K poslednímu rozloučení přišly do duchcovské kaple přes dvě stovky lidí. Do maličké obřadní síně se tak vešli jen ti nejbližší. Eliščina zoufalá babička seděla v první řadě a celý obřad proplakala s hlavou v dlaních. 

Právě ona totiž zavražděnou dívku spolu s jejími dvěma strýci vychovávala. K matce, která pohřeb také proplakala, chodila jen na návštěvy. Babiččin smuteční věnec tak umístili na nejvýznamnější místo, přímo na bílou Eliščinu rakev. Věnce od matky a malých sestřiček, strýců, otce a spolužáků ze školy byly rozprostřeny kolem ní.

Na poslední cestu holčičce zahráli nejprve píseň Ztrácím od Marka Ztraceného. Po ní promluvila smuteční řečnice, která Elišku popsala jako veselou, kamarádskou, usměvavou a velmi oblíbenou. „Měla ráda hudbu, zpívala a hrála na kytaru. Milovala také koně,“ řekla. Právě koníka Filipa, na kterém často jezdila, jí kamarádi na pohřeb přivedli a ozdobili ho bílými stužkami.

Obřad v kapli zakončila píseň Anety Langerové Voda živá. Poté se všech dvě stě přítomných přesunulo k rodinné hrobce, do níž byla Eliščina rakev uložena. Babičku a matku museli cestou k hrobu podpírat příbuzní. Každý ze smutečních hostů pak na Eliščinu rakev hodil kytičku nebo ratolest, aby ji vyprovodil na poslední cestu.

Třináctiletá Eliška byla ubodána v polovině února v zahradní chatce v Teplicích svým o rok starším přítelem Danielem. Ten měl přitom už dávno být umístěn do diagnostického ústavu, protože se v minulosti pokusil zabít svého kamaráda.

Fotogalerie
18 fotografií