Co mladým lidem dokážete nabídnout?
„Stěžejní je pro nás mezikulturní vzdělávání, což znamená, že lidem dáváme prostor k tomu, aby si vyzkoušeli na vlastní kůži, jaké to je, potkat se s jakoukoliv jinakostí.“
V jaké podobě?
„Především v podobě cizího jazyka, jiných hodnot, zvyků či tradic. Prostor dáváme skrze naše programy. Posíláme české děti studovat ven a naopak hostíme děti z jiných zemí v České republice.“
Jak to funguje?
„Děti odjedou, začnou chodit v zahraničí do školy, a především se učí jazyk, který je bránou k cizí kultuře. Když totiž nebudete znát jazyk, budete v pozici pozorovatele. Naše děti se ale později stávají součástí kultury.“
Říkáte děti… Jak jsou staré?
„Jsou to středoškoláci, obvykle ve věku 15 až 18 let.“
Jak řeší studenti svoji školu, když odjedou?
„Pokud jde o celý školní rok, tak studium přeruší. Jezdí se ale i na tři měsíce a to se dá dohnat.“
Jak se studenti na pobyt připravují?
„Předchází tomu dlouhodobá příprava nejen studentů, ale i rodin a škol, případně kantorů. Hodně pracujeme s rodinou, kam má dítě přijet. Přijíždí totiž do úplně jiného prostředí.“
Jde vyloženě o výměnné pobyty?
„To je předsudek. Studenta si vezmou třeba i rodiče s malým dítětem, nebo naopak s odrostlým. Nejde o to, že se mění děti.“
Jak se k vám studenti dostanou?
„Většinou přijdou rodiče se studentem. Ten si může vybrat zemi. Anglicky mluvící země se plní nejrychleji. Pak nastane přijímací proces.“
Veronika Cézová (28) zpovídala nemocné z Tamtamy V projektu »Ne(normální)!« je 16 unikátních příběhů
Co musí student splňovat?
„Měl by mít dobré známky. Některé země to vyžadují velmi striktně. Musí to být také děti, které jsou ochotné jít do neznáma a být si jisté, že to zvládnou.“
Jak často se studenti předčasně vrací?
„Celosvětově je to asi pětadvacet procent. V těch našich počtech je to menší. Jde tak o jednoho za tři čtyři roky.“
Sledujete, jak si v zahraničí vedou?
„Na celém světě máme kanceláře a posíláme si děti mezi sebou. Máme principy a to jde ruku v ruce a je to podmíněné absolutní důvěrou.“
Když nejde o anglicky mluvící zemi, jak se student domluví?
„Na začátku těžko. Ale nic jiného mu nezbude a začne se učit. Bez jazyka to nejde. Na začátku se sice snaží mluvit anglicky, ale stejně se pak sklouzne k jejich jazyku.“
Jak dlouho trvají vaše programy?
„Máme je na tři, pět a deset měsíců. Polovina lidí z Česka jezdí na ten nejdelší program. V opačném případě do Česka jezdí z cca 70 studentů 45 na rok.“
Kolik studenti, potažmo rodiče platí?
„Jde o poplatek, ve kterém je kromě kapesného všechno ostatní. V průměru jde o 200 tisíc za školní rok. Máme ale také systém stipendií. Každoročně nabízíme minimálně 13 stipendijních míst. Co se týče hostitelských rodin, ty si berou děti bez nároku na finance. My totiž potřebujeme, aby se hostitelská rodina začala k dítěti chovat jako k vlastnímu. Aby se nestalo, že to někdo bude dělat pro peníze.“
Na co jde těch 200 tisíc?
„Jde o zdravotní pojištění či pojištění rizik. Když se něco děje, musíme okamžitě děti stáhnout. Platí se z toho i letenky a dále servis v té zemi. Děláme totiž různá školení pro dobrovolníky a to stojí peníze.“
Co dostanou dobrovolníci?
„Podporu v podobě školení. Když lidi vyškolíme, tak se řádně a pečlivě postarají o děti. Peníze se rozdělují i do hostitelských organizací, které například dělají školení u nich. Bez těch soustředění by to nešlo.“
Kolik máte v Česku poboček?
„Kancelář máme jen v Praze, ale všude máme dobrovolníky, kteří vše vysvětlí, dělají pohovory a další věci. Papírování se dělá v Praze.“
Kolik je nyní v Česku zahraničních studentů?
„Je jich šedesát. Máme je rozeseté po menších městech. Je to lepší, než když jsou v Praze, kde je mnoho cizinců. V malé komunitě se totiž rychleji spřátelí a cítí se lépe.“
VIDEO: Srdce pro vás - organizace LATA.
Srdce pro vás - LATA Blesk TV
Tato organizace je držitelem značky Spolehlivá veřejně prospěšná organizace. Účelem je poskytnout potenciálním dárcům i široké veřejnosti informaci o tom, že veřejně prospěšná organizace řádně hospodaří se svěřenými prostředky, které transparentně a adekvátně využívá k naplňování svého deklarovaného poslání.
Jak se dostala do organizace
„Jsem tu úplnou náhodou. Moji rodiče jsou hodně otevření a já to měla po nich. Už v pubertě jsem přivedla na Vánoce domů osamělého neznámého člověka a moje máma s tím uměla pracovat. Moje první kamarádka byla v první třídě Kubánka, která neuměla ani slovo česky. V dospělosti jsem dělala v různých ústavních zařízeních s postiženými. Byla jsem i v Itálii s dětmi s kombinovanými vadami. Dále i v organizaci, která posílala děti na jazykové pobyty. No a pak jsem potkala bývalého pana ředitele AFS, jehož práce mě zaujala, a tak jsem to zkusila. Trvalo mi ale dva roky, než mi došlo, jak komplexně AFS funguje a jak je ten systém neuvěřitelně stabilní. S lidmi, které AFS sdružuje, nemůže svět skončit špatně. A to je to, proč tu jsem.“
