena důkazy, které prokazují všechny okolnosti uvedených skutků a usvědčují Jana Holmana a současně vylučují jinou možnost, za stěžejní považujeme také znalecké posudky, dále pak výpovědi svědků.“

Holman kouká dlouze do stropu.

„Dva prsteny, řetízek, náramkové hodinky, náušnice,“ vyjmenoval soudce. Dále se provádí věcné důkazy - pistole, obžalovaný potvrzuje, že jsou to věci, které vydal.

„Tímto soud vyčerpal důkazy, které měl k dispozici, máte návrhy na doplnění dokazování?“ ptá se soudce. Nikdo nic nenavrhuje. „S ohledem na to, že nejsou návrhy, dokazování se končí, přistoupí se k řečím na závěr. Chcete hned, nebo vám dám prostor ve dvě,“ táže se soudce. Obě strany jsou ochotny mluvit ihned.

Seznam listinných důkazů pokračuje: „Výpis z katastru nemovitostí, zpráva Unicredit bank - jde o chatu obžalovaného, dokumenty o předchozí trestné činnosti (Holman dostal asi rok za krádež podmíněně, pozn. red.), zpráva o výslechu řidičky tramvaje, která si ničeho nevšimla, takže pak nebyla ani slyšena, aktuální rejstřík trestů obžalovaného, má celkem 5 záznamů - z let: 1979 - 2x, 1986, 1999 a 2014.“

Soudce se ptá, zda chce některá ze stran něco z toho přečíst, obžaloba odmítá, obhajoba chce číst protokol o předání věcí poškozené manželovi.

Soudce dál čte seznam listinných důkazů: „Další kamerové záznamy s negativním výsledkem, náboje a mobil byly obžalovanému vráceny, záznam z nemocnice Královské Vinohrady, ambulatní vyšetření pana obžalovaného (několik, včetně 11. 2.), balistika, biolog, genetika a daktiloskopie - předmětem byla nábojnice a věci poškozené, zbraň typově odpovídá zbrani použité pro čin, zpráva o zkoumání občanského průkazu, který byl obžalovaným nalezen v květnu letošního roku, lokalizace mobilního telefonu poškozené - byl prověřován pohyb, prověření mobilního telefonu syna obžalovaného a jeho komunikace s obžalovaným. Zpráva ČSOB, včetně pohybů na účtu poškozené a matky poškozené, o jejíž finance se starala, karta byla naposledy použita 11. 2., 14. ji zablokovali, účet matky totéž (obžalovaný z účtů nic nevybral, pozn. red.), prověření výpovědi obžalovaného, kdy měl bydlet na ubytovně v Novodvorské - výpověď potvrzena, výpis událostí PČR Středočeský kraj - jde o mapování kontaktů mezi obžalovaným a jeho synem, mapování městského kamerové systému, seznam věcí poškozené, zpráva ING životní pojišťovna, ČSOB pojišťovna, zpráva OZP.“

Soudce čte seznam listinných důkazů: „Protokol o tom, že obžalovaný přišel na služebnu ve Strašnicích v 19:55 se přiznat. Zkouška na alkohol v den oznámení v 21:07 negativní, seznam zajištěných věcí u obžalovaného, protokol o prověrce na místě včetně fotodokumentace, prověrka s obžalovaným 25/5/2016 - označil, kde zahrabal občanku a kde odhodil kabelku, list o prohlídce zemřelé, zdravotní ohledání na místě, náčrtek o pozici těla při nálezu, protokol o identifikaci manželem a dcerou, fotodokumentace rentgenu lebky a vyjmutá střela, hlášení ze strany manžela poškozené, že postrádá manželku - 18:20 na policii v Újezdu nad Lesy, zpráva DPP popis mimořádné události a zápis z tachografu, dráha spoje a provoz tramvají, úřední záznam PČR - analýza kamer objektu firmy Nestlé v Modřanech, náčrtek podle kamerového záznamu, kde pravděpodobně seděl pachatel a kde poškozená - kamery zachytily tramvaj číslo 17 - včetně fotografií a videa.“

Posudky z oboru zdravotnictví, toxikologie a kybernetiky se budou pouze číst.

„Znalec z oboru kybernetiky zajistil mobilní telefon Alcatel 1010d, vyjetí SMS zpráv a hovorů, nejsou tam významnější závěry,“ konstatuje soudce.

„Posudek z oboru toxikologie: v krvi obžalovaného nebyl prokázán alkohol, menší množství nikotinu, žádné další toxické látky.“

Soudce dále čte odhadní posudek na hodnotu ukradených věcí.

Znalce se ptá obhajoba: Uvádí se, že obžalovaný je osobnost s impulzivní reaktivitou v zátěži, co to znamená?

Znalec: Udělám to, co mě první napadne, lidově řečeno, je snížena ta korekce. 

Obhajoba: Psychiatr v posudku píše, že schopnosti ovládací byly sníženy částečně asi v polovině, co to znamená?

Znalec: Byl částečně schopen se ovládat. 

Obhajoba: Obžalovaný tady říká, že má všechno zamlžený. Jak si to vysvětlujete?

Znalec: Mohou hrát roli výčitky, na druhou stranu byl schopen precizně popsat, co sestalo před a po, takže z hlediska psychologického tam neshledáváme nic, co by mělo patologický vliv.

Obhajoba: Já to vnímám jako určitou obranu. 

Znalec: Ano, dá se to tak chápat.

Soudce: Proč se šel udat?

Znalec: Není to poprvé, co se setkáváme s takovým typem jednání. Primární jsou osobní výčitky, není schopen se sžít s tím, vyrovnat se. Dochází k opakovaným prožitkům toho. Opakovaně jsme se setkali s tím, že se jdou sami udat, na základě toho se jim uleví.

Soudce: Jaký měl náhled na ten skutek?

Znalec: Uvedl nám, a bylo to věrohodné, že toho lituje, že si uvědomil, že udělal něco hrozného. Byl tedy schopen to rozeznat, vnitřně se s tím tedy nezžil, nevyrovnal - myslím, že to bylo upřímné.

Soudce: Vy jste uvedl, že ta reálná resocializace je téměř vyloučená. 

Znalec: Musíme vzít v úvahu věk poškozeného, takže lze těžko měnit tu osobnost, diagnostikujeme poruchu osobnosti se závislostí na alkoholu, opakovaná trestanost, neukotvenost v sociálním prostředí. Alkohol u něj opakovaně vedl k reaktivitě.

Soudce: Kdyby se dostal do podobné finanční situace: problémy s bydlením, peníze atd.?

Znalec: To riziko tady je, my tu pravděpodobnost vidíme jako reálnou, kdyby se do takové situace dostal, nemůžeme vyloučit, že by neútočil.

