Jak vaše organizace začala?

„V roce 2008 táborem pro pěstounské děti, protože umístit je do normálního tábora býval problém. Díky táboru si mohli pěstouni odpočinout a věděli, že těmto dětem rozumíme. Postupně se dělaly i víkendové pobyty a další akce. Od toho se odvíjela naše celoroční práce. Na táboře jsme totiž zjistili, co dalšího by rodiny potřebovaly. A tím vlastně začalo provázení rodin, které se nakonec dostalo v roce 2013 i do zákona.“

Kolik rodin vaše organizace provázela?

„Na začátku jich bylo 24. K tomu se nám začaly hlásit další rodiny. Museli jsme začít uzavírat dohody o provázení, což nebyl náš plán. Chyběla nám pracovní síla. Už po měsíci nás ale kontaktoval krajský úřad, kdy začneme uzavírat dohody.“

Jak jste na tom nyní?

„Máme pět klíčových pracovnic na Svitavsku a tři v Teplicích. Kapacita jedné pracovnice na plný úvazek je 18–20 rodin. Větší počet je nereálný, naopak bychom rádi snížili počet rodin na 15.“

Dostáváte na provázení příspěvek od státu?

„Jde o paušál na jednu rodinu. Bohužel tam už není zohledněno, kolik je v rodině dětí ani to, jaké má skutečné potřeby.“

Pěstouni versus ústavy Co je v pěstounské rodině lepší oproti ústavu?

„V ústavech je prostředí, které děti poškozuje. Jde o »děti bez lásky«, abych citovala název dnes již legendárního dokumentu o citové deprivaci. Děti sice materiálně nestrádají, ale strádají citově a poškozuje to jejich vývoj. Navíc děti v ústavech jsou asi v 75 procentech potomci ústavních dětí.“

Jak je to možné? Přece se o ně starají profesionálové…

„Problém je v tom, že děti se v ústavech nenaučí být rodiči. Nevědí, jak se mají k sobě chovat partneři. Nevědí, jak se chovají rodiče k dětem. Jsou tam jako v osmnáctileté škole. Od nich se pak čeká, že v osmnác ti letech vyjdou a budou umět navázat partnerský vztah, založit rodinu, postarat se o děti, být dobrými kolegy či sousedy. Jenže oni to nezvládají, protože je to nikdo nenaučil.“

Všeobecně se ale říká, že tam mají, co potřebují…

„To je pravda. Ale jen materiálně. Kvůli tomu si pak ale neváží věcí, protože když se něco rozbije, dostanou to nové.“

Opravdu to tak funguje?

„Některé děti jsou silnější než jiné. Ale hodně z nich opravdu vnímá svět velmi zkresleně.“

V čem?

„K nám do rodiny například přišla dvanáctiletá Zuzka. Každý den se ptala, kam pojedeme. Byla zvyklá na aktivity. Před tím totiž jezdila na hory, k moři, pořád pro ně někdo něco dělal. No a pak přišla do naší »chudé« rodiny. My jsme u moře byli jednou, naše děti po sobě třeba dědily kola… Pro děti z děcáku je tohle »darda«, když se pak dostanou do reality. I kvůli tomu pak vyrůstá další generace ústavních dětí. Jediné, jak z toho ven, je to, že se posílí pěstounská péče u dětí, které nemohou vyrůstat s vlast ními rodiči. Druhou důležitou cestou je pomoci původním rodinám, aby v péči o děti neselhávaly. Jinak je to začarovaný kruh.“

VIDEO: Srdce pro vás - Iveta Jechová

Video
délka: 02:02
1080p 720p 480p 360p 240p

Srdce pro vás - Iveta Jechová Blesk TV

Fotogalerie
4 fotografie