Jak dnes žijí papalášové totalitního režimu?

Čas zametl takřka se všemi pohlaváry minulého režimu. Ale málokdo z nich se propadl tak hluboko jako Vasil Mohorita. Kdysi nejvyšší boss Socialistického svazu mládeže a tajemník ústředního výboru KSČ dnes myje v kapitalistické Británii, které nemohl přijít na jméno, nádobí v jedné z hospod. Měl smůlu, na rozdíl od svých stranických kolegů ještě nedovršil důchodový věk, a tak se musí živit, jak se dá. Jak dopadli ostatní představitelé předlistopadové komunistické strany?


Vasil Mohorita (57): V Anglii dělá umývače

Někdejší předseda Socialistického svazu mládeže, zálohy komunistické strany, dopadl špatně. Pár let sice úspěšně obchodoval s ošacením a potravinami, patřila mu i Modrá kavárna v Mariánských Lázních a 51 procent akcií fotbalového klubu FC Bohemians Praha. Pak přišel dosud neobjasněný krach, rozvedl se a od roku 2002 žije ve Velké Británii. Podle posledních informací pracuje jako pomocník v kuchyni jedné londýnské restaurace. Živil se také sběrem jablek a v supermarketu dělal skladníka.

Milouš Jakeš (87): Sotva vyjde s důchodem

Žije v ústraní, v patrové vilce na pražské Hanspaulce. Jeho dva synové (65 a 59) mu dali tři vnučky a jednoho vnuka a má už dokonce i dva pravnuky a dvě pravnučky. Důchod prý mu stačí k živobytí jen tak tak. Na stará kolena poznal, jak se žije obyčejným lidem, jejichž jménem se kdysi tak často oháněl. Teď je jeho největší starostí, jak získat honorář za »slavný« projev na Červeném Hrádku, který se stal svého času bestsellerem.

Vasil Biľak (92): Je z něj troska

Kdysi se před tímto vyučeným krejčím (ve výučním listě měl od svého mistra poznámku „na saka nepouštět“) třásli i komunističtí papalášové. Dnes je z něj lidská troska, nemohoucí a nechodící stařec, odkázaný ve své bratislavské vile na pomoc jiných. Někdejší šéfideolog KSČ dál věří v socialismus. V rozhovoru pro německý časopis Spiegel před lety řekl, že opět přijde. „Tentokrát ale ze Západu,“ tvrdil.

Lubomír Štrougal (85): Užívá si chalupy

Nejvíce času tráví na své chalupě v osadě Jizerka u Kořenova, kde dokončil i své paměti – jejich vydání je ohlášeno na letošní prosinec. Před čtyřmi lety se rozvedl a vzal si svoji někdejší o dvacet let mladší sekretářku. Z prvního manželství má dvě děti: syna Lubomíra, akademického architekta, a módní návrhářku Evu Janouškovou. Říká, že je spokojený penzista, pracuje kolem chalupy, v zimě jezdí na běžkách a v létě rád plave.

Miroslav Štěpán (64): Dal se na podnikání

Poté, co si odpykal jedenáctiměsíční trest za zneužití pravomoci veřejného činitele, se vrhnul na podnikání. Je poradcem zejména ruských firem, které se chtějí prosadit na našem trhu. Firmu má na kopci nad Prahou, kousek od pověstných Barrandovských teras. Vilu jeho společnosti hlídá mramorový dobrman Franta. „Ten živý nám před časem chcípl, tak jsme si nechali udělat umělého,“ řekl kdysi Blesku. Má byt 4+1 v Horních Měcholupech, kde žije jeho syn, a chatu na Sázavě. Nedávno získal dům v Mukařově u Prahy. S politickými aktivitami prý skončil.

Michal Danišovič (68): Odborník přes králíky

Dne 17. listopadu velel tento policista mimořádné bezpečnostní akci v Praze, jak se říkalo rozehnání studentské demonstrace na Národní třídě. Nyní je šéfem legislativní komise ústředního výboru Českého svazu chovatelů králíků a předsedá chovatelské organizaci AlHaDuBí v Mělníce, jejíž název je zvolen podle plemen, která tam chovají: aljašek, havan, durynských a bílopesíkatých králíků. Na minulost nevzpomíná, krmí hlodavce, prý je i prodává a rád pojídá.

Jak skončili ostatní:
Rudolf Hegenbart (74) žije na Vysočině ve vsi Cikháj. Ke své záhadné minulosti (byl šéfem oddělení pro bezpečnostní a brannou politiku KSČ) se nehlásí.

Jan Fojtík (81), někdejší hlavní ideolog KSČ, žije v Praze, je vážně nemocen a všechno prý hodil za hlavu.

Karel Hoffmann (85) píše v Praze své paměti, v nichž chce objasnit, proč nechal v srpnu 1968 vypnout rozhlasové vysílání i to, jak to vlastně bylo 17. listopadu 1989