Soudce: Mohla mít nějaký podíl zastřená mysl způsobená bolestí plotének? Je možné, aby ta bolest natolik ochromila mysl?

Znalec: My jsme to zvážili, nic takového tam proběhnout nemohlo, ani ty útrapy, ani ta léčba, že by nějak chorobně ovlivnily jeho vědomí, to nebylo nijak sníženo. 

Soudce: Když jste zkoumal obžalovaného, jak dlouho?

Znalec: To jsou tak 2-3 hodiny. 

Soudce: Hovořil i o tom samotném skutku?

Znalec: Popisoval, co se stalo.

Soudce: Můžete říci jako psycholog, zda to vychází z jeho paměti, nebo je to něco naučeného ve snaze někoho krýt?

Znalec: Nenene, plně jsme to dali do souvislosti s jeho povahou.

Soudce: Je vyloučeno, že to neprožil?

Znalec: Nic takové jsme nezjistili. Nevypadá to, že by někoho kryl.

Z posudku psychiatrie: „Obžalovaný netrpí duševní chorobou, není primárně pudově agresivní, ale je osobností s agresivním potenciálem, což může vést ke zkratkovité reakci. Není snížena schopnost reprodukovat události. Resocializaci považujeme za málo reálnou, spíšou nemožnou.“

Před soudce předstupuje znalec z oboru psychologie. Posudek vypracovával s psychiatrem, který se ovšem nemohl dostavit, bude mluvit i za něj. „Nejsou mi známy žádné změny oproti písemnému posudku,“ uvedl.

„Z čeho jste vycházeli? K jakým závěrům jste dospěli?“ Ptá se soudce.

„Vyšetřovali jsme obžalovaného ve vazební věznici, jak klinicky, tak testové metody. Měli jsme k dispozici spisový materiál. Obžalovaný Holman netrpí a netrpěl žádnou duševní poruchou, žádnou psychózou. Je smíšená osobnost s poruchovým chováním v opilosti, má závislost na alkoholu úlevového charakteru, ale je schopen si uvědomit účinky alkoholu na sebe. Rozpoznávací schopnosti byly zachovány, ovládácí byly asi v polovině škály. Chování obžalovaného v posuzované době se jeví jako účelné cílené, jako prvotní jsou prvky vědomého volného jednání, primárním zdrojem byl zisk. Vychází to z jeho sociální neadaptability,  nemůžeme vyloučit možnost nějakého dlouhodobějšího vyhledávání té oběti, protože tam jezdil delší dobu. Navrhujeme uložení protialkoholního léčení.“

Soudce: Můžete říci, co si představit pod tou krátkou dobou, kdy byla doba přežívání?

Patolog: Jednotky minut, u toho dušení se říká, že je to pět minut. Velmi rychle nastane bezvědomí, dojde k otoku plic a mozku a nastane smrt.

Soudce: Projevuje se to nějakým chroptěním, životními projevy?

Patolog: Má to tři fáze: 1. nemožnost dýchání, 2. pak může být bezvědomí 3. pak například únik moči apod. Křeče, záškuby a smrt.

Soudce: Pokud by byl lékař na místě například, tak by jí také nemohl pomoci?

Patolog: Ne, to krvácení bylo velmi masivní.

Znalec si půjčuje zbraň a bude demonstrovat, jak k tomu došlo. Ukazuje poměrně velký sklon seshora dolů. „Hlava musela být v lehkém předklonu, pokud poškozená seděla, tak mohlo ke střelbě dojít jak ve stoje pachatele, tak ze sedu, pokud by ji lehce zvedl. V těle byla nalezena olověná střela, oběť měla povrchní kožní oděrky na obličeji způsobené zřejmě pádem, vznikly za živa včetně toho vdechnutí krve. Smrt nastala v krátké době a nedala se odvrátit lékařským zásahem. Doba smrti: 13. 2. 2014 v 10:35.“

Před soud po krátké přestávce předstupují znalci. První je soudní lékař Alexander Pilin, který prováděl s kolegyní prohlídku a pitvu poškozené. Jejich závěry jsou společné. „Plně se odkazuji na písemně zpracovaný posudek, nedošlo k žádným změnám,“ prohlásil.

„K jakým závěrům jste dospěl? Zejména poranění a příčina smrti, doba možného přežívání a zda bylo možné lékařským zásahem odvrátit,“ ptá se soudce.

„Pitva poběhla 14. 2. 2014. Tělo bylo během pitvy dodatečně identifikováno jako paní Danuše S. Měla poranění na krku - bylo zjištěno, že jde o střelnou ránu, rentgenem jsme zjistili cizorodá tělesa v dutině ústní. Příčinou smrti bylo udušení z masivního vniknutí krve do dýchacího ústrojí. Zástřel v kořeni jazyka, kde se nacházela deformovaná střela. Dvojitá zlomenina dolní čelisti, poranění krční míchy, pohmoždění až rozhmoždění jazyka v oblasti kořene, masivní vdechnutí krve do plic, rozedma plic a otok mozku a plic,“ uvedl znalec.

Druhá svědkyně z tramvaje policii řekla toto: „Nastoupila jsem na zastávce Sídliště Modřany do prvního vagonu posledními dveřmi, v zadním asi nikdo nebyl, pak přistoupili lidé. Pak přiběhl někdo ze zadního vagonu, že je tam paní v bezvědomí. Šla jsem se podívat, co se stalo. Ležela na šikmo mezi sedačkami hlavou dopředu, lidé jí dělali masáž. Měla silně zakrvácenou hlavu ve vlasové části, zakrvavený nos. Na místě bylo asi 5 osob. Z úst jí vycházela krvavá pěna, když dělali masáž.“

„Zvonili jsme tlačítkem stop, ale řidička nereagovala, pak zastavila a šli jsme jí to říct. Žena nevykazovala žádné známky života, měla otevřené oči, fialové rty a bylo jasné, že je již po smrti. Vagon jsme prohledali a nic tam nebylo, ani krevní skvrny na sedačkách nebo oknech. Nikoho podezřelého, kdo by nastupoval/vystupoval jsem si nevšimla,“ dodala svědkyně.

Čtou se další výpovědi svědků z tramvaje: „Na zastávce Modřanské rokle, jsem nastoupila do předních dvěří zadního vagonu, všimla jsem si, že tam leží na břiše osoba. Pod obličejem bylo vidět velké množství tmavé krve, volala jsem na linku 155. Řekla, ať ji přetočíme a provádíme masáž srdce, po přetočení jí z úst a nosu začala hodně vytékat krev,“ stojí ve výpovědi.

