Pavel Bém odpovídal na dotazy čtenářů Blesku: Moje karma není jednoduchá

Díky za gratulacim, byl to krásný a radostný zážitek vidět na vrcholku tolik kamarádů. Uvědomil jsem si, že to v případě právě Nanga Parbat (8125m vysokého kopce), hory, která je považována za "Killer mountain", jednu z nejnebezpečnějších a nejobtížněji přístupných "osmiček", nejspíše zcela ojedinělé. Bůhví, zda tam něškdy balo na vrcholku 6 horolezců téměř najednou. A ještě k tomu všichni Češi. Další kopec? Mám to jednoduché. Niksdy si je nevybírám. Vždy počkám, až "Hora přijde" ke mně. Musí to být láska "na první pohled", abych měl odvahu se do ní opravdu "pustit" či se jí alespoň přiblížit. Děkuji všem za otázky, je mi líto těch, kteří kladou otázky se vztekem, závistí, psychickým dyskomfortem, je to úplně zbytečné, příště to nedělejte, protože si zkazíte den i karmu... A moc děkuji těm, kteří zůstali u hor a "nespadli" do politiky a ještě navíc měli otevřené srdce ke gratulaci. Nashledanou.

Ano, šerpové mají velkých genetický dar, Aleno. Ale upřímně řečeno, i my se v horách umíme pohybovat s lehkostí, rychlostí a radostí.

Ani já je nechápu, díky, Pavlo. Stát pod obrovským kopcem, těšit se a bát se najednou, zkoumat, hledat, kudy a jestli vůbec vás to nahoru pustí... Je jedna z nejkrásnějších věcí, které znám. Neuvěřitelně vzrušující. Donutí vás k takové pokoře, že všichni ti, kteří se v chatu právě na pokoru odkazovali (kriticky), nemohli nikdy takový pocit zažít. Je mi to líto. Moc bych jim to přál, nejspíš by to úplně změnilo jejich pohled na svět, hory, lidi v nich, koneckonců celý vesmír...

Děkuji. Moc si toho vážím. Po těch některých předchozích dotazech mě to moc těší. Knihu už s mým kamarádem Rudou Švaříčkem píšeme. Bude nádherná. O sedmi kontinentech a těch nejkrásnějších horách na nich.

Z té třetí...

Obávám se, že se stávající odpovědností Magistrátu, manažerskou nekompetencí politiků to nebude dříve než v roce 2035. Je mi to velmi líto. Praha by si zasloužila dokončenou dopravní infrastrukturu. A my Pražané taktéž. Propojit vlakovou dopravu s MHD možné je, koneckonců se to už částečně děje. Pochopitelně ne na stejných kolejích. Ale to není podmínka.

Škarohlíde Petře, ty čtyři vykřičníky svědčí o tom, že v životě i lezení po horách (pokud lezeš) nejseš moc spokojený či šťastný. To je mi líto. Na kopce, i ty hodně vysoké, lezu bez šerpů, sám za sebe, bez kyslíku, v malých, relativně laciných kamarádských výpravách a ne velkých komerčních expedicích. Lezení na vrchol Everestu z Jižního sedla (z cca 8.000 metrů) bylo jediným má'ým okamžikem v životě, kdy jsem lezl s kyslíkem. Takže dělám přesný opak toho, cvo se asi snažíte škarohlídsky kritizovat. Chtělo by to u vás trochu respektu...

Mohje karma určitě není jednoduchá, ale musím Vám, Evelíno, říci, že mně také dává obrovské množství velkých darů. Jsem velmi šťastný člověk.

Jasně, díky za přání. Doufám ovšem, že jste patřičně ocenil to "neuvěřitelné množství" práce, co odvedli mí nástupci... Uklidním vás, na Magistrát se vracet nehodlám. Přeji Vám i sobě dobrého primátora.

Hezký den. Na Mělníku příbuzné nemám. Mirka Topolánka jsem nechtěl "sesadit", ale utkal jsem se s ním ve vnitrostranickém střetu. Takové do politiky přece patří. Prohrál jsem. Narozdíl od Petra Bendla, který se následně stal ministremdopravy, takže jsem žádná "velká parta" společně nebyli. Brouka mám, můj syn mu už půl roku spravuje spojku. Bylo by spravedlivé, kdyby lidé nezapomínali ani to dobré, ani to zlé. A kdyby všem měřili stejným měřítkem. Ale tak to , bohužel, ve světě není. Zase tak moc mě to ovšem netrápí.

Cestuji nejspíše za méně než vy. Žiju za své a narozdíl od mnoha jiných, není vyloučeno, že včetně vás. Pracuji jako doktor, pedagog, a to mně na cestování bohatě stačí. Cestování a speciálně hory považuji za skvělou věc v životě, která vás učí všemu možnému, co právě vy kritizujete: pokoře, ohleduplnosti k lidem, přírodě, učí vás zbytečně neutrácet za voloviny. Lezu pro radost a ze zásady se nevytahuji. Do médií vlastně skoro vůbec nelezu, naropzdíl opět od mnoha jiných. Chat je o horách a vy jej ničíte hloupými soudy, které jsou postaveny na vašich smyšlenkách, možná závisti, bůhví. A do Ádru jezdím moc rád.

