Tragická smrt reprezentanta Jakubce: Co stálo za depresemi a sebevraždou?
Tragédie v pátek otřásla fotbalovým Českem. Bývalý reprezentant František Jakubec spáchal večer sebevraždu skokem z okna v 7. patře. Podle jeho kamaráda a kolegy Josefa Jarolíma za vším stojí deprese, kterými dlouho trpěl.
Co bylo příčinou depresí? „To víte, on byl skvělej fotbalista, ale ve špatný době. Hrát o deset, patnáct let později, vydělal by miliony. Takhle měl po kariéře sotva na nájem. Přitom on rozhodně nepodléhal nějakým těm lákadlům, jako jsou třeba sázky. Ale i tak to měl těžký,“ řekl Jarolím.
Fotbal dělal celý život, skvělý byl jako trenér mládeže. Patřil ke klidným, pozorným koučům, který nepotřeboval křičet, spíš trpělivě vysvětloval. „Jenže od návratu z Bohnic už rezignoval na to být mezi lidma.“
V pátek, kdy skončil se životem, právě v televizi končil fotbal Česko – Malta. Za 12 dnů začíná Euro. „Jenže já myslím, že poslední dobou už ani ty přenosy nesledoval,“ říká smutně Jarolím. Každopádně ani to ho nepřimělo své rozhodnutí změnit…
Hrál v Řecku a Švýcarsku
František Jakubec se narodil 12. dubna 1956 v Praze.
1978–86 hrál za Bohemians, 255 zápasů/17 gólů. V sestavě nejslavnější éry klubu nastupoval s číslem 2 na pravém kraji obrany.
1987 v Řecku za PAE Véoria, 14 zápasů/1 gól.
1987–89 za švýcarskou Bellinzonu, 42 zápasů/0.
1989–90 byl opět v Bohemians.
Za reprezentaci má 25 startů/0 gólů.
Měl manželku a dvě děti, syna a dceru.
Antonín Panenka: V neděli měl hrát
Antonín Panenka (67) pamatuje Jakubce jako spoluhráče, v posledních letech se potkávali při exhibicích Amfory. „Věděli jsme, že nějaké problémy má, že byl na vyšetření v Bohnicích, ale žádné podrobnosti. Když jsme se loni v létě sešli s Amforou, tak se u něj žádné známky deprese neprojevovaly. On byl vždy spíš takový tichý, bezproblémový a příjemný kluk,“ vybavuje si poslední setkání.
V plánu bylo i další – mělo k němu dojít právě dnes… „Zrovna ve čtvrtek jsme o něm mluvili v souvislosti s Amforou, protože měl hrát v neděli zápas. Nikdo netušil, že by to mohlo vzít takový konec. Vzpomínám na něho jako na veselého a družného kluka, který nezkazil žádnou legraci.“