Psycholog o pirátovi č. 2222: Odstrašující příklad nezabral!
Co vedlo k šílenému chování silničního piráta č. 2222 Trpišovského na dálnici D1? Za nebezpečnou jízdou silničních pirátů je i jejich anonymita, myslí si dopravní psycholog Martin Kořán. Hazardéři za volantem, často vysoce postavení manažeři, se podle něj snaží stihnout více, než je možné, a často proto reagují zkratovitě. Psycholog Martin Kořán to řekl v rozhovoru pro ČT 24.
Pane Kořáne, znamená tento případ, že kauza tzv. piráta z D1, který byl zatím nepravomocně odsouzen, dokonce do vězení, nezapůsobila jako odstrašující příklad?
Zřejmě, tak jak vyplývá z informací, které jsme slyšeli, nezapůsobila tak výstražným momentem, jak jsem v první chvíli očekával. Je to ale záležitost čerstvá, stará přibližně dva měsíce, zřejmě se to ještě mezi těmi řidiči nerozneslo natolik, aby na základě toho reagovali adekvátně.
Co je za takovýmto chováním? Uspěchaný životní styl, je to snaha stihnout víc, než stihnout lze?
Určitě je jedna z těch vysvětlujících příčin ten manažerský styl chování, stihnout v daný okamžik víc, než čas dovolí. To znamená, že když si dojednám nějakou schůzku, neplánuji vůbec žádné možnosti zdržení. Do toho času se samozřejmě nemohu vejít a pak z toho vznikají situace, že naháním čas v momentech, kdy je to alespoň trochu možné, tedy při přesouvání z bodu A do bodu B na silnici, nebo na dálnici.
Mezi tím něco stíhat a zkratově jednat, nemusí být ale hned rovnítko...
Jistěže ne, ale ti lidé pracují prakticky na hraně dlouhodobě. Jsou neustále tlačeni k vyšším a vyšším výkonům, jsou nuceni skutečně jednat velice rychle, rozhodovat se velice rychle. V ten moment, kdy dochází k určitému psychickému vypětí mohou selhat, to znamená mohou zkratově zareagovat.
Na druhou stranu jsou určitě také tlačeni k tomu, aby jednali zodpovědně, zvlášť pokud jsou ve vysokých pozicích. Jak to, že se ta zodpovědnost, kterou určitě mají ve firmě, nepřenáší do jejich chování za volantem?
Tohle je situace, která je trochu nestandardní. Oni v tom každodenním pracovním procesu bez problému řeší ty situace, protože vědí, že to pro ně bude mít nesmírný finanční dopad, pakliže selžou. Na té silnici se domnívají, že tam si mohou ledacos dovolit, že jsou lehce anonymní. Zakrytá poznávací značka, popřípadě tónovaná skla. Ten člověk se cítí více bezpečný, než při tom konkrétním jednání, při nějaké té obchodní akci.
Musí vůbec takový člověk (silniční pirát) mít nějaké dlouhodobé vnitřní dispozice k takovému chování? A nebo, když se objeví nějaký spouštěcí moment, může takto zkratově jednat i někdo, kdo je lidově řečeno "úplně normální"?
Je to situačně podmíněno tím, kdy je ten člověk dlouhodobě frustrován. Ať už tím, že má nějakou situaci v rodině, v zaměstnání, popřípadě v jiných podmínkách. Pak stačí minimální spouštěcí moment, aby došlo k tomu, že zareaguje zkratkovitě tak, jak zareagoval tento řidič a jako zareaguje řada jiných. Jinak to může být naprosto normální člověk, jako kdokoliv z nás.
Myslíte si, že je trend, že se policisté konečně začali zabývat i jinými věcmi, než číháním u radaru?
Já si myslím, že tam je nesmírně důležité to dodržování té bezpečné vzdálenosti. To je fenomén, který určitě bude záležitostí roku 2011. Ne, že by v pravidlech nebylo dodržování bezpečné vzdálenosti. Ale tady jde o to, aby si lidé uvědomili, že skutečně to pravidlo dvou vteřin musí platit. Popřípadě to, že polovina toho, co máme na tachometru je ta bezpečná vzdálenost, která mi umožní bezpečně zastavit.
ale je výše postavený a proto ostatní mají povinnost mu uhnout ... Osobně mně vždy překvapuje když jedu rychle, třeba i víc jak 130 a někdo se zezadu domáhá abych uhnul. Říkám si, jestli opravdu v takové situaci mám povinnost mu nebránit v porušování předpisů?