Tanečnice, herečka a moderátorka Bailanda Kristina Kloubková (30) do kavárny spíše vtančila, než vešla. Sešly jsme se v pondělí, kdy do její svatby zbývaly čtyři dny. V pátek se v Průhonicích provdala za muzikálového zpěváka Alana Bastiena (35), dnes odletěla na svatební cestu na Madeiru. Není dnes už manželství staromódní? "Vůbec ne. Mám pocit, že to bude základ. Že vzniknou kořeny stromu a ten strom poroste nahoru. Že něco vznikne. A bude to hezký. Praštěná, co? Na to, že je mi třicet?" (směje se) Žít na psí knížku vás nelákalo? "Ale já jsem se vždycky chtěla vdávat, vždycky jsem chtěla být jako princezna na svatbě, a zaplaťpánbu, že si mě nikdo nevzal, protože to už bych byla několikrát rozvedená. Když jsem byla malá, říkala jsem si: v roce 2000, to už budu mít dvě děti a manžela. A ono to tak nebylo. Přítel mě požádal o ruku před rokem. Řekl: Do roka a do dne. Není to o tom, že budeme mít na sebe papír, ale o tom, že ten muž řekne: já ji mám tak rád, že to bude moje žena." O ruku jste byla požádána poprvé? "Takhle doopravdicky to bylo poprvé. Alan byl dokonce žádat o mou ruku moji maminku, to byla taková vtipná scénka. Maminka povídá: Jak se to dělá? Alan na to: Já nevím! Alan poklekl, řekl: Maminko, prosím vás, dejte mi ji, a maminka řekla, že mě teda dá." Vaše maminka se vdávala a tatínek ženil několikrát. "Maminka mi říkala, že doufá, že nepůjdu v jejích šlépějích. A Alan jí říkal: Ale když se vdá jen jednou, tak vám trošku zkazí skóre... Já doufám, že to je na celý život." Jak vypadá společná domácnost tanečnice a zpěváka? Vládne tam chaos? "Když jsem byla malá, nesnášela jsem umývání nádobí, uklízení hrnečků do dřezu, uklízení pokoje, utírání prachu, luxování. A teď když má člověk najednou svoji domácnost, tak ji chce mít hezkou. Normálně ukládáme boty na jednu stranu, prádlo do koše a tak. Když mám čas, ráda zvelebuju byt. Alan říká, že není normální, abych pětkrát za rok myla okna. Myslím, že jsme normální lidi. Buď uklízím já, nebo Alan, podle toho, kdo má čas." Chlap, a ještě ke všemu muzikálový zpěvák, uklízí? "Když bylo Bailando, těch osm týdnů jsem vůbec nefungovala. A doma všechno fungovalo, prádlo, uklízení, nákupy, Alan byl úžasnej. Dokonce mi dělal svačiny, abych nezapomněla jíst. Ráno jsem dostala svačinu a šla jsem do města. On mě rozmazluje, buď mi přinese čokoládu nebo kinder vajíčko, nebo kytičku, dělá takové ty drobnosti, které člověka potěší. Je takový romantický, říkám si, že patří do rytířské doby. Je to čestný rytíř." Lidé si možná myslí, že tanečnice čokoládu nejedí. A že nekouří, aby vystačily s dechem. "Držela jsem za život tolik diet... A mimochodem, skoro všichni tanečníci kouří. Říká se, že jsme lehkoživky, ale ona je to velká dřina, někdy za málo peněz. Říká se, že baletky se vyspí s každým, žijí bohémský život a jenom tak tancují, tak to není. Mají úrazy, dřou od rána do večera a někdy nežijí ani osobní život." A zahořknou, ne? "Asi jsem krutá, ale vím, že ty profesorky na konzervatoři, co z nás nejvíc dřely kůži, byly bezdětné. Pokud žena nemá dítě - já ho taky nemám, zatím - ten lidský přístup tam chybí. Já jsem třeba přišla s opíchaným kolenem, už na škole mi začaly problémy, a profesorka mě neomluvila, řekla, že jsem si namalovala tužkou vpich do kolena." Když jste na konzervatoři musela zhubnout na pěta čtyřicet kilo při výšce 171 centimetrů, přineslo vám to psychické problémy? "Zdravotní problémy jsem trošku měla, ale to si na té škole asi nikdo neuvědomuje. Prostě jsem chtěla tancovat, ale řekli mi, že jsem tlustá a že mě