Petra Němcová: Praha je jako Václav Havel!

Kdy jste poprvé viděla Prahu?
„Poprvé to bylo na návštěvě u mé tety. I když Praha leží ve stejné zemi jako moje rodné město Karviná, byla to skutečná výprava. V komunistickém režimu se moc cestovat nedalo a Praha pro nás byla něco jako senzace. Podruhé jsem tam přijela na počátku své kariéry modelky a pak jsem do Prahy jezdila jednou až dvakrát týdně. Vstávala jsem každé ráno ve tři čtvrtě na šest a jela hodinu autobusem a pak tramvají do školy. Po škole jsem jela pět hodin vlakem do Prahy. Bylo to tehdy hodně intenzivní, ale skvělá zkušenost a naučilo mě to, jak být nezávislá.“

Petra Němcová

Autor: Foto Unique One

Popište Prahu pěti slovy.
„Je historická, inspirující, tvůrčí, romantická a krásná.“

A když to trochu rozvedete?
„Praha je pohádkové město s neuvěřitelnou architekturou a historií. Někteří lidé ji nazývají „zlatým městem” – někteří říkají, že je srdcem Evropy. I když Francouzům se to asi moc nelíbí... Paříž je očividně větší a hektičtější. Praha ve srovnání s Paříží působí víc venkovsky. Je tam cítit uklidňující atmosféra. Praha zkrátka není žádné honem-honem.“

Co může turisty překvapit?
„Myslím, že lidé, kteří sem přicházejí, jsou překvapeni krásou Prahy a živými barvami. Možná si, kvůli asociacím s komunismem, představují Prahu spíš v šedých odstínech. Ale od té doby se tam toho hodně změnilo, domy dostaly nové fasády. Dříve byla Praha směsí šedé a černé, což bylo sice docela tajemné, ale teď je šťastnější a krásnější.“

Jaké bylo vaše dětství?
„Dětství v České republice – tehdy Československu – bylo krásné, protože jsem nerozuměla systému komunismu. Když komunismus padl a proběhla Sametová revoluce, bylo mi teprve jedenáct. Prožila jsem opravdu krásné dětství, i když jsem neměla ty skvělé luxusní věci, co děti na Západě. Měli jsme naopak velmi málo a počítali každou korunu. Ale rodiče nám dávali něco cennějšího než peníze – spoustu lásky.“

Cestovali jste s rodiči?
„Mohli jsme tehdy jezdit jen do komunistických zemí. Tak jsme cestovali hlavně po naší zemi – navštěvovali jsme hrady a různá městečka a já jsem to opravdu milovala. Naučila jsem se vážit si přírody, protože jsme v ní trávili každý víkend.“

Bylo těžké být chudý?
„Nemáte nic a pak máte jen trochu, z toho pochází ústa k věcem. Dostat na Vánoce mandarinku byla neuvěřitelná radost a pokaždé, když cítím vůni mandarinky, ocitnu se zpátky v dětství. Pro mé rodiče to bylo těžší. Protože když jste nebyli součástí systému, nedostali jste práci ani bydlení a měli jste to opravdu těžké. Mí rodiče měli průkazky a pokaždé, když se dostavili na komunistickou schůzi, dostali razítko. Když jste neměli za rok nasbíráno dost razítek, byli jste v průšvihu.“

Petra v roce 2003 přivezla do Prahy svoji životní lásku, francouzského snoubence Simona. Ten bohužel rok poté přišel při jejich vánoční dovolené v Thajsku vinou tsunami o život.

Kdybyste měla na Prahu jen 24 hodin, co byste dělala?
„Nejprve bych vzala své přátele a rodinu a šli bychom na Karlův most, protože to je mé nejoblíbenější místo. Potom bych se zastavila na výstavě nějakého nového umělce. A potom bych si asi sedla na čaj v Domě hudby. Večer bych šla do typické české hospody a potom na koncert, protože ty mám opravdu ráda. Uklidňují mě a inspirují.“

Jak tvůrčí je toto město?
„Mnozí lidé znají Kafku a některé další slavné spisovatele. Ale je tady velký zájem i o hudbu a různé druhy umění. Je to možná proto, že umění bylo během časů komunismu potlačováno a mohli jste číst jen určité autory. Proto je tady takový hlad po všem, co bylo zakázáno.“

Kdyby byla Praha konkrétní osobou, kdo by to byl?
„Myslím, že kdyby byla Praha osobou, byl by to náš bývalý prezident Václav Havel. On je hrdý člověk a Praha je hrdé město. On je umělec a Praha je umělecká. On něčeho dosáhl a Praha toho také tolik dosáhla. On je někým, koho lidé obdivují, stejně jako Prahu.“