Dlouho se na to téma odmítal bavit, až včera promluvil. Jiří Hudler pro Nedělní Sport otevřeně vypráví o nedávné aféře, která plnila první stránky bulvárních novin a vyústila v definitivní rozchod se Simonou Krainovou.
Byl to jeden z nejsledovanějších párů v republice. On, úspěšný hokejista se Stanley Cupem v kapse. Ona, úspěšná a atraktivní modelka. Pár k pohledání. Až jednou… O jednom letním večírku hvězdy Dynama Moskva a jeho přátel se rozpovídaly dvě prostitutky. A s dvouletým vztahem byl definitivně amen. „Tu kauzu mám pořád v hlavě. Kvůli Simoně mě to všechno mrzí,“ tvrdí Hudler.
Z jakého důvodu na to pořád myslíte?
„Protože mě to mrzí.“
Co vás mrzí?
„To, co se psalo. O mně i o Simoně. Nebyla to pravda.“
Tak si to proberme. Co se o vás psalo lživě?
„Nebyl jsem tam sám na tom večírku. Našlo by se hodně lidí, co by se za mě v tu chvíli postavili, ale já si to nepřeju a nemůžu to po nich chtít. A upřímně, deptá mě, co se pak navalilo na Simonu. Mrzí mě, že jsem se jí nemohl omluvit. Ona mi v životě neublížila. Vždycky mi jenom pomohla. I kdyby se nestalo tohle, staly by se jiné věci.“
Jaké? Že by to mezi vámi chvíli pokračovalo a skončilo jinak?
„Je to možný. Víte, my jsme si se Simonou strašně moc rozuměli. Navzájem jsme přesně věděli, co ten druhý chce, co má rád. Ona věděla, že je starší o jedenáct let, ale fungovalo to. Kdybych potkal její kopii, chtěl bych ji. Ona je neskutečná ženská v tom dobrém slova smyslu. Na jejím chování bych nenašel jedinou vadu. Pokaždé věděla, jak má zareagovat. Vyhovovali jsme si duševně i fyzicky. Akorát ona si přeje něco jiného než já. Kdyby to tak nebylo, jsme spolu doteď a já jsem do ní bláznivě zakousnutej.“
Ona si přála mít rodinu a vy ne, je to tak?
(přikyvuje) „V pětadvaceti se na to ještě necítím. Osobně si myslím a vím, že jednou budu perfektní otec, výbornej táta, cítím to. Ale ještě mi k té roli zbývá dojít pár kroků. Štve mě, že to Simona všechno musela číst, včetně její rodiny. Mám z toho všeho blbej pocit, protože mi na ní hodně záleželo. Vždycky. Jak říkám, je to super holka. Ať si kdo chce co chce říká, pokaždé mi pomohla. V kariéře, ve všem. Vím to. To, co se ale poté odehrálo v její rodině, to neovlivním.“
Dávali vám nejbližší Simony Krainové hodně najevo, co si o vás myslí?
„Postavili se tvrdě proti mně. Já to chápu, po tom, co si mohli přečíst. Být to ale čistě na Simoně, bylo by okamžitě po mně. Ona je pruďas jako já, egoista jako já, všechno řeší okamžitě. Na druhou stranu má velký srdce.“
Chtěl byste se vrátit v čase a zachovat se jinak?
„Neměl jsem nikdy koule na to, abych řekl, že jo. Takže bych to vrátit chtěl, bylo mi s ní dobře. Ale ty koule na to nebyly…“
Když se začalo psát o tom bujarém večírku, byli jste už od sebe?
„Byli a nebyli… Bylo to takový… K rozchodu se schylovalo už asi rok. Nebyla to otázka posledního měsíce. (přemýšlí) Ne, nebyli jsme spolu. Stejně jsem však udělal blbost.“
Ovšem až ten večírek s prostitutkami byl poslední kapkou, že?
„Podívejte, to byl normální večírek, na kterým se nic nestalo. Ty štětky si to vymyslely. Šlo o normální párty, pařilo se… Když se o tom začalo psát, nedalo se stejně nic dělat.“
Dalo. Nemusel jste se schovávat, ale vyjádřit se přímo, co se ten večer dělo.
„Teď už vím, že jsem měl hned promluvit. Jenže já s tímhle neměl žádný zkušenosti. Kvůli Simoně jsem ale měl do toho jít.“
Vaše expřítelkyně vám posléze dala rychle najevo, jak jste ji ranil a ublížil jí. Bavili jste se vůbec spolu od té chvíle?
„Ne.“
Mrzí vás to?
„Jestli mě to štve? Strašně!“
Tak proč jí nezavoláte?
„Nevím… Já na to asi nemám.“
Nechce se vám do toho proto, že se cítíte jako oběť?
„On nikdo neví, jak ten náš vztah fungoval. Jednou jsem se utrhnul a byl průšvih.“
Proč se vás kamarádi nezastali?
„Každý si hlídá svoje triko. Nejhorší na tom je, že chyba je na obou stranách. Jenže pro Simonu jsem jen dobytek. I když skutečnost je jiná.“
Nosíte v sobě pořád pocit, že si ta věc žádá jakési společné dovysvětlení s expřítelkyní?
„Vy se mě ptáte přesně na věci, které ve mně zrovna zrajou… Šrotuje mi to v hlavě, nebudu tady lhát. Víte, ona třeba říká, že stačí lusknout a zapomene na všechny chlapy, co měla přede mnou. Akorát na mě prý nezapomene. Jak už jsem řekl, kdyby mi nebylo pětadvacet, ale třeba třicet, zůstanu s ní do konce života. V tomhle věku já ale opravdu nemám koule na tom někomu se zavázat a věřit mu.“