vyhodí, tak jsem musela zhubnout." Nikdy vás nenapadlo, že z té školy utečete? "Napadlo. Bylo to půl roku před maturitním plesem, kdy jsem doma doopravdy denně brečela. A dokonce brácha říkal mamince: Prosím tě, mami, vem ji z tý školy, ona se zblázní! My jsme chodili v sedm do školy a v devět ze školy. Jsem ráda, že si maminka stála za tím, že musím dodělat školu a pak ať si dělám, co chci. Navíc já vždycky chtěla být nejlepší, chtěla jsem být primabalerínou, a na to jsem neměla. Tak jsem se vrhla někam jinam, a teď jsem ráda, že jsem u muzikálů." Kdy vám bylo doopravdy úzko? "Měla jsem ošklivé období po úrazu, nechápala jsem, proč se to stalo mně, byla jsem zlá a nenáviděla jsem lidi. Na jevišti jsem švihla nohou a ta spodní noha praskla, už jsem se nezvedla. Pro mě v té době znamenalo tancování všechno. Zlé období. Probudila jsem se a máma říká: Ahoj. A byla veselá. Říkám: Proč se směješ? Co je hezkýho na tom dni? Pomohl až psycholog. Naučila jsem se víc smát. Když se člověk směje, tak se mu taky líp žije." A kdy jste se naopak cítila fantasticky? "Teď! Říká se, že od třicítky do čtyřicítky má prý ženská nejhezčí období. Mně to začalo! (směje se) V Bailandu jsem si uvědomila, že mám hezký život. Nejsem nemocná, nic mě netrápí, a to, co řeším, jsou blbosti, a jsem ráda, že řeším blbosti, a ne závažné problémy." Mistrně hrajete svůdnice a nevěrnice. Kde se to ve vás bere? "Tancování je taky hodně o herectví, ale máme problém mluvit. Naznačujeme obličejem nebo tělem, mluvit se stydíme. Režisér Milenců a vrahů, pan Polesný, mně důvěřoval a vedl mě. Měla jsem trému. Když se zkoušelo, herci hráli sice jen tak napůl, ale přirozeně. A já jsem si připadala hrozně hloupě. Je tam scéna, kdy křičím do okna, měli jsme tři zkoušky a paní Žilková mi říkala: Ježíši, nekřičte furt, to si jenom zkuste. Říkám: Já to neumím jenom tak zkoušet, já to musím udělat." Panáka si při choulostivých scénách dáte? "Jenom jednou jsem si dala, když jsme v Poslední sezoně točili scénu v bazénu, kde jsem byla nahá a strašně jsem tam mrzla. Ta postava, ta Andrea, neměla být mrcha, ale byla to holka, která si chce užívat života. Vůbec nechápu, že někdo může takhle žít, protože já bych buď pořád zvracela, nebo bych to musela na sebe říct, nemohla bych s tím žít." Přijde-li další nabídka hrát nevěrnici, přijmete ji? "Nechtěla bych takové role už hrát. Hodně jsem se zaškatulkovala a lidi, co mě znají, říkají: Já ti v tý televizi věřím, že jseš taková... A mě to mrzí." Líbíte se sama sobě? "Ne, nelíbím. Kamarád mi nahrál všechny Bailanda, ještě jsem neviděla ani jeden díl. Čtrnáct dní před prvním přímým přenosem mi Dalibor Gondík řekl: Hele, to se poděláš, až tam budeš stát, já vůbec nechápu, že do toho jdeš!" (směje se) ¨ Jak se tanečnice vyrovnávají s uplýváním času? "Těžce. Maminka tančila v Národním a skončila v pětatřiceti. Měla vážné operace nohou a v nepořádku páteř, musela skončit. Tancování bolí. Doufám, že dokážu odejít v pravou chvíli. Brácha jednou viděl na jevišti mou kolegyni a povídá: Ježíš, co tam mezi váma ta stará ženská dělá? Nebojím se žádné práce, ale bude se mi stýskat. Možná budu učit, nevím. Nevím, co mě čeká."

Kristina je dcerou baletky Národního divadla Kristiny Maarové a choreografa Vladimíra Kloubka. Vystudovala klasický balet na pražské konzervatoři, tančila se skupinou UNO a v mnoha muzikálech (Kleopatra, Golem, Angelika...). Na Nově moderovala pořad Bailando, v televizním seriálu Poslední sezona ztvárnila svůdnici Andreu. Hrála také ve filmech Milenci a vrazi a Vratné lahve.