Muž z Brněnska si koupil dítě od feťačky! Dal jsem mu lepší život, říká

Matka nakonec za údajný obchod s dítětem, předchozí krádeže a drogové delikty skončila na tři a půl roku za mřížemi. „Nový“ otec, který platbu popírá, se o dítě ale stará dál a podle všeho to chlapci svědčí.

„Pozitivní vzor může dítě přijmout jen tehdy, když bude šťastné, bude ho mít někdo rád a bude si mít čeho vážit. On je na mě hrdý. Beru ho s sebou do práce, na výstavy, do divadla a on pak o tom umí celé hodiny vyprávět,“ řekl muž v rozhovoru pro Novinky.cz.

V době, kdy žil chlapec s matkou, rozhodně takové možnosti neměl. „Když bydlel v azylovém domě a někdo se ho zeptal, jak se má a co dělá maminka, jen sklopil oči a styděl se. Věděl, že mamka byla včera zase zfetovaná, ukradla peněženku a on pak musel čekat před hernou, kde prohrávala ukradené peníze. Mezitím se bavil tím, že lámal stěrače u aut. Dělal takové věci,“ vypráví otec.

Na soukromé adopci, jak svůj případ nazývá, se prý s matkou domluvili, protože k sobě měli a mají vzájemnou důvěru. Biologický otec se o chlapečka nikdy nezajímal, a tak dodatečnému zapsání nového tatínka nestálo nic v cestě. Matka se navíc mohla se svým synem vídat, kdykoli chtěla.

Naděje pro duhové rodiny. Pelikán a Dienstbier jim chtějí umožnit adopci dětí

Muž je přesvědčený, že udělal správnou věc a dal svému synovi šanci žít lepší život. „Měl jen matku, která mu lásku nedávala najevo. Neměl nic. Než jsem se ho ujal, uměl jen krást a ničit věci. Teď jezdí na hory a k moři, naučil se pořádně jíst, chodí do kroužků. Když chce být někdo otcem a myslí to fér, je to přece správné,“ vysvětlil.

Otec, který se o chlapce stará už dva roky, tvrdí, že český systém mu jinou šanci nedal. „Podle českých zákonů je pro člověka, jenž žije sám jako já, téměř nemožné dítě adoptovat. Pro nesezdaný pár také. Pro sezdaný pár je to složitá, dlouhá a hrůzná anabáze,“ tvrdí.

Podle něj by se přitom měly úřady snažit o to, aby bylo každé dítě nejpozději do roka umístěno do finální rodiny. „Myslím, že taková věc by měla být běžná. Společnost by se měla zajímat o to, co se děje s dětmi, o které nikdo nemá dlouhodobě zájem. Můj chlapec třeba neměl do 4,5 roku žádné křestní jméno. Jmenoval se – „jméno nezjištěno“. A všem to bylo jedno,“ šokoval.