10°C
Policejní psycholožka pro Blesk.cz: Prozradila, jak prokoukla sériového znásilňovače
K pachateli trestného činu ne vždy přivedou kriminalisty hmatatelné stopy, které po sobě zanechá. Pak je třeba nahlédnout do jeho psychiky. Jenže jak, když je neznámý? Své o tom ví policejní psycholožka Ludmila Čírtková (62).
Milovníci detektivek si představí zvláštními schopnostmi nadaného psychologa, který převezme od bezradných kriminalistů informace, zamyslí se a pak doslova z rukávu vysype profil dlouho hledaného zločince.
Paní doktorko, skutečně to tak funguje?
„Tento obraz jde za legendou, kterou v polovině minulého století vytvořil psychiatr James Brussel.
Tehdy New York 16 let terorizoval »šílený bombař«. Brussel kromě jiného řekl, aby hledali přistěhovalce kolem padesátky, slovanského původu, a jako třešinku dodal, že až ho dopadnou, bude mít na sobě zapnutý dvouřadý oblek. Když ho policie přišla v noci zatknout, byl sice v pyžamu, oblékl se ale do dvouřadého obleku a zapnul si ho.“
Jak se Brusselovi podařilo tipnout řadu charakteristik Geogre Meteského, který měl útoky na svědomí?
„Působí to jako zření, ale Brussel vyhodnotil několik informací. Např. z pachatelových dopisů vyrozuměl, že je nevývratně přesvědčen o křivdě, která se mu stala, a cítí se jako chudák. Z toho usoudil, že inklinuje k paranoii a ta začíná zhruba ve 30 letech. Více než 10 let po něm policisté už pátrali. Z úhledného písma vyvodil, že bude puntičkář, detailista dbající na řád, takže proto to zapnuté sako atd.“
Metoda profilování se tedy ujala?
„Brusselův přístup byl intuitivní. Nyní především v Evropě už není jen věcí psychologa, ale mluvíme o operativní analýze případu. Ta je založena na týmové práci zkušených detektivů policistů, kteří projdou výběrovým řízením a proškolením, a někdy bývají v týmu psychologové, kteří prošli zkušeností u kriminálky.“
Jak takový tým analytiků pracuje?
„Bere každý detail a vše nejprve rekonstruuje. Chování pachatele rozebere na mini částečky a každý element posuzuje. Na to dnes už není intuice, ale metodika. Vychází se ze zkušenostního vědění, statistik. Např. podle toho, jak se třeba násilník dostane do bytu oběti, zazvoní, zatlačí ji dovnitř apod., lze podle statisticky ověřené zkušenosti usuzovat, jak daleko bydlí. Vyvozuje se určitá hypotéza. To může být důležité třeba pro vymezení lokality, když chceme dělat testy DNA a není srovnávací vzorek.“
Stačí výsledek práce detektivů přes duši, jak se analytikům také říká, jako důkaz?
„U nás operativní analýza případu funguje jako konzultační činnost, a tak je to také dobře. Výstupem nemusí být tedy profil, ale upřesnění.“
Nějaký případ z Česka?
„Šlo o sériového znásilňovače. Policie už měla zaregistrováno asi 11 skutků a pachatel byl usvědčen pouze u jednoho. Oběti s odstupem pěti až deseti let nevěděly spolehlivě, zda to byl on. Navíc měl vždycky na sobě helmu, i to komplikovalo situaci. Násilník zapíral. Otázka zněla, zda mohl spáchat i ostatní skutky. Hledaly se tedy odpovědi např. na otázky, jak oběť pachatel kontroluje, co chce, aby říkala, vysloveně detaily. Sestavujete velkou tabulku a porovnáváte.“
Jak to dopadlo?
„Jednoznačný závěr byl, že skutky, které jsou předloženy, lze přiřadit jednomu a témuž pachateli.
Měla jsem z toho radost. Později výsledek potvrdil i test DNA, který nebylo možné na počátku provést. Je odsouzený a sedí. Díky tomu se také přišlo na to, že za jeden z případů byl nespravedlivě odsouzený někdo jiný.“
Kdy se intuice přece jen vyplácí?
„Když není možné rekonstruovat chovaní pachatele ze stop, může přijít i intuitivní profilování vhod. Zmizela dívka. Ohledání bytu mnoho stop nepřineslo. Bylo jisté jen to, že ji někdo vzal do své moci, a protože na místě byly i střepy, bylo třeba počítat s nejhorším. Padly otázky. Chybí něco v bytě? Podle matky deka, která byla na gauči. Z toho se vyvodilo, že ji pachatel pravděpodobně zabil a pak ji mrtvou v dece někam odtáhl.“
Jaké byly další úvahy?