Soudce čte výpověď svědka, který našel Danuši S.: „Žena ležela na zemi, vytékala tam krev. Neřekl bych, že byla sražená, to až když jsem ji otočil, ležela na břiše. Po nástupu do tram a spatření ženy, jsem mával na řidičku, ta ale nereagovala. Tramvaj se rozjela, pak nevím, kdy přesně jsme ji začali resuscitovat. Neyvydávala žádné zvuky, ústa měla zalitá krví, byly tam bubliny. U Libušského potoka doběhli pro řidičku, nikdo z nás nezaznamenal ani na těle, ani ve voze stopy střelby. Takže jsme nic nehledali, zavazadla tam neměla. Byla tam sestra z ARA, říkala, že si myslí, že je to beznadějné, ale že musíme pokračovat v resuscitaci až do příjezdu záchranky.“

Holman se chce vyjádřit k výpovědi Karla Š.: „Pan Š. je vůči mě zaujatej, protože se ucházel kdysi o paní D. a ona si vybrala mě. Je to snůžka lží a paní D. to samý! Ta má na mě pifku, protože je zhrzená milenka,“ prohlásil obžalovaný.

Čte se z výpovědi Karla Š.: „Po dobu 17 let bydlím v osadě Vrabčí Brod, chatu mam po rodičích. Nejdřív tam bydleli jeho rodiče, starý pan Holman (otec obžalovaného, pozn. red.) tam obžalovanému zakázal chodit, že je parchant, pak zemřel. Holman žil z důchodu matky. Když byl opilý, tak na ni byl zlý, jindy ji zase vozil k lékaři. Všechno u něj dělal alkohol. Před 5 lety jsme se stýkali, pak jsem ale zjistil, že je magor. Říkal, že všechny zlikviduje a podobně plácal dále, že lidi nevědí, co v něm je, ale on že jim ukáže. Odhadoval jsem u něj příznaky schizofrenie. Usuzuju z toho, že se uzavíral na chatě, zamykal, i když si šel dovnitř jen pro cigaretu, pak zase zamkl. Když říkal, že všechny zlikviduje, tak mluvil obecně, druhý den to nevěděl. Myslím, že povolení držet zbraň neměl. Byl velmi šikovný zámečník, měl tam dílnu, neměl by problém vyrobit tlumič. Měl peníze po rodičích, důchod měl asi 2-3 tisíce, v exekuci přišel o tu chatu. Dostal pokutu 400 tisíc za nelegální odběr. Nikdy se mi nesvěřoval, pokud se té vraždy dopustil, tak musel být opilý, střízlivý by to neudělal. Přiznal by se, aby nebyl bezdomovec. On je takový hrdý, radši týden nejedl, než aby si ode mě vzal brambory. Se synem si vydělal tak 5 tisíc. Když byl ožralý, tak byl magor, takže si myslím, že to udělal opilý. Jednou třeba zmlátil ženu, která už nežije, protože mu řekla, že je moc hubený a nesla mu jídlo. Ožral se tak jednou za měsíc, ale podle mě nebyl alkoholik. Podle mě si uvědomoval, že ožralý je magor, proto se zavíral. Matku vyhodil, když na něj přepsala chatu, šla pak sestře, byli to hodní lidé. Ožerte ho ve vazbě a uvidíte, co je to za magora,“ stojí ve výpovědi. Soudní síní se ozývá smích. 

Soudce předčítá výpověď Kateřiny S., dcery poškozené: „Byla jsem na pracovišti, domů jsem se vrátila odpoledne. Babička umřela letos v létě, do té doby jsem s ní bydlela v bytě. Matka tam jezdila vždy stejnou cestou. Když jsem přišla, babička spala, neměla jsem důvod zjišťovat, jestli tam matka byla. Pak volal otec, tak jsem se šla podívat do pokoje babičky, kde jsem zjistila, že babička nemá v lednici žádné jídlo, které matka normálně vozila. Myslím, že telefon normálně vyzváněl, ale nejsem si teď už jistá. Telefonovali jsme si pořád s otcem, že je mrtvá mi oznámil až ráno mezi 6-7. hodinou.“

Dcera ve spisu dále popisuje, co měla její matka na sobě, jak vypadala kabelka atd. „Jídlo kupovala v hydrometeorologickém ústavu u nás v Komořanech a pak ho babičce donesla. Maminka byla přátelská, pokud by s ní navázal hovor, tak by se bavila, ale sama by hovor nevyvolala, byla vitální, ale lehce se jí klepala někdy ruka, což bylo asi psychikou. S tátou jezdila na kole a chodila do Sokola.“

Čte se z výpovědi manžela oběti: „Každé úterý a čtvrtek jezdila za svou matkou Antonií. Jezdila tam z Újedu nad Lesy MHD na Černý Most, pak na Palackého náměstí, Nádraží Modřany a Komořany. Netelefonoval jsem jí, takže nevím, jestli tak jela. Já jsem jel na bohuslužbu a nakoupit, pak jsem jel do Prahy do banky. Začal jsem se podivovat, že manželka ještě není doma, zkoušel jsem se jí dovolat - z mobilu se ozývalo - účastník nedostupný. To už bylo kolem 17. hodiny, to už mi bylo divné, protože to měla odjíždět na tělocvik do Běchovic. Volal jsem matce manželky, ta ale trpí demencí, tak jsem se nic nedozvěděl. Volal jsem dceři, která bydlí s babičkou, ta zjistila, že tam manželka vůbec nedojela, protože tam nebylo jídlo atd. Volal jsem tedy policii. S kriminálkou ve 23 hodin přijela psycholožka, takže jsem pochopil, že se jí něco stalo. Pak se mě ptali na nějaké znaky manželky a nakonec mi řekli, že zemřela násilnou smrtí. Druhý den byla identifikace, dcera chtěla být také přítomna. Nic bližšího, jak zemřela, nám neřekli.“

Manžel ve výpovědi vyjmenoval, co všechno měla Danuše u sebe a co měla na sobě. „Byla aktivní žena, hodně se pohybovala, chodila do tělocviku, byla nekonflitkní. Sama lidi neoslovovala. Kdyby jí třeba vadilo, že by někdo otevřel okno, tak by mu to slušně řekla, neřekla by ty blbečku nebo tak.“

