Když se Karolínka před 17 roky narodila, byla zdravé a donošené miminko. Při porodu se ale nakazila streptokokovou infekcí a brzy poté se její stav začal zhoršovat. Byla umístěna na JIP a lékaři nedokázali rodině říci, v čem je problém. Boj s infekcí vyhrála, od té doby ale trpí dětskou mozkovou obrnou a funguje jí pouze polovina těla. Je na vozíku, špatně komunikuje, dorozumí se hlavně s rodinou, na cizí lidi se většinou jen usmívá.
Maminkou Káji je ředitelka obecně prospěšné společnosti ALKA Šárka Hájková, která se již sedm let věnuje práci pro hendikepované lidi.
Nastala někdy chvíle, že si Kája řekla: Proč zrovna já? Šárka: „Kája spíše ne, jinou realitu nezná… Já vlastně také ne, protože po šoku, kdy málem přijdete po zcela bezproblémovém těhotenství o zcela zdravé dítě, jsem byla vlastně ráda, že přežila, a byla připravená se o ni postarat, ať na tom bude jakkoliv.“
Nechtěla jste někdy řešit to, co se stalo po porodu? Šárka: „Kája po porodu prodělala novorozeneckou infekci, která nebyla včas rozpoznána a adekvátně léčena. Je pravděpodobné, že kdyby dostala hned od začátku takovou péči, jakou potřebovala, streptokoková infekce by proběhla bez následků, realita bohužel byla jiná. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, pustit se do sporu s lékaři, kteří se o ni po porodu starali, protože zdraví by jí to nevrátilo a mě by to stálo hodně času a energie, kterou potřebovala ona.“
Jaké má 17letá slečna záliby a koníčky? Šárka: „Kája velmi ráda chodí do školy, ještě raději do ALKY. Je velmi společenská a svůj volný čas nejraději tráví obklopená lidmi, které má ráda, a kamarády. Ráda skládá puzzle a další skládačky, ráda maluje, poslouchá hudbu a zbožňuje hry na iPadu.“
Jaký vztah mezi sebou máte? Šárka: „Vztah máme velmi dobrý, prošly jsme spolu mnoha úskalími a to nás hodně spojilo. Teď už je Kája celkem velká slečna a stejně jako jiné slečny v jejím věku chce být samostatnější, takže jí občas lezu na nervy svou starostlivostí.“
Dochází Kája do ALKY denně? V tom případě jste spolu pořád. Šárka: „Do ALKY chodí Kája 3krát týdně a paradoxně, pokud tady je, netrávíme spolu čas vůbec. Má své aktivity a věnují se jí pracovníci v jednotlivých službách, stejně jako ostatním klientům. Klienti jsou tady bez rodičů a i já si v podstatě Káju beru, až když jdu domů, a tehdy také komunikuji s pracovníky o tom, co dělali, jak si Kája vedla atd. Čas spolu trávíme doma, v ALCE se vlastně jen pozdravíme a pak obě víme, že tady jsme, a každá máme svou »práci«…“
Co vás nejvíce baví? Kája: „Výlety a Alka.“
Čím by chtěla Kája jednou být? Šárka: „Není jasné, co jí nakonec její hendikep umožní, ale je pravda, že pečovatelka je velká.“ Kája: „Snažím se pomáhat s tím, co dokážu, a to jak mamince, tak i Daníkovi, bráškovi.“
S ním má Kája jaký vztah? Kája: „S bráškou jsme spojenci. Vztah máme dobrý, a když jsme bez sebe, často se stane, že se postrádáme. Někdy mi pomáhá, někdy mě zase pokouší.“ Šárka: „Daník má díky životu s Kájou velmi pozitivní vztah k hendikepovaným a Káji kamarády bere jako sobě rovné.“
Co o Káje říkají ostatní? Kája: „Říkají, že jsem stále v dobré náladě, takové sluníčko. A taky to, že všechny okolo komanduji a kontroluji, co kdo dělá.“ Šárka: „Co se týče toho kontrolování a komandování, tak ona to dělá takovým milým roztomilým způsobem.“
