Komentář: Zeman vyhrál, lidé mu rozvázali ruce. Kdy budeme znovu volit Drahoše?
Prezident Miloš Zeman potvrdil, že přání nebývá nejpřesnější předpovědí, když ve druhém kole prezidentské volby porazil Jiřího Drahoše. Toho sice kvůli matematickým součtům Zemanových odpůrců favorizovali někteří politologové a novináři, jenže takhle lidi nikdy nevolí. Zeman porazil Drahoše těsněji než před pěti lety Karla Schwarzenberga, taky ale oproti roku 2013 přidal přes 150 000 hlasů navíc. Tolik za matematiku a Zemanovu slábnoucí podporu.
Prezident klidně může usměrnit premiéra holí nebo natahovat ústavu k prasknutí, a Češi ho pořád milují. Ze Zemanových veřejných vystoupení se to sice často nezdá, po pěti letech na Hradě je ale ještě silnější. Jeho vítězství není žádné překvapení. Zemana mohl porazit jen Zeman, a to kdyby ve funkci ujel tak, že by vystrašil i dost svých voličů, kteří by šli radši do hospody než do volební místnosti. Třeba kdyby nám dopřál nějaký teroristický čin, který už dlouho slibuje.
Češi nechtějí „apolitický svorník“
Drahoš by tak vyhrál navzdory sobě, jenže to se nestalo. Češi znovu ukázali, že navzdory parlamentní demokracii chtějí už sto let na Hradě silného politického prezidenta a ne žádný „apolitický svorník“, jak se do nejvyšší ústavní funkce nabídl Drahoš. Ten taky nikdy pořádně nevysvětlil, proč chce vlastně být prezident: že není Zeman, to si totiž lidé nejspíš všimli.
Možná i proto, že se bývalý nejvyšší akademik ukázal jako zoufale špatný řečník, který na jedno Zemanovo slovo potřebuje pět tak složitých souvětí, že by je stěží přeložil sám. A taky v kampani neutrousil jediný bonmot, což voliči milují. Dokonce i slavnou „kreativitu kreativce“ za sebe radši nechal říct mluvčí, když jeho tým vykrádal Facebook Michal Horáčka. Co všechno to znamená?
Třeba to, že Zeman dál zůstává absolutním pánem povolební situace a nemusí s ničím spěchat, jak by ho přinutilo Drahošovo vítězství. Zeman sice ze všeho nejradši porušuje vlastní sliby, zkusme mu ale aspoň chvíli věřit: nedávno slíbil, že podruhé jmenuje Andreje Babiše premiérem, až když mu přinese poslaneckou většinu. Babišova vláda tak může vládnout v demisi, dokud se jí někdo nenabídne ke spolupráci. Tak to totiž Zeman ostatním stranám doporučil i ve svém Vánočním poselství proslaveném nejvíc sevřenou pěstí. Někdy se tomu říká číst mezi řádky.
Zemanova vítězství si taky určitě všimla ČSSD, jíž zakrátko čeká klíčový volební sjezd a s níž Zeman počítá pro vládní angažmá. Přítomností v Zemanově volebním štábu se sice v televizi snažil budit falešnou důležitost Milan Chovanec, jenž se z hrdého „lánského pučisty“ proměnil v méně hrdého služebníka Bohuslava Sobotky, Zeman má ale do vedení ČSSD jiného favorita: Jana Hamáčka, který je vstřícnější k vládní spolupráci s ANO.
Zeman nesnáší patolízaly
Navíc Zeman odjakživa nesnáší patolízaly, radši má i úhlavní nepřítele. Nebo Tomia Okamuru, s nímž taky počítá do vládního angažmá a který si jeho volební štáb užíval podobně jako Daniel Hůlka, jen naštěstí bez zpěvu. Fakt, že jeho bratr Hayato podporoval Drahoše, je pro rozdělené Česko jen příznačné. A skončit nemůže ani poražený Drahoš, jak už to po porážce bývá. Chce pokračovat dál, z „veřejného života“ prý neodchází.
I to je logické: investovalo do něj nemálo milionů korun i dost sponzorů různých politických stran a ti obvykle chtějí své peníze zpátky, volby nejsou žádná charita. Drahoš sice zatím neřekl, jak si své další veřejné angažmá představuje, určitě už ale nebude žádný apolitický svorník. A mimochodem: kdyby nám politici náhodou dopřáli na podzim předčasné sněmovní volby, můžeme Drahoše už brzy volit znovu.
Pokud bude paní Drahošová celých 5 let intenzivně objíždět chudobince a pan Drahoš pořádat mítinky a poslouchat co myslí normílní lidé (tedy nikoliv kavárna se sluníčky), tak by to příště mohlo klapnout