Honzovi je dnes devatenáct, jeho přesná diagnóza, kterou určili v psychologické poradně, se jmenuje porucha autistického spektra (PAS). „Máme dvě starší děti, a tak jsem poznala, že se Honzík chová jinak. Řešili jsme to ale až po tříleté prohlídce,“ vypráví paní Kubíková. Signály byly různé. „Nechtěl třeba vůbec sám jíst. Hrál si jen s míčkem nebo si roztáčel nějaké předměty. Nebo si jen lehl k pračce a pozoroval, jak se točí buben,“ popisuje.
Nemá rád změny
Ve dvou a půl letech nemluvil. „Třeba občas udělal zvířátko, ale jen když se mu opravdu chtělo,“ říká maminka. Také nemá rád změny. „V roce a půl jsme jeli na dovolenou, měl tam jinou postýlku s jinou peřinkou a celé noci nespal. Přes den se pak dvě hodiny vyspal v kočárku. Spokojený byl až po návratu,“ vypráví paní Kubíková. Když mu bylo 3,5 roku, podařil se rodičům zázrak. Začal chodit do speciální školky. „Náhodou jsem v Osmičce (časopis vydávaný v Praze 8, pozn. red.) četla o speciální školce, která otevírá třídu pro děti s autismem,“ vzpomíná s tím, že pak nastoupil do speciální Základní školy Zahrádka, která sídlí v Praze na Žižkově.
Nejistý osud
Jenže co bude dál, to se neví. „Za rok bude končit. Moc se toho bojíme, protože v té škole je šťastný. Existují nějaké stacionáře. Ale on potřebuje hodně specifickou péči. Teď je sice v klidu, ale kdyby začal být nejistý, tak by se zhoršil. A toho se dost bojím,“ říká maminka.
Problém se sebepoškozováním
Už od dětství má Honza problém s autoagresí (sebepoškozování). Nejčastěji tak dával najevo nespokojenost. „Začal s tím ve třech letech a trvalo to do šesti let. Bouchal hlavou o chodník, nebo doma do zdi. Postupem času si ale začínal být jistý v určitých situacích a věděl také, že se s námi dá nějak domluvit,“ vysvětluje maminka s tím, že třeba když se na ni její syn kouká, tak už ví, že něco chce. „Začnu se proto ptát. Třeba se ho zeptám, zda má žízeň a uhodnu to, tak začne jásat. Nebo když se netrefím, tak mi donese talíř a já pochopím, že má hlad,“ popisuje Kubíková. Honzík naštěstí nikdy nebyl agresivní vůči druhým lidem.
Dva starší sourozenci
Honza má dva starší sourozence. „Bratrovi Honzíka je třicet čtyři, ale už bydlí jinde. Jeho sestře je třicet a bydlí s námi. Díky tomu, že on je o hodně mladší, tak se to dalo zvládnout. Nedovedu si představit, že bych měla mladší děti,“ říká paní Kubíková.
O jaké postižení jde
Porucha autistického spektra neboli autismus patří mezi vývojové poruchy, jde o celoživotní postižení. Člověk dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Projevy jsou velice rozmanité, nelze najít dva jedince s autismem, kteří by měli stejné projevy.
Chcete přispět?
Zaujala vás organizace? Chcete přispět na její chod a pomoci tím řadě postižených lidí? Jakýkoliv příspěvek můžete poslat na sbírkový účet 5111440802/4000
Kontakt:
Národní ústav pro autismus (NAUTIS)
Brunnerova 1011/3, Praha 17, Řepy, 163 00
IČ: 266 23 064,
E-mail: nautis@nautis.cz
Web: www.nautis.cz
Video: Srdce pro vás - LATA
Srdce pro vás - LATA Blesk TV
