Neziskovky obvykle mají klienty. U vás je to ale trochu jinak…

„Přesně tak. My nemáme klienty, o které bychom pečovali, máme zaměstnance. Firmy o lidi s postižením sice mají zájem, ale chtějí je zaměstnat třeba na půl úvazku. A to je moc, to každý hendikepovaný nedá. Nejtěžší je to pro ty, kteří se vracejí po dlouhé nemoci. Nevěří si a neví, kolik toho zvládnou. My jim dáme individuální podmínky.“

O jaké podmínky jde?

„Především začínáme s maličkým úvazkem. Třeba jen dvě hodiny za týden. Zkusit si, jaké to je. A když to půjde dobře, pomaličku práci přidáváme, až si sám řekne dost. Našim lidem, především nováčkům, pomáhá pracovní asistentka. To je studentka nebo stážistka, která pomůže třeba zvedat těžké věci. Hlavně je ale vede k samostatnosti, aby toho co nejvíc zvládli sami. Pro někoho není jednoduché přijít k cizím dveřím, zazvonit a říct: Dobrý den, já k vám jdu uklízet… Bývá to nepřekonatelný problém, takže se to musí předem natrénovat v cvičném bytě.“

Jde tedy hlavně o lidi bez vzdělání?

„Ale vůbec ne. Zhruba dvacet procent má vysokou školu. Stává se, že přijde vysokoškolák a chce uklízet. Stres v předchozích zaměstnání se na něm podepsal, zhroutil se, teď chce mít čistou hlavu. Jde o to, aby se člověk z té invalidní beznaděje nějak zmátožil a šel dál. Máme radost, když se někdo dá natolik zdravotně a pracovně dohromady, že si najde místo v běžné firmě na dobré pozici. Ale vlastně máme radost z každého úspěchu kohokoli ze zaměstnanců.“

Vzpomenete si na nějaký konkrétní případ?

„Měli jsme tu paní inženýrku, bioložku. Začínala s uklízením, chtěla mít svůj klid. Mimochodem byla v něm perfektní, velmi pečlivá. Pak zkusila rutinní práci v administrativě. Po dvou letech byla schopná se zase k oboru vrátit, i když jen na méně náročnou pozici na půl úvazku.  Tohle přesně považujeme za úspěch!“

Co vaši zaměstnanci dělají?

„Hlavně o úklidové služby, žehlení, hlídání dětí. To je něco, co zná každý, nepotřebuje na to extra vzdělání. Pracují tu samozřejmě i lidé v administrativě, marketingu, fakturaci, na vedoucích pozicích.“

S jakým diagnózami zaměstnáváte?

„Diagnóza nehraje roli. Všichni máme nějaké postižení. Ať už jsou to lidé s onkologickou diagnózou, po transplantaci, nevidomí, neslyšící, po úrazu, ale i s psychickým onemocněním nebo mentální retardací. Hlavní je, že to chtějí zkusit, nesedět doma, nerezignovat. To by byla cesta do pekel.“

Kde se vzal nápad založit takovou neziskovku?

„Už dříve jsem pracovala s hendikepovanými. Vystudovala jsem sociální práci. Zdravotně postižené jsme měla i v rodině a jak roky přibývaly, objevily se zdravotní problémy i u mě. Dřív jsem pracovala ve velkých mezinárodních firmách, ale jak se blížila padesátka, potřebovala jsem změnu.“

V čem ta změna spočívala?

„Dělat něco, co má smysl. Tahle práce je náročná, na jednu stranu vyčerpává, na druhou zase ohromně nabíjí. Elán lidí, kteří jsou na tom daleko hůř než já a nezdávají to, mi vrací spoustu energie.“

Kolik lidí zaměstnáváte a kolik lidí se o ně stará?

„Mezi 20 až 30 lidmi v úklidu. K nim máme tři čtyři pracovní asistentky, koordinátorku, fakturantku, psycholožku.“

Kdo si vás objednává?

„Nejčastěji uklízíme činžovní domy, domácnosti, kanceláře. Ale máme i operační sál, hotelové prostory, galerii. Je to náročné, ale chceme, aby nikdo nepoznal na kvalitě, jestli mu uklidili zdraví nebo hendikepovaní.“

Jak je to s cenou za úklid, když si vás někdo objedná?

„Rozhodně nejsme nejdražší na trhu. I když máme o hodně vyšší náklady na provoz – pracovní asistence, maličké úvazky, psycholožka apod.“

Co tedy domácnosti nebo firmy motivuje objednat si vás?

„Trochu jiný úklid! Kromě hezky uklizeného bytu nebo domu za dobrou cenu mají něco navíc. Dobrý pocit, že někomu pomohli.“

Nejsou se zaměstnanci problémy, kvůli jejich hendikepu?

„Neřekla bych. Snad jen výpadky kvůli nemoci nebo nějaké indispozici. Třeba když se někomu ráno udělá špatně a musíme honem hledat náhradu. U chůviček jsou kritéria samozřejmě přísnější. To může dělat jen někdo s pedagogickým vzděláním, kurzem první pomoci a hendikepem, který dovolí péči o děti, např. diabetes, drobný fyzický hendikep apod.“

Jak se vám to daří financovat?

„Dostáváme příspěvek na mzdu od úřadu práce, sem tam i nějaký drobný dar. Především si ale vyděláme vlastní činností, tržbami za úklid a hlídání. Nečerpáme dotace z EU, sociálně podnikáme. Všechno, co vyděláme, vracíme zase zpět do firmy.“

Získali jste Značku spolehlivosti a ocenění Neziskovka roku 2015. Pomohlo vám to?

„Pomohlo. Už od začátku jsme byli trochu jiní. Neměli jsme klienty, nečerpali z fondů, podnikali. A navíc, hendikepovaní jsou u nás všude. Od uklízečky po vedení, je jich plná dozorčí i správní

rada. Kolegyně říká, že bychom si mohli vyvěsit transparent Hendikepovaní sobě i druhým! Říkali jsme si, děláme to dobře nebo ne?“

Bylo náročné tato ocenění získat?

„Nebylo to jednoduché. Proběhly tu poměrně náročné hloubkové audity, ale prošli jsme a ještě se stali neziskovkou roku. Tak snad to děláme dobře.“

Vše o Srdci pro Vás naleznete: ZDE!

Srdce pro Vás: Příběh Jindry

Video
délka: 02:32
1080p 720p 480p 360p 240p

Pribeh srdce pro vas, Jindra Blesk TV


Fotogalerie
4 fotografie