17. prosinec 2017
Svátek slaví Daniel, zítra Miloslav

Mámou školáka po padesátce? Takové je to doopravdy! Otevřená zpověď pěti z nich

/
  • (iStock)
    23. září 2017 ● 06:00
     

    Dnes je běžné, že se ženy po čtyřicítce stávají poprvé matkami. Jednak je to proto, že předtím dlouho upřednostňují kariéru nebo neměly šanci otěhotnět, protože to prostě nešlo. Jak se ale mámy, kterým je přes padesát a mají doma desetileté nebo mladší dítě, opravdu cítí? Co třeba nepřiznají nebo o čem raději mlčí? Tyhle mámy se nám svěřily!

  • 1.

    Velká únava

    Autor: iStock

     

    I když jsem otěhotněla celkem v pohodě, a to mi bylo skoro pětačtyřicet, těhotenství bylo náročnější než to předchozí ve třiceti. Byla jsem unavenější, víc jsem přibrala a měla jsem vysoký tlak. Moc jsem nedávala ani noční kojení. Dnes je Markovi jedenáct let, dostává se do puberty, a i když bych to ani omylem nepřiznala nikde na veřejnosti, cítím, že zvládat puberťáka v pětapadesáti je prostě utrpení.

    Možná to mají jiné mámy jinak, já jsem ale totálně unavená. Zapomínám na tisíce věcí, kontroly aktovky a žákovské dávám jen s vypětím všech sil. Prý se nemám čemu divit, řekla mi moje doktorka, začíná vám menopauza a bude to ještě horší. „Počkejte, až se přidají návaly, noční pocení a trávicí obtíže!“ Irena, 55 let

     

  • 2.

    Přichází menopauza!

    Autor: iStock

     

    Ještě před deseti lety jsem byla plná energie a elánu. Porodila jsem třetí dítě ve dvaačtyřiceti a najednou jsem měla pocit, že jsem omládla. Neměla jsem žádné obtíže, těhotenstvím jsem proplula naprosto fantasticky a porod byl taky v pohodě. Těsně před padesátkou se to ale zlomilo. Teď je mi o deset víc a cítím se na šedesát. Nejsem vůbec žádná padavka, chodím cvičit, snažím se jíst zdravě a nezapomínám odpočívat. Tedy ještě donedávna.

    Před rokem jsem začala trpět občasnými návaly, začala jsem hůře spát, objevily se pocity úzkosti, a to nejen směrem k dceři. Diagnóza? Začínající menopauza. Trošku šok, zvláště když máte doma poměrně malé dítě. Jenže přírodu neošálí nikdo. Menopauzální příznaky ze mě udělaly jinou bytost. Najednou si uvědomuji, že bych měla v tomhle věku užívat svobody, ne se starat o dítě, které mě bude ještě minimálně dalších deset let potřebovat. Jana, 52 let


  • 3.

    Nikdo vám nepomůže

    Autor: iStock

     

    Když jsem porodila svého třetího syna skoro v pětačtyřiceti, tak nějak mi nedošlo, že za pár let budu na všechno skoro sama. Manželovi už bylo dvaapadesát, takže celkem „stařík“. Syn sice nebyl plánovaný, ale řekli jsme si, že to zkusíme. Zpočátku to bylo celkem fajn, manžel se synem blbnul s míčem, naučil ho lyžovat, já jsem prvních pár let docela zářila. Jenže teď je synovi deset, mě je pětapadesát, manželovi přes šedesát a právě odešel do předčasného důchodu. Už to prý v práci nedává.

    No, abych byla upřímná, já taky ne. Moje maminka bydlí daleko a je jí osmdesát, takže těžko po ní můžu chtít, aby mi přijela pomoct. A že ji někdy fakt potřebuju. Kamarádky už mají dospělé děti a hlídají si svoje vlastní vnoučata nebo si užívají toho, že se už konečně nemusí starat o nikoho. Není to lehké a při představě, že to musím vydržet ještě dalších osm let, mi běhá mráz po zádech. Vůbec nevím, jak to zvládnu! Hana, 55 let


  • 4.

    Nemoci přicházejí, energie ubývá

     

    Autor: iStock

     

    Co si budeme nalhávat, věk neoblbnu. I když se snažím vypadat co nejlépe, chodím cvičit a hlídám se, prostě to tak je. Dceři je deset, mně je padesát a před rokem jsem začala být častým návštěvníkem lékařských ordinací. Teprve teď dávám za pravdu těm kapacitám, které tvrdí, že mateřství ve vyšším věku s sebou nese spoustu problémů a rizik.

    Nechápu, jak někdo může říct, že výchova dítěte v padesáti probíhá ve větším klidu, spokojenosti a radosti. Já teď řeším nejen úkoly, kroužky, ale taky svoje bolavá kolena, úrazy, syndrom vyhoření a pocit naprostého fiaska, že to nezvládám. A když vám pak poradí doktorka, ať se víc hýbete, to je vážně legrační. Dana, 50 let


  • 5.

    Generační rozdíly jsou patrnější

    Autor: iStock

     

    První dcera se mi narodila v pětadvaceti, druhá dcera přišla neplánovaně, ale ani na okamžik jsem neuvažovala o potratu. Bylo mi čtyřiačtyřicet, teď je dceři patnáct a mně táhne na šedesát. Ne že bych byla staromódní, ale upřímně musím říct, že si spolu moc nerozumíme.

    Na rozdíl od první dcery je ta dnešní úplně jiná. Už ta její posedlost sociálními sítěmi, chytrým telefonem mi prostě nějak nesedí. S tou první jsem chodila vybírat oblečení, povídaly jsme si, s touhle to nejde. Pokaždé mi řekne něco v tom smyslu, že jsem už stará a že tomu nerozumím. Vlastně má pravdu. Nepatřím sice ještě do starého železa, ale ty rozdíly jsou mezi námi mnohem propastnější. Renáta, 59 let

     

     

     

Autor: aši
Diskuse k článku Přidat názor
Počet komentářů: 0

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
ČLÁNKY ODJINUD

Dnešní horoskopy