Soudce čte výpověď Holmanova syna: „Nejdřív jsem myslel, že jde o shodu jmen, ale pak jsem si to ověřil podle fotky chaty. O vraždě mi nic neříkal, naposledy jsme se viděli v polovině 2014. Dva dny po vraždě jsme pracovali v osadě Letce, celkem šest dní. Připadá mi divné, aby dva dny po vraždě šel se mnou pracovat, nic na něm nebylo znát. Pak jsme se ještě párkrát vídali. Předtím jsem ho vozil do Prahy k lékaři, měl problémy s plotýnkou. Někdy přespal v bytě mé přítelkyně, je možné, že jsem na to reagoval negativně. Nedovedu si vysvětlit, proč tu ženu zavraždil, nebyl na tom finančně nejlépe, ale nějaké peníze si se mnou vydělal. Do mých 20 let to mezi námi bylo bezproblémové, pak jsme se pohádali. B. ho přemluvila, ať se začneme zase stýkat. Děda měl průkaz a nějakou zbraň měl, co s ní bylo pak, to nevim. Psali jsme si zprávy drsnějšího charakteru, není pravda, že jsem mu vyhrožoval smrtí, ať on sám si sáhne do svědomí, jak ublížil mojí mámě, která se ho dodnes bojí a promarnil majetek rodičů, to všechno kvůli alkoholu... Sám jsem mu hledal lékaře, aby se začal léčit, pak jsem k němu chodil sám s úzkostnými stavy. Všechno mám zapsané v diáři, pracovali jsme až od soboty, od kdy byl v Praze, nevím. Mohl počítat s tím, že to bude dřív ta práce a já mu možná pak psal, že se to posouvá."

Soudce čte výpověď paní D.: „Byli jsme přátelé asi 7 let, mám pozemek u jeho chaty, kde mám mobilní dům. Myslím, že trpí schizofrenií, má takové myšky... třeba trpí představou, že mu někdo posunul plot. Pan Holman se syna velmi bojí. Na manželce se dopouštěl násilí, když byl opilý, nutil ji, aby seděla v koutě, líbala mu nohy a říkala že je Bůh. U něj v chatě jsem ve skříni viděla nějakou zbraň, nebyla to pistole z televize, měla dřevěné držátko hnědé barvy a šla z ní úzká trubka. Já nevim, jestli byla po otci, neřekl mi, odkud ji má,“ vyprávěla policii sousedka.

Do soudní síně se vrací manžel oběti.

„Holman ml. mě obvinil, že jsem Holmana st. udala o černém odběru elektřiny, to jsem ale neudělala. Měl exekuce na chatu za elektřinu a neplacení zdravotního asi 900 000 Kč! Jedl šrot smíchaný s vodou, který na chatě zůstal po zvířatech, které měli rodiče.“

Holman se tomu směje. „V minulosti měl střílet v jégrbaru, kde pracoval, nevím o tom nic, to jsou ty jeho myšky, měl chodit po lidech v osadě a žádat léky. Nevím, jestli v tom roce 2014, to už se nemohu vyjádřit, už jsme se nestýkali... Syn za ním jezdil, pak se pohádali nebo poprali a už nejezdil. Já jsem se s ním přestala bavit, protože se hádal a nebavilo mě to. Mam strach spíš z Holmana ml., protože mi vyhrožoval ruskou mafií, že jsem otce udala za odběr elektřiny. Tvrdím, že Holman ml. je mnohem větší magor než Holman st. Syna se strašně bál, myslim, že ji měl kvůli synovi, měl ji ale například na loďce na Sázavě, a to kamarádovi řekl: 'Nevíš koho potkáš.' Schizofrenii má myslím proto, že třeba chodí a říká, že mu někdo posunul plot. Chytil mě třeba za vlasy a povídá: „mazej do své chaty“, když měl ty své stavy, tak chodil po osadě a dělal do vzduchu picpicpic... Jinak byl přizdisr*č, bál se hlavně syna.“

„Honza st. u mě spal, to je pravda, přišel ke mně v pondělí a byl opilý, že byl někde na Karláku v nemocnici, že chce jít v úterý do nemocnice, tak jsem ho nechala přespat s tím, že je to naposledy, pokud zase přijde opilý. Honza ml. u mě nebyl, protože to bylo období, kdy pil. Honza st. měl s sebou igelitovou tašku. Nebyla zaplněná, měl ji smotanou a bylo tam jen něco malého, při odchodu říkal, abych se nezlobila, pak už u mě nebyl. Pak měli se synem nějakou další zakázku a pak už jsem ho neviděla. Honza ml. vyčítal otci, že propil všechno, co zdědil po rodičích (jako po babičce toho syna). Honza st. nesnášel lidi, pořád chtěl někam odjet. Bývalá manželka Honzy st. mi říkala, že ji bil a že vztáhl ruku i na syna. Honza ml. říkal, že Honza st. začal pít, protože dělal hospodského. Matka synovi vyčítala, že za Honzou st. jezděj. Honza ml. začal tátu obviňovat, začal mu psát SMS, vyhrožovat, že ho měl zabít atd., takže se pak rozkmotřili,“ stojí ve výpovědi přítelkyně syna obžalovaného.

Ze soudní síně odchází manžel oběti.

Soudce ukončil výslech obžalovaného a pokračuje se s výslechem svědků - mezi nimi je přítelkyně obžalovaného, syn Jan, jeho přítelkyně, manžel poškozené, dcera poškozené, soused obžalovaného. Soudce se ptá, jestli stačí číst jejich výpovědi, nebo jestli je chtějí volat. Státní zástupkyně i obhajoba souhlasí se čtením.

Ladislava B. - přítelkyně syna obžalovaného: „Byli jsem spolu do silvestra 2015. Střídáme si po týdnu psy.“ Holmanův syn se o vraždě otce dozveděl z televize a napsal jí to. On i otec jsou oba alkoholici, dlouho se nestýkali. Syn otce zmlátil za všechno, co udělal matce a jemu před lety, „Přemluvila jsem Honzu ml. abychom za ním jeli a usmířili se. Jeli jsme za ním na chatu. Myslím, že se sousedy vycházel normálně, ale ti starší se už s ním vídali méně. Bydlela tam asi i teta Honzy ml. a přítelkyně Honzy st. Přede mnou nikdy nestřílel, říkal jenom, že na chatě střílí na ptáky, ale nevím z jaké zbraně. Honza ml. říkal, že by u nich měla být nějaká zbraň, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.“

Ptá se přísedící: Jaký efekt na vás měla ta infuze v nemocnici?

Holman: Okamžitý, okamžitá úleva. Ale netrvá to dlouho, trvá to třeba 12 hodin. 

Přísedící: Utlumilo vás to?

Holman: To ani ne, to vás zbaví bolesti.

Přísedící: Psychicky jste se cítil stejně?

Holman: No, to bylo stejný, ale to s psychikou moc nemá.

Obhájkyně: Pamatujete si, kde seděli ti lidé?

Holman: Spíš asi vzadu, tam seděl nějaký muž myslím. 

Obhájkyně: Přesedal jste si?

Holman: Ne.

Obhájkyně: Zkuste si vzpomenout na ten okamžik, kdy jste tu zbraň nabíjel, jak dlouho to trvalo?

