Exkluzivní vyprávěni vězně z Valdic: Obsluhoval jsem Kajínka, Roubala a Stodolu

Za krádeže a vloupání už seděl sedmkrát. Čtyřikrát z toho ve Valdicích. Právě zde jako pomocný kuchař rozvážel jídlo vrahů, Kajínkovu, Roubalovi i Stodolovi.

"Já se za mříže vracím. Už lépe funguji tam než venku," svěřil se Blesku Pavel Rudek. Z valdické věznice se vrátil začátkem loňského prosince.

"Jsem na ubytovně a žiju ze sociálních dávek. Z toho se vyžít nedá," vysvětluje bývalý nedostudovaný gymnazista.

Série krádeží a vloupaček do bytů ho přivedly za mříže. Naposledy si ve Valdicích odseděl dva roky za vloupání na deseti benzínkách.

Blesku se rozhodl popsat život nejznámějších celebrit českého vězeňství.

Kajínek, vězeň VIP

Vězeň VIP. Tak hodnotil Pavel Rudek dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka (52). „Byl to pro mě šok! Když otevřeli dveře cely, spatřil jsem tam sedět usměvavého až přehnaně slušného muže,“ vzpomíná Rudek.

„Jak se máš?“ uvítal prý tehdy Kajínek Pavla. „Když jsem tohle slyšel od chlapa, který tam byl na doživotí, spadla mě brada. Nejsem žádný jeho příznivec, ale on si mě tehdy neobyčejným způsobem získal. Pozdravil, za všechno poděkoval,“ vyprávěl Pavel.

Čtrnáct dnů mu prý trvalo, než se z toho šoku dostal. „Já mu začal děsně fandit, až pak mě došlo, že je to darebák, jako každý z nás. On je mazaný, protřelý, ale i inteligentní,“ vysvětloval bývalý vězeň. „Měl dietu D9, to bylo pro cukrovkáře. Jedl vždy nerez příborem. Dostával i více jídla a také se mohl dívat déle na televizi,“ řekl Rudek.

Jiří Kajínek (52)

Nejznámější vězeň Česka. Za dvojnásobnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního strážce Juliána Pokoše si odpykává doživotí. Nedaleko borské věznice v Plzni 30. května 1993 nejméně dvanácti výstřely usmrtil nejen zmíněnou dvojici, ale těžce zranil i dalšího bodyguarda Vojtěcha Pokoše. Předtím už byl trestaný.

Roubal, páchnoucí vězeň

„Dej mu normu!“ uslyšel Pavel Rudek rozkaz z úst bachaře, když mu poprvé otevřeli dveře cely Ivana Roubala (62), který si ve Valdicích kroutil doživotí za pět vražd.

„Pro mě to znamenalo, že mu na talíř musím dát málo, jen na co má vězeň ze zákona nárok. To ho tak bachaři trestali za ty jeho věčný stížnosti,“ tvrdil tehdejší »rozvozce« vězeňské stravy Pavel Rudek.

K Roubalovi prý nechodil rád. „Strašlivě to u něho smrdělo. Byl nechutný. Nemyl se. V té době si chtěl stížnostmi vymoci vanu, aby se mohl koupat. Tak se přestal mýt. Bylo to hrozné,“ vzpomínal Rudek. Roubal z vězení prý rozeslal stovky nejrůznějších stížností.

„Dozorci se k němu chovali slušně, ale bez jakéhokoliv zájmu,“ popsal vztah bachařů k Roubalovi mukl. Také televize, která je umístěna v zádveří cely před ocelovým katrem, aby se k ní vězeň nemohl dostat, mu byla pouštěna jen na nezbytně nutnou dobu.

Ivan Roubal (62)

Za pět brutálních vražd byl v roce 2000 odsouzen na doživotí. Vystudoval zemědělskou školu. Vystřídal řadu profesí od pomocníka strojvedoucího, přes průvodčího, dřevorubce až po zootechnika. V roce 1991 si u Čachrova na Šumavě pronajal chalupu, na které chtěl hospodařit. Tam také zavraždil své první dvě oběti.

Stodola, smutný muž

Jako na smutného muže vzpomíná Rudek na svého dalšího strávníka, Jaroslava Stodolu (47). Za osm vražd důchodců, na kterých se podílel společně se svou ženou Danou, si vykoledoval rovněž doživotí.

„Kdykoliv se otevřely dveře jeho cely, stál tam strašně smutný. Nikdy se neusmál,“ vzpomínal na Stodolu. „Byl v té době asi jediný, který na celách doživotně odsouzených pracoval. Lepil tam papírové obálky. Každý den asi čtyři hodiny,“ líčil Blesku Rudek.

Vraha Stodolu považuje překvapivě i po letech za uzavřeného a hodného člověka. „Já jsem přesvědčen, že v jeho případě všemu velela jeho manželka,“ myslí si Pavel Rudek.

Kdo je Jaroslav Stodola (47)?

Se svojí manželkou Danou od poloviny listopadu 2001 do začátku prosince 2002 společně zavraždili osm důchodců ve věku od 62 do 81 let. Celkem se dopustili 17 závažných trestných činů. Řadu jejich obětí považovali policisté zpočátku za sebevrahy.

Co na to říká vězeňská služba?

Blesk k článku požádal o vyjádření také Generální ředitelství vězeňské služby ČR. „Nemám takové informace. K tomu, co vám vyprávěl bývalý vězeň, se vyjadřovat nebudu,“ řekla mluvčí Gabriela Pohlová.