„Nikoho nečekala, takže tam přišel někdo náhodou. Žádný z okruhu přátel nevykazoval znaky podezřelého, muselo se tedy vyjít z toho, že to nebyl intimní přítel, ale někdo prostě zazvonil u dveří. Když mu otevřela a pustila ho dál, bylo pravděpodobné, že ho znala, takže se začal prověřovat širší okruh známých. Podle toho, kolik je jí let, se odhadla věková kategorie hledaného.“
A co motiv?
„Vzhledem k tomu, jak to provedl, přicházelo do úvahy, že mu šlo o sex, ona nechtěla, a došlo k roztržce, ona se bránila, on ji zřejmě uškrtil. Takže na to nebyl připraven. Byl ale schopen uklidit známky zápasu a vrátit se a odtransportovat tělo, takže to musel být někdo, kdo má pevné nervy, dokáže se perfektně ovládat. Nebude tak mladý jako oběť, tedy kolem 20 let, ale bude mu třeba kolem třicítky. V práci bude spolehlivý, vydrží, tedy hledáme někoho, kdo funguje, je integrovaný, nebude pro okolí nápadný. Přišel kvůli sexu, zřejmě tedy nemá partnerku.“
Byl dopaden?
„Ze širšího okruhu známých, kteří odpovídali charakteristice, se vybral jeden, který splňoval nejvíc znaků. Věděl, že proti němu nejsou pádné důkazy, a tak zapíral, nakonec ale přiznal, že je fetišista, a už před tím té dívce vlezl do bytu a ukradl jí nějaké prádélko. Když si údajně teď šel pro něj znovu, překvapila ho. Nelze ale vyloučit, že už mu šlo i o víc.“
Co byste řekla o pachateli, který na místě vraždy zastele mrtvolu do postele?
„Takto bez kontextu by byla chyba to interpretovat. Bylo by zapotřebí znát, co je oběť zač, jaké jsou její rutinní aktivity, abych vůbec pochopila, jak se mohli potkat, jak se pachatel k oběti dostal atd.“
Alespoň trochu teorie pro čtenáře detektivek?
„Pokud by ji zastlal, minimálně bych uvažovala o tom, že měl dost času a také pevné nervy. Mohl se také snažit oběť zakrýt, aby nebyla na první pohled vidět, také zápach by se šířil pomaleji. Mohl to být i pokus o odčinění, jelikož se k oběti nakonec zachoval vlastně hezkým způsobem atd.“
Detektivové také hledají tzv. podpis pachatele. Co to v praxi znamená?
„Hledáte, co pachatel nemusel udělat, a přesto to udělal. Třeba je na místě činu bílá košile s krví oběti. Všichni, kdo oběť znali, vám přitom řeknou, že nikdy bílou košili neměla a že bílou barvu nesnášela. Takže dojdete k závěru, že pachatel si musel tu bílou košili na místo přinést a že má zřejmě libůstku oběti nejprve obléci do bílé košile. Logicky pak lze říct, že má nějaké sexuální fantazie, které potřebuje odžít.“
A co obyčejná náhoda?
„I s ní je třeba počítat. Sbíráte fakta a pak interpretujete. Zásada je – hledejte nejjednodušší řešení. Náhoda je nejhorší varianta. Lámete si hlavu např. s tím, proč pachatel vždycky udělal tohle a tohle, jak to, že najednou oběť »odflákl«? A když ho pak chytnete, on vám řekne: »protože páchla česnekem«. Proto je tak důležité mít vždy nejen fakta, ale i souvislosti.“
Velký průšvih profilování
Práce analytického týmu je podle Ludmily Čírtkové důležitá už proto, že i odborník se může mýlit. Jeden takový průšvih profilování zažila Anglie v roce 1992. Tehdy útočník zavraždil otřesným způsobem mladou maminku, která byla na procházce v parku s dvouletým chlapečkem. Známý a zkušený psycholog věřil své intuici a policie zase věřila jemu. Důsledkem bylo, že byl více než 12 let stíhaný zcela nevinný muž, kterému to de facto zničilo život. „Všechno souviselo s tím, že on v tom parku často běhal a neměl v té době partnerku. Jiné důkazy k objevení pachatele nevedly. Policie na něj dokonce nasadila atraktivní agentku, aby z něj dostala přiznání. On ale celou dobu tvrdil, že je nevinný. Teprve až použití DNA odhalilo, že on to být skutečně nemohl,“ dodává Čírtková.
Profil ukázal falešnou stopu
Odstřelovač John Muhammad a jeho společník, kteří zabili v roce 2002 ve Washingtonu postupně 10 lidí, unikali dlouho spravedlnosti kromě jiného právě proto, že FBI na základě psychologického profilu dospěla k závěru, že pachatelem je běloch.
Témata:
Související
... paní psycholožka by měla navštívit kadeřnictví ( už léta nosí tenhle strašný účes ) a podle této fotografie taky zubaře , předpokladám že ji policie platí dobře a tak by jí měla reprezentovat.