Na svou smrt se těším! Napsala Katka a skočila na Andělu pod metro

Svůj příběh plný bolesti, hrůzy a zoufalství Katka, která se celý život snažila pomáhat druhým a hlavně dětem, před smrtí popsala na svém blogu.

Otčím začal Katku zneužívat ještě v době, než začala chodit do školy. Na jejím tělíčku se ukájel, kdykoli měl příležitost – v jejím dětském pokojíčku, na manželské posteli i v koupelně.

Prožité hrůzy si dívka pamatovala jen útržkovitě, přesto je popsala velmi věrně. „Najednou se objeví on. Chytne mě v pase a postaví mě do stejné kárky, ve které právě pokojně spí má panenka. Tričko mi vyhrne nahoru ke krku a kalhoty i spodní prádlo naopak stáhne až k mým kotníkům. Můj hrudník a klín jsou to jediné, co se od něj za celou mou existenci dočkalo přízně,“ vzpomínala.

Na zneužívání po nějakém čase přišla Katčina babička. Matka ale svého muže ze strachu, aby nezůstala sama, kryla. Hádky v rodině neustávaly a vystupňovaly se až v oboustrannou nenávist. „Od té doby byla tato stará paní vnímána jako někdo, kdo neustále vyvolává hádky, a já jako zlo, kvůli kterému vznikají,“ popsala dívka.

Smrt světového rekordmana Hanzela: Co bude se synem siláka?

Obtěžování pokračovalo i v době, kdy už byla Katka pro pedofila stará. Otčím jí tím neustále dával najevo svou převahu. „Tak u mě propukl odpor k vlastním narozeninám, protože vždy, když mi šel popřát a chtěl mi dát pusu, pokusil se mi strkat jazyk do úst,“ píše se v děsivém svědectví.

Nakonec se dívka po smrti babičky, která jediná stála na její straně, rozhodla odstěhovat. Problémů a depresí se odchodem ale nezbavila. „Je mi tak špatně, jako mi už dlouho nebylo. V noci se neustále budím, a když na chvíli usnu, mám noční můry. Také se mi vrátily prudké bolesti hlavy, které mám, jen pokud jsem ve velkém stresu,“ psala v posledním příspěvku, kterým se snažila své rozhodnutí vysvětlit a poprvé a naposledy o svém traumatu promluvit.

Kamarádům v něm vzkázala, že je vděčná za všechno krásné, co s nimi prožila, ale už nemůže dál. „Dopustím se skutku, který je známý tím, že lidé, kteří se ho dopouštějí, myslí jen sami na sebe a neberou ohledy na ostatní. V tomto směru jsem zcela vinna. Myslela jsem na ostatní vždycky, v podstatě celý svůj život. Ale teď je čas udělat to, co je nejlepší pro mě. Je mi líto, že jsem zbabělá, ale na svou smrt se těším,“ zněla její poslední slova.

Přestože se rozhodla zemřít, chtěla, aby se o jejím trápení vědělo. Zřejmě aby se o zneužívání dětí mluvilo víc. To si myslí i Katčina kamarádka Jana, která nás na tragický příběh upozornila. „Posilám její dopis na rozloučenou a byla bych ráda, kdyby se o tom více vědělo! Můžeme tím pomoci jiným,“ napsala.

Děsivé úryvky z Katčina příběhu:

„Jasně si vybavuju například odraz. Ten nejasný odraz sebe sama. Ležím na rohu manželské postele, kterou sdílel s mou matkou. (...) Nohy mám volně svěšené dolů. Ležím tu jen v tričku. Spodní část oblečení ze mě už dávno sundal. Přímo nade mnou visí velký lustr. Ve skle, které zakrývá žárovky, vidím stále sama sebe, jako malou holčičku. Nehýbu se. Ani trochu. Jediný pohyb, který v tom odraze vidím, je pohyb kudrnaté hlavy v místech, kde se nachází můj rozkrok. Klečel na zemi u postele a zmocňoval se mého těla. Právě tady se to stávalo nejčastěji.“

„Vidím jeho slastně přivřené oči a lehký spokojený úsměv. Občas se jeho tělu dostává takového potěšení, že dokonce náhle zakloní hlavu dozadu. Poté sjede pohledem zpět ke mně. Rukama mi přidržuje hlavu mezi svými stehny a snaží se tak ještě zvýšit prožívanou slast. I tohle dělával často. Buďto právě tady, anebo v sedě na pohovce v obývacím pokoji.“

„V okamžiku, kdy se má biologická matka dozvěděla o mé existenci, jsem se pro ni stala špatnou zprávou, kterou nechtěla slyšet. A v nové rodině jsem byla pouhým parazitem, který svou přítomností narušoval klima a který si zasloužil být zneužívaný, obviňovaný, trestaný a psychicky týraný. Přesně tohle jsem. Špatná zpráva. Parazit. Zmetek. Myšlenky na vytoužený konec mi dělají společnost už velmi dlouho. V podstatě provázely celý můj život. Nyní mám ale tak silnou chuť je uskutečnit, jako ještě nikdy předtím. Cítím, že zkrátka nemám budoucnost a naději v lepší zítřek. A takhle žít nechci. Smrt pro mě bude úlevou. Stejnou, jakou byla pro mou babičku.“

Víte o Katčině osudu víc? Napište nám na tip@blesk.cz.