Holman: No, asi 10 sekund.

Obhájkyně: U policie jste vypovídal trochu jinak.

Soudce čte z protokolu o výslechu: 'Tato zbraň je na jednu ránu, náboj tam zůstává, nabíjí se, zboku je takové tlačítko, nabití trvá asi dvě vteřiny.' Vy jste dnes řekl deset.

Holman: No asi je to spíš dýl.

Obhájkyně: Ano, to jste tu i demonstroval. Takže platí to dnešní?

Holman: Ano.

Obhájkyně: Nemám další otázky.

Soudce: Všichni tedy vystoupili, vy jste chtěl použít tu zbraň. Měl jste nějaké očekávání ohledně peněz, které vám to přinese?

Holman: Já jsem vůbec nepřemýšlel.

Soudce: Takže byl záměr takto získat peníze, ale jestli to nějaké přinese skutečně, jste neřešil?

Holman kroutí hlavou.

Soudce: Měl jste s sebou nějaké peníze od pondělí do čtvrtka?

Holman: Asi 20 korun.

Soudce: Žádné karty?

Holman: Nic.

Soudce: Co jste jedl?

Holman: Něco jsem si koupil v to pondělí, v úterý mi paní B. dala večeři.

Soudce: Takže od úterý jste nejedl?

Holman: Ne.

Soudce: Ani jste nic nepil?

Holman: Ne.

Soudce: Od kdy jste nepil alkohol?

Holman: Od neděle celý týden.

Soudce se ptá manžela oběti: Pane Antoníne, chcete se ptát?

Pan Antonín S.: Ne, nechci.

Soudce: Vzdáváte se tedy svých procesních práv?

Pan Antonín S.: Ano.

Ptá se obhájkyně: Kdybyste dostal tu SMS od syna, jak byste se zachoval?

Holman: Nepřijel bych.

Obhájkyně: Syn vám přislíbil práci, za kterou byste dostal zaplaceno?

Holman: Ano.

Obhájkyně: To se stávalo?

Holman: Ano, dvakrát jsme předtím spolu dělali. 

Obhájkyně: Toho 12. 2. jste strávil celý den v nemocnici, proč?

Holman: Dlouho jsem byl v čekárně, pak trvalo to vyšetření, nezabraly mi léky, takže mi museli dát infuzi. Já jsem je i prosil, jestli by mě tam nenechali dva tři dny, ale oni mi řekli, že mají málo lůžek a potřebují je pro akutní případy.

Obhájkyně: Když byste tu bolest měl označit na stupnici 0-10, kolik by to bylo?

Holman: Bolelo to hodně, nemohl jsem chodit, pálivá bolest, takovou 9. 

Obhájkyně: Přesto to pro nemocnici nebyl akutní stav?

Holman: Asi ne, no...

Obhájkyně: Jaké byly vaše vztahy se synem a s jeho tehdejší přítelkyní, jak se k tomu stavěla, že jste u ní chtěl přespat?

Holman: No dvakrát nadšená nebyla, protože byli zrovna rozhádaný.

Obhájkyně: Bylo reálné požádat ji o finanční pomoc?

Holman: To jsem nechtěl, spíš jsem myslel na toho syna, ale byl na mě v telefonu sprostej, táhni do hajzlu a tak.

Obhájkyně: Vyhrožoval vám syn někdy zabitím?

Holman: V esemeskách.

Obhájkyně: Takže tam nebylo mnoho prostoru, aby se o vás syn nějak postaral a pomohl?

Holman: Ne.

Obhájkyně: Mohl byste ještě jednou popsat, jak to bylo v té tramvaji?

Soudce: Paní obhájkyně to není opravdu relevantní, to vám nepřipustím, ale pokud se chcete hlouběji doptat, tak prosím.

Obhájkyně: Já vám rozumím, pane předsedo, ale jedná se mi o to, že když mluví se mnou, tak to popisuje podrobněji, ale já ho nemohu navádět, aby řekl to, co si myslím, že by mělo zaznít, ale rozumím.

Ptá se státní zástupkyně: Co jste udělal s oblečením, co jste měl na sobě?

Holman: To jsem měl doma.

Soudce: Bral jste ten týden nějaké léky?

Holman: Ne.

Soudce: Pil jste alkohol?

Holman: Ne.

Soudce: Bral jste drogy?

Holman: Ne.

Soudce: Vnímal jste, co se děje kolem vás?

Holman: Jak jsem vám, pane soudce, říkal, já jsem byl v takovým divným rozpoložení.

Soudce: A stalo se vám to už někdy, že jste byl v takovém stavu?

Holman: To asi ne, tohle bylo takový zvláštní.

Soudce:  Jak na to nahlížíte zpětně dneska?

Holman: Hrůza úplná, mrzí mě to.

Soudce: Napadlo vás, že by vám pomohlo, kdybyste se svěřil?

Holman: Ne

Soudce: Co bylo s tou pistolí, když jste se šel udat?

Holman: Tu jsem přinesl sebou.

Soudce: Tohle je tedy ona?

Holman: Ano

Soudce: Jaký jste měl příjem?

Holman: Chodil jsem na brigády, pracoval jsem v zámečnictví do konce 2013. Pak jsem měl úraz se zádama.

Soudce: V lednu 2014 jste příjem měl?

Holman: Ano, peníze mi stačily.

Soudce: V únoru to bylo jak?

Holman: To jsem ještě měl nějaký peníze, ale neměl jsem našetřeno a už to pomalu končilo, dávky jsem si vyběhal až od března nebo dubna. 

Soudce: Žil jste sám?

Holman: Sám.

Soudce: Máte kromě vašeho syna další příbuzné?

Holman: Sestru, ale nestýkáme se. 

Soudce: Jak často jste vídal syna, jaké máte vztahy?

Holman: Napůl pracovní, můj syn je takovej zvláštní, chvilku jste v pohodě a chvilku vás kope.

Soudce: A ta paní B.?

Holman: Byla to jeho přítelkyně, ale byli rozhádaný.

Soudce: Napadlo vás v té tíživé situaci obrátit se na syna nebo paní B., aby vám pomohli?

Holman: No, já jsem nepřemejšlel normálně.

Soudce: Napadlo vás požádat o finanční pomoc je?

Holman: Napadlo, ale jak bych to řek, taková ta hloupá hrdost.

Soudce: Ale hrdost vám nebránila, abyste žádal o přespání?

Holman: To ano, ale je něco jiného než o peníze.

Soudce: Se sestrou jste nemluvil?

Holman: Ne, vůbec.

Soudce: Nenapadlo vás synovi říct o peníze, že je vrátíte, až budete mít nějakou další práci?

Holman: To já jsem netušil, že nějaká bude.

