Vše odkázal útulkům a pak se zabil: Co o dobrodinci Jiřím (†44) řekl psycholog?

Na tom, že se Jiří P. rozhodl před sebevraždou uspořádat své věci a sepsal závěť, nevidí psycholog Karel Humhal nic neobvyklého. „Pokud se někdo pro sebevraždu rozhodne a myslí to skutečně vážně, tak o tom, co bude s tím, co tu po něm zůstane, přemýšlí vždycky. Pak je otázka, kolik procent se v tom rozhodne něco podniknout a kolik to nechá být. Přemýšlí o tom ale každý,“ řekl Blesk.cz.

Čin Jiřího se dá podle Humhala považovat za určitý vzkaz. „Říká se, že sebevražda je vždy určitým oslovením toho okolí. Mohl peníze poslat bez vysvětlení před činem, ale udělal to takto. Podle mého názoru tak chtěl svůj čin nějak zdůraznit, aby víc vešel do povědomí okolí,“ myslí si.

Sebevražda dobrodince Jiřího (†45): Odešel za maminkou a svým buldočkem Hugem! Ozval se další útulek, který dostal dar

Psychologa zaujala i skutečnost, že Jiří P. v dopise vzpomínal na svého zemřelého buldočka. „Jak se říká, pes je nejlepší přítel člověka, a lidé, kteří jsou osamělí, se dovedou na psy, kočky nebo jiné mazlíčky skutečně upnout, představují pro ně mimořádně silné pouto. Pokud v tom dopise zmiňoval takovou zkušenost, určitě to hrálo roli v rozhodování, proč si vybral psí útulek a nikoli třeba dětský domov. Mohl to vzhledem ke svému životu pokládat za stylovější,“ myslí si.

Přestože z dopisu vyplývá, že Jiřího dohnala k jeho zoufalému rozhodnutí samota, nemusí to nutně znamenat, že po něm nezůstali žádní příbuzní. Ty teď podle psychologa čeká těžké období. „Vždy, když sebevraždu spáchá někdo blízký, dostaví se určitý pocit viny. Lidé přemýšlí, zda tomu nemohli nějak zabránit, zda by nepomohlo, kdyby udělali něco jinak. Tyto otázky si tak musí zodpovědět a vyrovnat se s nimi, aby mohli jít dál,“ řekl Humhal.