7°C
Karel Pavlík se narodil 19. října 1900 v Hradových Střimělicích poblíž Českého Brodu. Jeho původní pedagogickou kariéru přeťal vojenský odvod v roce 1920. „Na vojně se přihlásil na Vojenskou akademii (…). Byl přijat a v roce 1923 vyřazen jako poručík,“ uvádí historik Marek Skýpala v životopisném článku věnovaném právě Pavlíkovi.
V roce 1928 byl „hodnocen jako důstojník živé, družné povahy, trochu lehkovážný a povrchní. Přátelí se však příliš s mužstvem a mimo službu se straní společnosti starších důstojníků. Dobrý jezdec koňmo, písař na stroji a výborný jezdec na kole,“ líčí historik. Mobilizace v roce 1938 jej služebně zastihla ve Frýdku-Místku. Zbraň proti nacistům pozvedl až navečer 14. března 1939.
Vzdor do poslední patrony
Právě tehdy došlo k jedné z nejpamátnějších ukázek československého vzdoru nacismu. Příslušníci československé armády u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku pod vedením tehdejšího kapitána Pavlíka se jali vzdorovat nacistickému vojsku. I přes početnou převahu drželi své pozice. „Ve chvíli, kdy vypálili Němci z děla, poznal neudržitelnost obrany, vytáhl pistoli a prohlásil: „To nic, hoši nebojte se! Poslední rána je pro mne!“ líčí Skýpala.
Jak při příležitosti představení pamětní desky upozornil badatel Jaroslav Čvančara, vojáci disponovali mírovými zásobami, tudíž i munice byl velmi brzy nedostatek. „Kapitán Pavlík střílel ze střechy, nejprve z lehkého kulometu, posléze z pistole,“ líčí. Počty padlých Němců se přitom liší od 12 po 22, zatímco z československých obránců nebyl jediný padlý. Právě pro nedostatek munice byli vojáci nuceni se vzdát.
Odvaha čelit bezvýchodnosti
Sice měl Pavlík možnost přežít období protektorátu kdesi relativně v klidu a ústraní, svého odhodlání sloužit vlasti se nezřekl a vrátil se do Prahy, kde už ve 20. letech sloužil. Hned od počátku okupace usiloval o navázání kontaktu s některou odbojovou skupinou, což se mu podařilo. „Stýkal se s jedním ze Tří králů Václavem Morávkem, Jozefem Gabčíkem i s dalšími,“ vysvětlil Čvančara. Podílel se tak například i na uskutečněném atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942.
Činně škodil Němcům až do okamžiku svého zatčení v Záběhlicích, kdy na něj nacisté nastražili léčku. „Byl dopaden a umístěn do Petschkova paláce, kde byl mučen. Pokusil se tou dobou i o sebevraždu. Nakonec byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen,“ zasvětil posluchače badatel před odhalením jeho pamětní desky. Onen tábor se vyznačoval neúprosnou smrtící mašinerií v podobě úmorných prací v dolech. Vězňům byl záměrně nakládán větší náklad, než byli s to snést. Často proto zmírali vysílením či pod vahou neúměrně těžkých balvanů.
Pieta na počest protinacistického odbojáře Karla Pavlíka, který se do posledních sil snažit vzdorovat nacistické zvůli. Právě pro jeho odvahu mu byla v ulici Na Folimance odhalena pamětní deska. David Zima
Poslední den Karla Pavlíka nastal 26. ledna 1943 v Mauthausenu. „Byl jedním ze 31 popravených klíčových svědků Heydrichiády, přičemž na akt popravy se přicestoval podívat i Heinrich Himmler,“ upozornil Čvančara. Popraven byl střelou do týla, jeho ostatky nezůstaly zachovány. Jeho symbolický hrob je k nalezení v Kostelci nad Černými Lesy, který spolu s novou pamětní deskou v ulici Na Folimance, kde prožil poslední léta a dny na svobodě, upomíná na jeho život a odvahu. Budiž mu věnována vzpomínka, která nevymizí.
V upomínku nezapomenutelného hrdiny
14. března 2019 se v domě Na Folimance č. 19 slavnostně odhalila pamětní deska věnovaná Karlu Pavlíkovi za účasti zhruba šesti desítek přihlížejících. Jejím autorem je kameník Pavel Cerha, umístění a výrobu financovala městská část Praha 2, kterou při slavnostním odhalení reprezentovala starostka městské části Jana Černochová (ODS).
„Každá ulice, každý park, každé místo na Praze 2 má svou historii, která začíná, ale nekončí Karlem IV.,“ uvedla při odhalení pamětní desky starostka. „Naopak řada míst se váže i k novodobé historii, a toto je jedno z nich. Praha 2 bude stále tou městskou částí, která si odkaz svých hrdinů, jakým byl i kapitán Karel Pavlík, bude připomínat.“
