Hlavní nádraží v Praze: Pro slepce je to past!

Zatímco nástupiště  a přístupové tunely jsou opraveny, rozestavená nádražní hala je stále jedno velké provizorium. Člověk, který vidí se s tím nějak vypořádá. Nevidomý ale stojí před takřka neřešitelným problémem. Nejsou zde vodící pásy, nefungují v ní navigační majáčky, které nevidomým pomáhají v orientaci.

Na jedné straně haly se dokonce prochází pod lešením s množstvím kovových sloupků. „Chodit poslepu se tady vůbec nedá. Když sem jdu, musím mít pokaždé někoho s sebou,“ říká pan Dudr. „Ale je to stavba, takže se to zřejmě nedá udělat jinak,“ dodává smířlivě.

Nástupiště pro slepce nepoužitelné

Na další velký problém jsme na Hlavním nádraží narazili přímo na nástupišti. Zde se to ale na stavbu rozhodně svést nedalo. Páté nástupiště, na kterém jsme byli, je hotové již několik let. Je na něm sice informační stojan, jinak je ale pro slepce naprosto nepoužitelné.

„Tady není vůbec nic. Ani majáčky, ani hmatové úpravy. Kdybych tady vystoupil z vlaku, vůbec bych nevěděl, kam mám jít,“ komentuje to specialista na odstraňování bariér pro nevidomé. Na stejný nedostatek jsme narazili i na šestém a sedmém nástupišti. „Nástupiště má na starosti Správa železniční dopravní cesty. Rádi by nám vyšli vstříc, ale momentálně na to nejsou peníze,“ říká Viktor Dudr.

Špatný vodící pás může vést i pod auto

Podobných problémů, jako jsou ty, na které jsme narazili na Hlavním nádraží, je na ulicích i v dopravě bohužel mnoho, a to nejen v Praze. „Hmatové úpravy jsou pro nás nezbytné pro přístup k informacím, které potřebujeme k těm nejbanálnějším činostem. Přesto se v signálních a varovných pásech na dláždění dělají někdy neuvěřitelná zvěrstva. Pokud je například signální pás před přechodem chybně namířený, stane se to nejhorší, co může – ten nevidomý se pošle mimo přechod, přímo pod auto,“ vysvětluje Viktor Dudr.