Soudce: V minulosti vás napadla taková myšlenka, že byste někomu ublížil?

Holman: Ne.

Soudce: Než jste byl vzat do vazby, tak jste bydlel kde?

Holman: Měl jsem nějaký exekuce, chtěl jsem to vyřešit, tak jsem tu nemovitost prodal a byl jsem na ubytovně.

Soudce: Probíhalo s vámi nějaké jiné trestní stíhání?

Holman: Neoprávněný odběr elektřiny.

Soudce: Jak je to dlouho, co jste byl odsouzen?

Holman neví, soudce mu radí rok 2014, Holman to odkýval.

Soudce: Trváte na tom, že se to odehrálo, tak, jak jste řekl?

Holman: Ano.

Soudce: Vylučujete, že byste někoho kryl?

Holman: Ano.

Soudce: V to pondělí jste říkal, že jste měl vybitý mobil, kdy jste si ho dobil?

Holman: Jak mě tam paní B. nechala přespat. 

Soudce: Telefonoval jste s někým, nebo smskoval v den vraždy?

Holman: Já si na nic takového nepamatuji.

Soudce: Kdy jste se vrátil zpátky na chatu?

Holman: V pátek mi volal syn, že už je mu dobře, jestli bych mu nepomohl. V sobotu jsme jeli do těch Letců. Z pátku na sobotu jsem byl ještě na ubytovně (tam byl i ve čtvrtek pozn. red.).

Soudce: Kdy jste byl na té chatě?

Holman: Já si to teď nějak pletu, v sobotu mě odvezl na chatu se převlíct, pak jsme jeli do těch Letců.

Soudce: Syn věděl, že máte pistoli?

Holman: Ne nevěděl, že ji nosím u sebe.

Soudce: Naznačil jste mu něco?

Holman: Ne.

Soudce: Nikomu jinému jste se nesvěřil?

Holman: Ne, nikdy.

Soudce: Vy jste sám vyhledal policii, co vás k tomu vedlo?

Holman: Výčitky svědomí. 

Soudce: Za tu dobu od té události myslel jste na to? Vracelo se vám to?

Holman: Dnes a denně.

Soudce: Jak jste to řešil?

Holman: Začal jsem to řešit alkoholem, když jsem byl podnapilej, tak to nebylo tak intenzivní

Soudce: Co se stalo, že už to tak nešlo řešit?

Holman: Nešlo už to tak řešit...když jsem to oznámil tak se mi ulevilo.

Soudce: Spolupracoval jste s policií?

Holman: Dělali jsme rekonstrukci, ukázal jsem ji všechna místa, ukázal jsem jim místo, kde jsem zahrabal tu občanku, ta tam ještě byla.

Soudce: Když jste měl výčitky, proč jste tu pistoli nosil u sebe dál?

Holman: Spíš z takovýho pocitu bezpečí.

Soudce: Kolik tam bylo peněz?

Holman: Asi 1700?

Soudce: Všiml jste si karet?

Holman: Ty tam byly, ale neprohlížel jsem je.

Soudce: Když jste si všiml karet, nehledal jste PIN?

Holman: Ne.

Soudce: Nestudoval jste další doklady?

Holman: Ne.

Soudce: Kromě peněž a mobilu, byly tam další věci?

Holman: Nezkoumal jsem, něco tam asi bylo.

Soudce: Jak peněženky vypadaly?

Holman: Asi černá, já si na to nevzpomenu.

Soudce: Jak vypadala kabelka?

Holman: Černá kůže asi.

Soudce: Co jste s kabelkou dělal?

Holman: Vrátil jsem ji zpátky do tašky. Vzal jsem si taxík a pak autobusem do Strašnic.

Soudce: Kde jste se kabelky zbavil?

Holman: Hned u stanice busu byl parčík, je to tam zalesněný, tak tam jsem ji dal, ale tu občanku jsem z toho vyndal, ale já nevim proč.

Soudce: To jsem se vás chtěl zeptat, jaký to mělo důvod?

Holman: No, já nevim. 

Soudce: Tu kabelku jste odhodil?

Holman: Ne, já jsem ji hodil svrchu na ty keře, takže nebyla vidět.

Soudce: Střílel jste jednou?

Holman: Ano, jen jednou.

Soudce: Takže jste vystřelil a co bylo dál? 

Holman: Ta pani takhle škubla hlavou, já jsem se zved, chvilku jsem byl vyděšenej, co jsem proved. Všim jsem si že má kabelku přehozenou přes krk, tak jsem ji vzal a vystoupil.

Soudce: A ta nákupní taška?

Holman: Ta byla na klíně, vzal jsem si ji.

Soudce: Všiml jste si, jestli poškozená dýchá ještě?

Holman: Právě, že ne. Žádný zvuky jsem neslyšel, neviděl jsem ani krev, byl jsem mírně před ní ale z boku.

Soudce: Viděl jste jí do obličeje?

Holman: No já jsem se na ni moc nekoukal, krev jsem neviděl.

Soudce: Za jak dlouho ta tramvaj zastavila?

Holman: Já nevím, 20 vteřin...prostě než dojede z jedný stanice do druhý.

Soudce: Když jste vystupoval, všiml jste si, co je s poškozenou?

Holman: Vystupoval jsem, slyšel jsem takový žuchnutí, otočil se a viděl jsem, že už je na zemi.

Soudce: Všiml jste si, zda někdo nastupuje? 

Holman: To jsem nekoukal, já jsem šel přes koleje.

Soudce: Měl jste tašku a kabelku poškozené, díval jste se, co je uvnitř?

Holman: Tu nákupní to nevim, zelenina nějaká, tam jsem jen nakouk a nechal jsem ji stát u stanice autobusu, to byl kousek. 

Soudce: Kde byla kabelka?

Holman: Ta byla v igelitce u tý pistole. 

Soudce: Kdy jste koukal do kabelky?

Holman: Když jsem přešel tu hlavní, asi po 50 metrech jsem se musel zastavit, všim jsem si popelnice, tak jsem nakouk. Mobil jsem hodil do popelnice, dvě peněženky, vyndal jsem peníze a zase jsem tam peněženky vrátil.

Soudce: Seděl jste u okénka, kde jste měl igelitku?

Holman: Před sebou.

Soudce: Jak dlouho jste cestoval s poškozenou?

Holman: Asi ze stanice Pobřežní cesta, jsem se dopracoval s policií. Mám všechno zamlžený.

Soudce: Vyhnul jste se při popisu té fázi od vystoupení osob, co se tedy dělo? Sedíte za poškozenou, všichni vystoupili.

Holman: To bylo pár vteřin. Vyndal jsem pistoli nasadil náboj, asi deset vteřin.

Soudce: Hned jste střílel na poškozenou?

Holman: Hned.