Tak to asi není. Horolezci zažijí spousty "pádů". A obvykle se přiváží na jedno klano znovu a znovu. Kamarádi jsou kvylitou, o kterou přece pepřicházíte. Navíc vás znají, a moc dobře vědí, že mediální "povídačky" jsou pěkně překrouceným obrazem reality. Takže já o kamarády nepřicházím. O "záhadnosti" či "nečitelnosti" si spíše myslím opak. Lidé o mně vědí téměř všechno. Co dělám, kde bydlím, kolik mám dětí, co si myslím o tom či onom. Právě tato "čitelnost" spíš byla důvodem pro vymezování či třeba kritiku. Co vlastně víte o odcházející paní primátorce? Případně o těch nastupujících? Nejspíš vůbec nic...

Ano i ne. Obvykle, když voláte z osmitisícovek satelitním telefonem domů, tak naháníte vaším blízkým strach. Občas pošlu smsku. Zážitky se snažím nějakým způsobem "strávit" přímo já sám. Píšu si deníky. Někdy pak taky napíšu knížku. Mám kamarády, kteří se na sociálních sítích umí podělit o každý svůj prožitek. Skvělý je v tom třeba Mára Holeček. Já jsem v tomto ohledu spíše introvert...

Na Karmu věřím, a protože existuje, tak se mám dobře. Respektive přesněji, tak, jak si zasloužím. Jak jste na tom Vy? Žijete spokojený život? Jestli ne, tak s tím něco udělejte.

Je to vlastně stupidní otázka, ale proč na ni neodpovědět. Asi patříte do skupiny "politiky znalých" spoluobčanů, kteří "ví", že všichni politici "kradnú". Možná, že byste potřeboval vidět primátory své metropole, jak žebrají na ulici jako bezdomovci. A pak byste si třeba řekl, ano to je ono, ti "nepokradnú"... Jako primátor se nemusím za mnoho stydět. Zdědil jsem Prahu po největší přírodní katastrofě v jejích tisíciletých dějinách. Vytáhl ji z bahna, postavil protipovodňovou ochranu, významnou část vnitřního a vnějšího okruhu, 10 stanic metra, nové tramvajové tratě, nové městské čtvrti (např. nový Karlín...), z neudržitelného a zadluženého rozpočtu udělal funkční organismus s budoucností. 28 miliard běžných výdajů a 26 miliard investic ročně. A dnes? Po 8 letech? Ani jedna nová významná stavba. Běžné rozpočtové výdaje (to, co město a úřad "prožere") skoro 60 miliard. Investice sotva 12 miliard ročně. Za co mi tak asi chcete, proboha, nadávat?

Výška na osmitisícovkách je nádherná a šílená. Mozek Vám funguje na třetinu plynu a při tom musíte dávat zatraceně pozor, abyste neudělala nějakou blbost. Každá chybička může být tou poslední. Přiznám se ovšem, že když někde púotkám lidskou duši mrtvého horolezce, vždy mě to úplně rozhodí. Žaludek na to prostě nemám. Naštěstí to není (ani na Everestu) tak, že byste při výstupu potkávala mrtvá těla jako stromořadí v aleji. Děkuji za gratulaci. A máte také pravdu v tom, že v extrémních podmínkách už myslíte hodně na sebe...

To je evergreen. Blanka je úžasná stavba, která ulevila "plicím" Prahy tak, jako málokterá jiná stavba. Každý soudný člověk v Praze řekne: Díkybohu za ní. Problémem není, že byla, jak říkáte "předražená". Všechny velké infrastrukturní stavby v centrech velkoměst stojí nakonec vždy více, než se původně předpokládalo. A to ne proto, že by někdo kradl, ale prostě proto, že to zapříčíní geomorfologie, památkové zákony, historické sítě, anebo těžko předvídatelné události (v našem případě opakované propady, šetření báňského úřadu a tím pádem zdržení stavby, anebo také dementní rozhodnutí mého nástupce pana Hudečka, který na půl roku stavbu zastavil se slovy, že je "černá"..., to by se asi někde jinde ovšem nestalo). Berlínské letiště stálo 9x tolik, než byl původní rozpočet, poslední švýcarské tunely 2x tolik. Takže "předraženost" Blanky je spíš mediální nadsázka, kterou historicky využívala moje politická opozice. Tragédií je něco úplně jiného. A to totiž, že 8 let po Blance se nic jinho v Praze nepostavilo, nic není ani projektově připraveno, a tedy se dalších nejméně 8 let nepostaví. Praha tak bude další politickou generaci rozvojově a infrastrukturně stagnovat a "hnít", a my se v ní budeme pěkně dusit...

Díky. Je to nádherný kopec. Tentokrát jsem se moc dlouho nepřipravoval, protože nebyl čas. Se závažím po horách nechodím, to by mě trochu otravovalo.Nejlepším tréninkem je na kole do práce, po práci na horolezeckou stěnku a o víkendech (když zrovna neslouzžím ve špitále) dp malých či velkých hor. Ale máte pravdu, i do fitka občas skočím.