8°C
Komentář: EU dělá z Řecka „uprchlický papiňák“, co brzy bouchne
Evropská unie je známá nebezpečnou náchylností ke snění. Jeho princip je prostý: když něco nefunguje, začnete snít o tom, že to vyřešíte ještě méně funkčním řešením. Přesně to v Bruselu předvádějí už přes rok ohledně migrační krize: nejdřív EU uplácela Řecko, aby zastavilo proud běženců, poté Turecko a teď si vyhlídla Makedonii. K tomu se hrdě přidalo i Česko, které na řecko-makedonskou hranici vyslalo s premiérovým požehnáním 27 policistů.
Logika tohoto řešení je následující: když migrační vlnu nezvládne s pomocí společných miliard zkorumpované jedenáctimilionové Řecko, mimochodem aspoň člen EU, pak ji určitě lépe zvládne ještě zkorumpovanější a chudší dvoumilionová Makedonie. Mimochodem nečlen EU, kde policisté berou méně, než migranti platí (500 eur) za přechod zdejších hranic. Proto teď utěsníme hranici právě tady.
A uvidíme, co se stane – jako obvykle. Nejspíš to, že utěsněné Řecko bouchne jako papiňák a z Makedonie se stane další balkánská černá díra. Něco takového je ale příliš zlý sen i na Brusel. Doteď totiž platilo, že jestli tady aspoň něco fungovalo, pak hezké sny: společná ústava, co se radši hned přepisovala na Lisabonskou smlouvu, společná hymna, již si pouštějí jen eurokrati, společná měna… Řešit ale stěhování národů do EU v Makedonii?
„Představa, že Makedonie zorganizuje a udrží tak rozsáhlou bezpečnostní operaci, vyřeší její ošklivé důsledky na své hranici a zamezí pašování lidí, které to logicky způsobí, je absurdní,“ řekl deníku Financial Times Gerald Knaus, předseda think-tanku Iniciativa evropské stability. A dodal: „Nápad, že lze použít nejslabší státy v regionu pro vytvoření valu proti členské zemi Schengenu, je bláznivý.“
A taky zoufalá. Podivil se nad ní i makedonský ministr vnitra Oliver Spasovski, když přiznal, že jeho země nemá sílu řešit ani vlastní ekonomické a politické problémy. Takže jí teď EU pomůže tím, že na ni hodí ještě řešení svého ekonomického a politického problému – migrantů. V ekonomice se tomu říká externalizace škod; třeba jako když hodíme nejšpinavější výrobu na Čínu, a pak jí nadáváme za smog. Jenže uprchlíky, jak se ukazuje, externalizovat nejde; můžeme mezi sebou stavět ploty i zdi, a přesto jich sem pořád proudí statisíce.
Snad jen v Bruselu, který v tomto případě není nic jiného než součet členských států EU, pořád ještě nepochopili, že někdy prostě není čas na hezké sny a musíte přijmout ošklivou realitu: a ta je, že EU musí utěsnit svou vnější hranici. Ta ale nevede v Makedonii. Možná bychom měli politikům do Bruselu poslat i mapu Evropy, jen pro jistotu.