Soudce: Tramvaj už jela?

Holman: Už byla v pohybu. 

Soudce: Odehrálo se to do zastávky Černý kůň?

Holman: Ano. Tam jsem vystoupil.

Soudce: To nabití zbraně vydalo nějaký zvuk?

Holman: Ne.

Soudce: Reagovala nějak poškozená, ohlížela se?

Holman: To kdyby udělala, tak bych to bejval neudělal.

Soudce: Co?

Holman: Kdyby se na mě podívala, tak bych to neudělal. Bylo to prostě protože jsme tam zůstali sami. 

Soudce: Jak všichni vystoupili, tak jste pojal ten úmysl, že to bude ona?

Holman: Ano.

Soudce: Kdyby tam zůstal místo ní někdo jiný, odhodlal byste se k tomu?

Holman: Myslim, že jo, ale nejsem si tim jistý.

Soudce dává Holmanovi zbraň: Říkal jste, že 10 sekund stačí do uvedení do střelbyschopného stavu.

Holman si sedá na lavici a ukazuje jak se to odehrálo: Nebylo to ani 10 cm.

Soudce: Kam jste mířil?

Holman ukazuje na krk: Na krk.

Manžel poškozené opět vzdychá.

Soudce: Co jste měl u sebe?

Holman: Velkou tašku Bauhaus, v ní jsem měl tu pistoli.

Soudce: Tu mám tady na stole, kde jste ji získal?

Holman: Mám ji od otce.

Soudce: Jste ji zdědil, ale nemáte zbrojní průkaz. Věděl jste, že ji nemůžete mít?

Holman: Věděl.

Soudce: Na co jste ji měl?

Holman: Vystřelil jsem jen jednou, když jsem zkoušel tlumič.

Soudce: Proč jste si ho pořídil?

Holman: Na lidi to rozhodně nebylo.

Soudce: Nosíval jste ji někdy u sebe?

Holman: Visela ve skříni na ramínku. Jinak jsem si ji bral, když jsem byl v Praze. Pro pocit většího bezpečí.

Soudce: Když jste tu zbraň nosil u sebe, byla nabitá?

Holman: Nebyla, ale nosil jsem u sebe náboje. 

Soudce: Stalo se někdy, že byste ji nabíjel, když jste ji nosil u sebe?

Holman: Ne.

Soudce ukazuje zbraň: Zbraň jste měl v igelitové tašce Bauhaus, byla zabalená ještě nějak?

Holman: Ležela tam volně, myslim, že jsem měl pod tim ručník.

Soudce: Říkal jste, že nebyla nabitá, kde jste nosil náboje?

Holman: V tašce.

Soudce: Na zastávce Nádraží Braník ve směru do Modřan vystoupili všichni cestující, jaká to byla tramvaj?

Holman: Měla dva vozy, sedl jsem si do toho druhého ke dveřím.

Soudce: Když ti cestující vystoupili, byl tam někdo kromě vás?

Holman: Ta paní, seděla přesně přede mnou.

Soudce: Jak vypadala?

Holman: Byla tmavovlasá, vůbec jsme se nebavili, měla takovou bundu péřovou, asi fialovou.

Soudce: Nějaká zavazadla? Všiml jste?

Holman: To ani ne.

Soudce: Kdy vás napadlo, že byste zbraň použil?

Holman: Napadlo mě to, když jsem zjistil, že vystupují všichni. 

Soudce: Předtím celý den vás to nenapadlo?

Holman: Ne, já jsem jen přemýšlel, co udělám, byla to hrdost.

Soudce: Jak uděláte co?

Holman: Jak bych se dostal domů?

Soudce: Měl jste příjem peněz ten den?

Holman: Ne, to neměl.

Soudce: Můžete říct, co vás vedlo k tomu teda?

Holman: No motiv.... jak pojedu domů.

Soudce: Tedy potřeba peněz.

Holman: Ano.

Soudce: Co se vám honilo hlavou?

Holman: Já nevim, byl jsem pomatený.

Soudce: Tedy, že získáte peníze na cestu domů?

Holman: Ano.

Manžel oběti si povzdechl.

Soudce: Chcete ještě sám něco uvést?

Holman mlčí.

Soudce: Budete odpovídat na otázky?

Holman: Ano.

Soudce: Vy jste uvedl, že jste do Prahy cestoval v pondělí, odkud?

Holman: Ze Zruče nad Sázavou.

Soudce: V pondělí jste šel k lékaři?

Holman: Ne, to jsem nebyl.

Soudce: V pondělí jste přespal u paní B., kde to je?

Holman: V Krči.

Soudce: V úterý jste šel přímo do vinohradské nemocnice nebo i někam jinam?

Holman: Jen tam. Já jsem tam byl už v lednu. 

Soudce: Z úterý na středu jste přespal zase u paní B.?

Holman: Ano.

Soudce: Co jste dělal ve středu?

Holman: Byla zima, tak jsem sedl do tramvaje a tam jsem si chtěl promyslet, co budu dělat. Celej den a noc jsem jezdil tramvají.

Soudce: Proč jste byl zrovna v tom Braníku?

Holman: On tam žil syn, tak jsem si říkal, že jsou vidět okna, i když já bych k němu nešel, byl na mě vulgární.

Soudce: Co bylo dál?

Holman: Pak jsem si uvědomil, co jsem udělal, to byl stres. Vzal jsem tu nákupní tašku, kabelku, to je pravda, a vystoupil jsem ve stanici černý něco, pod úrovní tramvaje byla autobusová zastávka. Tak jsem odložil nákupní tašku, přešel jsem a pak jsem šel do těch ulic za hlavní. Musel jsem se každejch 50 metrů zastavit, měl jsem bolesti, nemohl jsem chodit. Byla tam popelnice, u tý jsem se podíval co je v tý kabelce. Našel jsem mobil, ten jsem hodil do tý popelnice.Vybral jsem ty dvě peněženky, vzal jsem peníze a pokračoval jsem dál. Nastoupil do autobusu a jel do Strašnic. Tam byl parčík, zase jsem si prohlídl tašku. Ten občanský průkaz jsem zahodil, ani jsem na něj nekoukal, čí to je. Bylo to celý v pomatení mysli. Pak jsem jel zase někam, nemohl jsem chodit, jen jsem ležel. V pátek mi zavolal syn, omlouval se mi. Jestli bych mu teda nemohl jet pomoct, tak mi nic jinýho nezbejbvalo, tak jsem mu jel pomoct v takový chatě montovat kuchyňskou linku a takový věci.

