Kdy začínáte pomáhat rodinám, které si neví rady s výchovou dětí?

„Přizvou nás pracovníci sociálních odborů předtím, než padne rozhodnutí o odebrání dítěte, nebo když je situace krizová. Mluvíme o tom, co se dá změnit. Často rodiče chtějí pečovat o dítě, ale neumí to, protože třeba pochází ze špatných poměrů a neměli se péči o dítě kde naučit.“

Jaké jsou případy, které řešíte?

„Když třeba děti chodí za školu, mají problémy s prospěchem a rodiče je nezvládají. Někdy je to kumulace problémů: málo peněz, špatné bydlení, nemoc a k tomu se nabalí dluhy a rodina neví, jak vše vyřešit.“

Jak postupujete?

„Záleží na rodičích, jak moc to chtějí změnit. Když jim chybí motivace a my vidíme nezájem, tak nic nesvedeme. Ale když rodiče chtějí něco změnit, tak to pak jde. Třeba jsme pracovali s dítětem propadajícím z matiky a angličtiny. Tak jsme mu přes prázdniny zařídili doučování, v srpnu složilo zkoušky a mohlo jít dál. Nebo učíme rodiče, jak se s dětmi učit.“

Kolika rodinám pomáháte?

„Na starosti máme 15 rodin z Mladoboleslavska a 10 z Nymburska, kterým pomáhá šest sociálních pracovníků, kteří k nim každý týden docházejí. Úzce spolupracujeme se sociálními odbory, tzv. sociálkami, kam rodiny spadají.“

Dá se tedy říci, že děláte stejnou práci?

„Částečně ano, ale oni mají pověření a zodpovědnost za děti nařízenou ze zákona, kde mají dány své povinosti. Se sociálkami úzce spolupracujeme, abychom nedělali stejnou práci dvakrát.“

Když vás sociálka přizve, jak to funguje?

„Když zjistíme, že je rodič ochotný pracovat na změně, domlouváme se se sociálkou, která rodinu zná, mluvíme i s dítětem a hledáme také jiné služby a možnosti. Třeba psychologa. Nebo mluvíme i se školou, jestli za absencí ve škole nestojí šikana či problém v konkrétním předmětu, což může být pro dítě trauma. Nebo se jen dítě chytilo blbé party a my zkoumáme, jak ho nasměrovat jinam.“

Berou vás lidé jinak než sociálku?

„Jak kdy. Třeba učitelé nejsou tak vyděšení, jako když přijde sociálka, někdy i sami rodiče necítí takový tlak a vnímají nás víc jako podporu. Někdy musíme vysvětlit, v čem jsme jiní, ale také upozornit na to, že se sociálkou spolupracujeme…“

Je nějaký příběh, který vás zasáhl?

„Příběh z Mladoboleslavska, kde žily v rodině děti ve věku tři a pět let silně podvyživené, a my jsme doporučovali je z rodiny odebrat. To se také stalo a děti strávily tři dny v nemocnici na kapačkách.“

Také se věnujete obětem domácího násilí. Jde většinou o ženy?

„Ano. Doma zažívají psychické, fyzické nebo i ekonomické násilí, kdy jsou bez příjmu. Ročně pomůžeme 200 obětem, kdy jde většinou o ženy. Pomáháme i mužům, ale ročně jich k nám dorazí jen asi 8 procent z celkového počtu, takže většinou pracujeme se ženami. A pokud dorazí muži, tak se většinou jedná o mezigenerační násilí, kdy se násilí dopouštějí dospělé děti na rodičích.“

Chodí ženy samy?

„Většinou ano, některé případy nám pak předá i policie nebo spolupracující organizace. Už to, že oběť o domácím násilí s námi mluví, ji ujišťuje, že je dobře, když přemýšlí, že by odešla. Pomáhá i to, že vědí, že i jiné ženy dokázaly odejít.“

A k vraždě někdy došlo?

„Ano. Ta nešťastná žena s námi spolupracovala tři měsíce. Kolegyně, která ji měla tehdy na starosti, po tragickém činu chodila neustále na supervizi, aby tu hrůzu zpracovala a nedávala si to stále za vinu.“

VÍCE O PROJEKTU SRDCE PRO VÁS NALEZNETE: ZDE!!!

VIDEO: Srdce pro vás - LATA

Video
délka: 01:40
1080p 720p 480p 360p 240p

Srdce pro vás - LATA Blesk TV


Fotogalerie
3 fotografie