Zeman našel ztraceného syna Sobotku. Zbyli si a konečně si tykají

Nebylo to samozřejmě zadarmo, jak už to v politice bývá: Zeman to prý udělal za to, že mu vláda schválila cestu do Moskvy na oslavy 70. výročí konce druhé světové války. Přesto: i když Sobotka stále občas krotí Zemanův prostořeký populismus, jímž prezident hýčká své voliče, stali se z nich političtí spojenci. Ano, skoro jako když starý táta znovu najde svého zapuzeného syna a oba si odpustí – aspoň navenek.

Není to velké překvapení. Zeman býval stejně jako Sobotka premiérem i šéfem ČSSD a do Lidového domu má z Hradu pořád nejblíže, ostatně nemalý počet členů strany ho dodnes považuje za svého nejlepšího politika. Možná nemá silnější stisk ruky než Sobotka, každopádně ale má silnější hlas. A taky větší osobní autoritu.

Oba se navíc potřebují. Zeman zkusil ČSSD obejít pokusem se Zemanovci, jimž umetl cestu k volbám úřednickou vládou, ti se mu ale odvděčili tak ostudným volebním fiaskem, že je musel požádat, aby z názvu strany odstranili jeho jméno. Prezident tak zůstal bez stálé parlamentní opory, což nikdy není moc dobré; Zemana sice zvolili lidé a je i nejvyšším ústavním činitelem, i o jeho moci ale dál rozhodují vláda a parlament. Naštvěte je a přiškrtí vám rozpočet tak, že nejexotičtější destinací na prezidentské cesty budou Lány.

Sobotka: Ubytovat uprchlíka je bezpečné, ale sám to neudělám. Kdo už ano?

Spojenectví se ovšem hodí i Sobotkovi. I když Česko nikdy nebylo prezidentským státem, vzhlíží Češi k Hradu s podobným respektem jako k lékařům, kteří jim občas vyoperují zdravou ledvinu. Navíc v politice nikdy nevíte, odkud přijde další puč, a nikdo neví lépe než Sobotka, jak se vám v takové chvíli hodí na Hradě spojenec. Takže proč se nemít s prezidentem rád, když mu u toho ještě můžete říkat Miloši?