Holman: Vyhověla mi, ale neochotně. Ve středu jsem odjížděl, měl jsem velký bolesti, nemohl jsem chodit vůbec. Už mi začalo bolet všechno, tak jsem vyhledal nejbližší tramvaj. Kvůli těm bolestem jsem chtěl do tramvaje, protože byla zima. Jezdil jsem v tramvaji 17, dostal jsem se do beznaděje, paniky, trvalo to celou noc. To ve mně vyvolalo paniku...no asi po desátý, ve čtvrt na 11, když jsem teda strávil celou noc v tý tramvaji - původně bylo dohodnuto, že pojedeme dělat nějakou tu práci a za to měly být peníze, ale z toho sešlo - přestal jsem nějak uvažovat normálně, začalo mi to být všechno jedno. Vstoupil jsem do tramvaje, sedl jsem si na první volný místo vedle dveří, bolelo mě to hodně, tak jsem hledal různý úlevový pozice. U bránickýho nádraží vystoupili skoro všichni a mě v tu chvíli napadla ta hrozná věc, byl to takový impulz v pomatení mysli.

Soudce přečetl obžalovanému jeho práva a ptá se, zda jim rozuměl a bude vypovídat. Holman na obojí odpovídá kladně.

Holman: K tomuto se přímo vyjadřovat nechci, ale je to pravda.

Soudce: Popíšete tedy ten den 13. 2., jak se to celé odehrálo?

Holman: V pondělí jsem byl domluvený se svým synem, že pojedeme někam a že si zajdu nejdřív k lékaři, měl jsem nemocný plotýnky a potřeboval jsem infuzi. Že přijedu do Prahy, pojedeme do nemocnice a pak pojedeme mu pomoct, ale on omarodil se žaludkem se slinivkou, tak jsem ho doma nezastih. Tak jsem jel za sousedem, panem Bártou. Můj syn mi poslal SMS, abych nejezdil, ale to byla taková ta osudová věc, že jsem měl vybitý telefon, tak jsem ji nedostal. Tak jsem jel do Prahy, syn tam nebyl. Čekal jsem na něj. Přišla jeho přítelkyně, paní B. Řekla, že syn leží, je marod a leží u matky na Braníku. Tak jsem si dobil telefon, zavolal jsem mu. Syn byl na mě vulgární, co tam dělám, že mi poslal SMS. Já jsem mu to vysvětlil, tak mě v Praze nechal bejt na holičkách. Požádal jsem paní B., jestli mohu přespat, že pojedu v úterý k doktorovi. Vyhověla mi. Jel jsem do vinohradský nemocnice, dostal jsem injekce a infuzi a odcházel asi v 21:15 večer. Znova jsem ji požádal, zda mohu přespat, že pojedu druhý den.

„Spáchal zaprvé přečin nedovoleného ozbrojování, zadruhé zločin vraždu podle §140, odst. 2, odst. 3 písmo J plus padělání platebního prostředku,“ dodala státní zástupkyně.

Nyní se řeší návrhy na náhradu škody. Mluví manžel oběti Antonín S. a připojuje se o náhradu škody. Požaduje pouze majetkovou újmu 35 tisíc korun za pohřeb a 6500 korun za odňaté věci poškozené. „Nemajetkovou újmu nepožaduji,“ dodal. Dcera oběti Kateřina uvedla, že se nepřipojuje o náhradu škody.

„Obžalovaný jí zcizil kabelku v hodnotě 150 Kč, peněženku v hodnotě 50 Kč, další peněženku v hodnotě 30 Kč, mobil v hodnotě 1500 Kč, sluneční brýle, brýle, drobné věci osobní potřeby, kartu Opencard, platební kartu, osobní doklady. Vše v celkové hodnoce 6545 Kč. Poté obžalovaný utekl z tramvaje. Přičemž poškozené způsobil střelnou ránu v krku a zástřelem v kořeni jazyka, pohmoždění krční míchy, krevní výrony ve svalstvu, rozhmoždění jazyka, masivní vdechnutí krve do plic - akutní rozedma plic, otok mozku, otok plic. Bezprostřední příčinou smrti bylo vdechnutí krve. Smrt nastala do několika minut, nebylo by možné ji zachránit.“

Státní zástupkyně přednáší obžalobu:

„Podávám obžalobu na Jana Holmana, ročník 1953, že si v roce 2010 opatřil a neoprávněně přechovával jednorannou pistoli ráže 22 a množství nábojů, pro které je potřeba zbrojního průkazu nebo licence, dále vyrobil a neoprávněně přechovával tlumič hluku výstřelu použitelný na výše uvedenou pistoli. Bez povolení opatřil a přechovával zbraň a větší množství střeliva. Dne 13. 2. 2014 v době 10-10:30 v tramvaji 17 s úmyslem usmrtit a zmocnit se cizí věci přisedl za Danuši S., vyndal nelegálně drženou pistoli s tlumičem, zasunul náboj do zbraně a z bezprostřední blízkosti vystřelil na hlavu poškozené.“

Holman poslouchá úvod jednání zcela v klidu, bez emocí. Soudce konstatuje, kdo všechno k soudu dorazil - manžel oběti Antonín S. přišel, dcera nedorazila, stejně jako zástupce pojišťovny.

Obžalovaný Jan Holman vstoupil do soudní síně. Manžel oběti ho sleduje klidně. Holman pozdravil a posadil se na lavici obžalovaných.

Předseda soudu JUDr. Tomáš Durdík, předpokládá, že hlavní líčení bude dnes ukončeno rozsudkem.

Do soudní síně byli zavoláni poškození, čeká se už jen na předvedení obžalovaného.

Před soudní síní už čeká několik novinářů a manžel oběti Antonín S. 

Holman Danuši S. zabil 13. února 2014 v tamvaji číslo 17 v pražských Modřanech. Krvácející ženy v bezvědomí si spolucestující všimli až po několika dalších zastávkách. Zachránit se ji už nepodařilo. Holman uprchl s věcmi v hodnotě 6545 korun.

Letos 25. května se přišel přiznat na policii v Praze a přiznal se. „Jsem vrah,“ prohlásil a položil na stůl nevěřícím policistům pistoli.

Podle deníku Mladá fronta Dnes jim dokonce vyprávěl, jak si pamatuje úsměv Danuše S. v momentě, kdy stiskl spoušť. Ten ho prý provázel životem celé dva roky.

Dobré ráno, vážení čtenáři. Vítáme vás u přímého přenosu soudu s Janem Holmanem, který se koncem letošního května sám přihlásil na policii jako vrah z tramvaje 17. Tento „pomníček“ dával policii pořádně zabrat - jak se ukázalo, vrah neměl k oběti žádný vztah, motivem byla loupež. Holman pak žil dva roky v ústranní v chatě na Sázavě. Údajně netušil, že někoho vůbec zabil. Svou oběť Danuši S. (†64) střelil do hlavy.