V rodném patnáctitisícovém Ústí nad Orlicí nosili Kulhavého po návratu z Londýna na rukou jako antického boha. Moc si jeho triumfu cení. „Říká se, že ten kdo vyhraje olympiádu, je nesmrtelný. Je sympatické, že mi to doma připomenuli,“ usmál se biker.

Po vítězném závodě vám nefungoval telefon, takže jste přišel o gratulace…

„Bylo mi divné, že nepřišla žádná SMS. Mohl jsem volat, posílat, ale opačně to nešlo. Byl jsem z toho vytočenej. Takže po příjezdu domů mi přišlo 192 SMS. Zašel jsem na ryby a přečetl si je.“

Stačil jste odepisovat?

„Něco ano. Teď se vrhnu na maily a Facebook. Ale to abych si vzal dovolenou, kolik toho je.“

Co medaile? Prý jste si s ní otevřel pivo…

„Pospíchali jsme do Českého domu a já v autě neměl otvírák. Pán, co mě vezl, si myslel, že to je pr*el. Ale já měl fakt žízeň.“

Vadilo to někomu?

„Nemyslel jsem to špatně. Vážím si jí. Nejdůležitější je zážitek. Medaile bude cenná za 30 let, až nebudou důchody a nebude na topení. Tak ji prodám.“

Mimochodem, kde jste to pivo vzal?

„Na benzince. Původně mi ho nechtěli prodat, protože jsem neměl žádný doklad o věku. Ale když ta Indka viděla zlatou medaili, tak asi pět minut v kuse ječela nadšením. A bylo po problému.“

Co jiného by šlo s medailí dělat?

„Jeden kolega se s ní fotil a měl to jako podtácek pod pivo. Byla sranda. Zlato patří ke zlatu. Navíc byly zlaté plechovky.“

Kolik vypijete piv?

„Podle nálady. Zvládnu toho dost. Deset není problém. Blbě mi není. Asi stárnu. Horší to je s jídlem. To nemám záklopku a třeba se přežeru.“

Co máte rád?

„Sním všechno a lidi ze mě nemůžou. Třeba když jíme tatarák, tak všichni už nemůžou a já ještě jím vidličkou samotné syrové maso. V sezoně s tím mám problém. To jím samé saláty a hlídám váhu.“

Co oslavy? Byly hodně náročné?

„Moc. Už mě pak bolelo v krku, vyskákaly mi opary a začaly bolet zuby. Tělo se dostalo na strop a dalo mi to znát.“

Přítelkyně Martina to tolerovala?

„Ona si to užila taky. Byla v pohodě.“

Jaroslav s přítelkyní Martinou při uvítání v jeho rodném Ústí nad Orlicí
Autor: Blesk – Martin Hurda

Asi jste na ni neměl v poslední době moc času, co?

„Vynahradím to. Třeba dovolenou. Ale jsem aktivní člověk. Nevydržím se válet na pláži. Budeme dělat co nás baví a já trochu vypustím ten svůj řád.“

Jak dlouho jste spolu?

„Teď jsme měli dvouleté výročí. Ani jsme neměli čas to oslavit.“

Co svatba a děti?

„To zatím ne. Teď je pro mě priorita kariéra a stavba baráku.“

Na ten asi padne 1,5 milionu za zlato, že?

„To ano. Ale taky chci být jednou nerozumnej. Chtěl bych si koupit nepraktické a rychlé sportovní auto. Jen tak pro radost.“

Jak probíhá stavba domu?

„Čtrnáct dní to stojí. Příští týden na to ale zase skočím.“

Jste manuálně zručný? Stavíte sám?

„Ty lehké práce zmáknu. Do větších akcí se nepouštím. Hodně to dělám za pochodu. Sám si dělám manažera.“

Co holínky, hodí se na to?

„Mám už dvoje. Původní mi byly malé. Využiju je. Místo do posilky si půjdu zaházet lopatou. To zmáknu.“

Bude součástí domu síň slávy?

„Mám tam místnost 65 metrů. S klukama tomu říkám herna. Budou tam dresy, trofeje a třeba kulečník.“

Fotogalerie
10 fotografií