Někdo si pejska pořídí pro radost a potěšení. V případě Štěpánky to byla kvůli její komplikované cukrovce životní nutnost. Seznámili se poprvé před dvěma roky, kdy za ním dojížděla do Prahy na výcvik a pozvolna se seznamovat. Teprve před rokem se mohl nastěhovat ke Štěpánce domů do Karviné. „Byl to úžasný pocit mít ho doma a vědět přitom, že už zůstane,“ svěřila se Štěpánka.

Dag umí u své paničky rozeznat výkyvy hladiny cukru v krvi. „Dělá to na základě toho, že když se zvedá nebo klesá hladina cukru v krvi, čímž vzniká hyperglykemie nebo hypoglykemie, reaguje na to i pach těla, na který je pes citlivý. Proto dokáže upozornit Štěpánku, že není něco v pořádku,“ vysvětlila Natálie Nováková z Centra výcvikových psů pro postižené HELPPES, která Daga pomáhala cvičit.

Zakňuč mi pro odměnu

Při Štěpánce je Dag prakticky celodenně. Kdyby jí klesla, nebo kdyby se naopak zvedla hladina cukru v její krvi, mohly by nastat nepříjemné zdravotní komplikace. „Když takový stav rozezná, začne do mě šťourat packou, nebo začne kňučet,“ uvádí s tím, že záleží na situaci a prostředí. Jindy se na sebe snaží upozornit nošením různých věcí. Na základě upozornění si pak Štěpánka hladinu cukru sama změří, aby věděla, zda jsou hodnoty vysoké nebo nízké.

Labradorský retrívr Dag je jedním z mála pejsků, kteří umí vycítit, zda je hladina cukru v krvi jejich páníčků v pořádku nebo ne.
Autor: Statečné psí srdce

Když zjistí, že má nízkou hladinu cukru, vezme si Štěpánka něco sladkého, když vysokou, musí si píchnout inzulinovou injekci. „Já na sobě nepoznám, že mi něco je. Kdyby mě neupozornil, mohlo by nastat například to, že omdlím,“ líčí Štěpánka.

„Vždy když mi zaznačí správně, dostane za odměnu nějaký pamlsek. Jinak ale rád spořádá všechno, na co přijde,“ směje se Štěpánka. Že by se při značení Dag mýlil, se stává opravdu minimálně. Výkyvy hladiny cukru dokáže vyčmuchat dokonce i na vzdálenost desítek metrů. Pejsků, kteří jsou tak šikovní jako Dag, běhá podle Natálie Novákové z HELPPES několik málo desítek.

Nerozlučná dvojka

Den bez Daga si dnes už Štěpánka představit nedokáže. Jednak by to pro ni byly neúměrné komplikace, jednak by se jí po něm stýskalo. A věří, že i jemu po ní, protože si mezi sebou vytvořili bezvadný vztah. „Po tom roce jsme si na sebe zvykli a i já už umím poznat, když Dag něco chce, když si potřebuje odpočinout a potřebuje mít svůj klid,“ líčí Štěpánka.

„Byli jsme třeba přes měsíc v diabetických lázních, kde bylo mnoho diabetiků. Ale ani na sekundu nepřemýšlel nad tím, že by měl značit výkyvy hladiny cukru někomu jinému. Je navyklý hlídat mne,“ oceňuje Štěpánka „svého“ věrného druha. Právě za tuto nevšední náklonnost byl Dag letos na pražském Vyšehradě oceněn cenou Statečného psího srdce v kategorii Pomáhající srdce.

Celodenní „šichta“?

Nemálo lidí si pod celodenním trávením času asistenčních psů představí samou práci a žádnou zábavu. Štěpánka toto rychle vyvrací. „Naopak, velmi rád chodí na procházky, a ještě raději má, když se může vyběhat. Samozřejmě miluje tenisáky a jako správný labrador se také umí vyřádit ve vodě,“ usmívá se Štěpánka. „Ale když má opravdu chvilku, je možná nejraději, když si může lehnout a spát.“

Málokdo by to do jakéhokoliv psa řekl, ale Štěpánku dokáže Dag uhlídat i ve spánku, a když vycítí, že s paničkou je něco v nepořádku, ví, že ji může bez vynadání probudit. Oproti jiným psům jej totiž místo láteření uzívaných pejskařů čeká dobrý pocit, a hlavně další pamlsek za to, že se stará o zdraví své paničky. Nejraději přitom usíná vedle ní – kde jinde než v posteli.
Fotogalerie
17 fotografií