8°C
„Teď vás sleduje pět lidí, kteří by vám rádi ukradli foťák,“ říká s ledovým klidem Karim fotografce Daně před budovou hlavního nádraží. Je sice dopoledne, ale když se pořádně rozhlédneme, zjistíme, že si nás ze stínů nádraží několik zvědavců skutečně prohlíží.
Těžko říct, zda to je kvůli našim věcem nebo zjevu našeho průvodce, jenž působí trochu jako extravagantní pirát Jack Sparrow a rocková hvězda dohromady. Má černě namalované oči, dlouhé umělé řasy, zápěstí mu zdobí desítky barevných náramků a každý jeho prst se pyšní mohutnými kovovými prsteny.
Co vás pošle na ulici? K čemu slouží prosklené schodiště u hlavního nádraží? A víte, kdo jsou klienti prostitutů? Takové a mnohé další otázky nám Karim během prohlídky pokládá a pak nás většinou šokuje odpověďmi.
„Na hlavní nádraží si chodí kupovat kluky i vysoce postavení lidé, zástupci zákona, soudci či politici. Je to pro ně dobrodružství,“ tvrdí, ale kluci, kteří se těmto lidem prodávají, o tom vypovídat nebudou, protože by přišli o kšefty, a prestižní zákazníci se k tomu nepřiznají.
Nejstarší prostitutky
Od hlavního nádraží se přesunujeme do Opletalovy ulice a následně na Václavské náměstí. „Václavské náměstí ovládá sedm mafií. Bulhaři, Rumuni, Albánci, Čečenci, Rusáci, Asiati, černoši,“ tvrdí Karim. „Támhleti černoši lákají do nevěstinců v ulici Ve Smečkách. Tam můžete potkat nejstarší prostitutky v Praze, přitom některé sedmdesátnice mají stále dostatek zákazníků, a ten poklop od kanálu, na kterém stojíme, je vchod do ložnice bezdomovců,“ představuje nám Václavské náměstí z nového pohledu.
Postupně se přesouváme do Perlové ulice, tzv. Perlovky, kde se i Karim mnoho let prodával. „Tady se kvůli klientovi dříve vraždilo. I já jsem byl kdysi schopný někoho zkopat do bezvědomí,“ popisuje tvrdé praktiky tamějších prostitutů. Kvůli ochraně proto většina z nich měla pasáka, který si bral polovinu z výdělku. „Míval jsem i devět zákazníků za noc, někteří byli sympatičtí, někteří se do mě zamilovali, ale byli tam i psychopati, kterým dělalo potěšení, když mohli prostitutovi ubližovat, zlomili mu například ruce nebo žebra. Takový kluk jel od zákazníka rovnou na jednotku intenzivní péče.“
Divadelník
Na závěr prohlídky před kavárnou Louvre si Karim zapaluje cigaretu a začíná vyprávět, jak se dostal na ulici on. V dětství nenasvědčovalo nic tomu, že jednou bude dělat prostituta.
Jeho otec Rudolf Lampa působil před revolucí jako šéf brněnské zpěvohry. „Lidsky jsme si moc nerozuměli, zato na jevišti jsme byli neuvěřitelně sehraní. Tři a půl roku jsem hrál jako dítě na prknech Divadla na provázku, kde jsem osobně poznal Bolka Polívku a Miroslava Donutila.“ Jako náctiletý zjistil, že mu holky nic neříkají.
Otec jeho homosexualitu přijal, protože stejně orientované muže znal z uměleckého prostředí, ale máma mu vyčítala, že nebude mít vnoučata. „Měla mě za monstrum. Byl jsem jedináček a byla na mě vázaná,“ obhajuje její reakci Karim. Po základní škole se učil zootechnikem. Krátce před jeho šestnáctým rokem však šestaosmdesátiletý otec zemřel a Karim utekl z domova do Prahy.
Drogy
Po několika neúspěšných pokusech najít si práci, se dostal do squatu. Měl kde bydlet, měl co na sebe, ale spadl do drog a prostituce. Domů posílal peníze, občas jezdil za mámou na návštěvu, a i když se mohl vrátit, nechtěl. Ve 29 letech s prostitucí skončil kvůli klientovi, který ho nakazil virem HIV. „Řekl mi to přímo do očí, můj pasák ho pak málem zabil. Když chcete z tohoto řemesla odejít, musíte za sebe najít náhradu. Mně to bylo umožněno i bez náhradníka kvůli nákaze.“
I přes zhoubný virus má Karim už osmiletý vztah s padesátiletým mužem z Frýdku-Místku. Vídají se málo, ale jemu to nevadí. Je totiž stále v jednom kole. Hraje divadlo, vystupuje jako travesti umělec, maluje obrazy pomocí kosmetiky, tužek na oči, řasenek, jezdí přednášet na základní školy o životě na ulici a ukazuje zájemcům podsvětí Prahy. Na jeho prohlídku se můžete přihlásit i vy na stránkách firmy Pragulic. Stojí 250 Kč.
