Zůstaly samy s tehdy jedenáctiletou sestrou Veronikou (26) a vychovávala je babička. Dnes je Sylvie Jonáková dospělá a jméno svého otce se snaží očistit. Nedělní Blesk získal její zpověď!

Vztah rodičů Sylvie Jonákové skončil tou největší tragédií, jakou si je možné představit. Její matka Ludvika byla před patnácti lety zastřelena nájemným vrahem. Její otec Ivan, majitel pražského Discolandu Sylvie a údajný šéf podsvětí, si odpykává osmnáctiletý trest za objednávku její vraždy. „Rodiče se k sobě chovali jako přátelé, bez výčitek a hádek. Máma měla přítele, táta přítelkyni a oba žili dál svoje životy. Nikdy jsme se sestrou nepocítily nic špatného. I to je jeden z důvodů, proč si myslím, že tátovo obvinění je nesmysl. Měl novou rodinu a k mámě žádnou zášť necítil,“ vypráví Sylvie Jonáková. Spolu se sestrou Veronikou věří v otcovu nevinu.

Fotogalerie
6 fotografií

Rodičům vyhrožovali

Rodinné tragédii podle Sylvie předcházely varovné signály – výhrůžky a vydírání směrem k oběma rodičům. „Domů chodily mámě i tátovi výhrůžné dopisy. Že třeba mají někam přivézt sto tisíc, jinak že je zabijí… Den před máminou smrtí ji v jejím stánku otravovali nějací lidé. Přišla domů vyplašená. Druhý den ji zastřelili. Já jsem dlouho věřila, že jen spí, že je v nemocnici. Později se zjistilo, že máma krátce před smrtí vybrala dva miliony na koupi domu pro nás. Ty peníze se nenašly,“ vzpomíná Sylvie, která byla tehdy ještě malým dítětem. V tu dobu ještě rodina Jonákových netušila, že další rána na ně ještě čeká.

Když tátu zatkli...

Po smrti Ludviky Jonákové se obě dcery přestěhovaly k otci Ivanovi do Discolandu. Domácnost v novém složení však neměla dlouhého trvání. „Dva měsíce po smrti mámy si pro tátu přišla policie. Po dalších dvou letech ho zprostil soud viny a pak znovu poslal jiný soud do vězení. Mě a sestru pak vychovávala babička. Nikdy nedávala najevo smutek, byla hrozně silná. Ale samozřejmě trpěla,“ vzpomíná na krušné chvíle Jonákova dcera.

Sestry během dvou měsíců přišly o oba rodiče. I když otec žije, vězení z něj udělalo úplně jiného člověka. „Táta se ve vězení hrozně změnil. Na návštěvách se snaží tvářit jakoby nic, ale ty roky tam jsou znát. Ze všech přátel mu postupně zbylo jen pár. Třeba Roman Skamene a jeho žena Renata a pak náš soused. Tátu teď smíme vídat jednou měsíčně na tři hodiny. Snaží se mě vychovávat i tak a dává mi rady do života. Představila jsem mu tam i svého přítele. Nejlepší chvíle jsou, když sedím tátovi na klíně a on mě hladí po vlasech. Jako by se nic nestalo,“ vypráví Sylvie.

Mohl zabít mámu?

I když dnes je Sylvie Jonáková přesvědčená, že její otec sedí ve vězení neprávem, byly doby, kdy také sama pochybovala o jeho nevině. „Když se mě někdo ptá, jestli jsem někdy pochybovala, odpovídám: Ano. Ale vzápětí mi došlo, jak by to bylo nesmyslné a nelogické. Za tátou stojím, i když se mi jako holce stávalo, že si na mě ukazovali: to je ta Jonáková, dcera vraha. Tehdy jsem se za svoje příjmení styděla. Dnes si říkám, ať si každý myslí, co chce,“ říká.

Návrat bude šokem

„Až tátu pustí, vrátí se do trosek. Discoland měl pár nájemců, ale nikdy už to nešlo jako za táty. Je to dnes ruina, skladiště, rozpadající se zdi. Ale mnohem důležitější je, že se vrátí domů, k rodině. Vůbec si ten den nedokážu představit. Jako malá jsem si ho představovala pořád. Jak se vrací a hrajeme si... Až se vrátí, bude to pro něj asi šok. Doba je úplně jiná, než kterou si on pamatuje. Ale i po těch letech si plánuje znovuotevření Discolandu,“ říká Sylvie a dodává: „Štve mě tenhle stát, který mě připravil o tátu. Štve mě, že mě vrahové připravili o mámu. A nejvíc to, že ten, kdo to ve skutečnosti plánoval, i vrah, který mámu zastřelil, jsou na svobodě.“