Jinak bylo na memoriálu krále popu tolik šťastných robinsonů, že připomínal spíše připlutí lodi plné Pátků nebo vyhlášení cen MTV, při kterých vyhrává každý. Vůbec bych se nedivil, kdyby se k programu přidávala Strážní věž.

Onoho žhavého červencového večera Amerika virtuálně pohřbila svůj americký sen. Černošský chlapec z chudých poměrů, který se svou pílí a pracovitostí protancoval až na absolutní vrchol. Tam zemřel, uštván a proměněn k nepoznání, na zástavu srdce v předvečer svého největšího turné.

"Na vašem tatínkovi nebylo nic podivného. Podivné bylo jen to, s čím se musel vypořádat," vysvětlil řečník malým pozůstalým, které dosud nikdy nenapadlo, že by byl jejich tatínek nějak podivný.

Závěrečné vystoupení jedenáctileté dívenky, obklopené skupinou mužů v černém a několika ženami s malými nosy, bylo tak srdcervoucí, že už nikdo na celém světě nepochybuje, že byl její tatínek upřímný, čestný, srdceryvný a především: osamělý. Autoři tryzny to viděli jasně: Pojď maličká, teď nám tady všem pěkně řekneš, jak moc jsi smutná, že ti umřel táta.

Když onoho červencového večera Amerika pohřbívala svůj sen, vylosovala 11 tisíc robinsonů a posadila je do řad. Nad halou šuměly palmy a nedaleko šplouchal podivně tichý Tichý oceán.